Mariachi

Napriek tomu, že som videl najskôr coversequel Desperado, nemôžem inak, ako pochváliť El Mariachiho. Natočiť za pár šupiek film zábavný, akčný a tak kvalitný, že zaujme veľké štúdio, je snom každého filmára. Ktorý z nich však na sebe nechá testovať nové liečivá, aby tých pár šupiek získal? Rodriguez áno, a ako vidno, jeho filmárskej invencii to na ničom neubralo. (30.03.2004)

Při znalosti "rozpočtu" a amatérských realizačních podmínek nezbývá než obdivovat, s jakou vervou a talentem Rodriguez svůj debut ošéfoval. Nezkrotně divoká kamera, záběrování, střih a nápady tuto krvavou mexickou (love)story pumpují dynamikou i vtipem. Na 80 minut však nestačí a opakují se, pročež jsem se i docela nudil. (21.05.2018)

Co bych vám nalhával, El Mariachi je snímek vhodný spíše pro věrné fanoušky Roberta Rodrigueze, kteří už jsou obeznámeni s jeho pozdější tvorbou a rádi by věděli, jak tento talentovaný režisér kdysi - s minimem prostředků - začínal (a nakolik dnes režisérské finesy ze svého debutu stále úspěšně používá)... Je vidět, že experimentální léky, které Rodriguez v té době dobrovolně testoval, aby si vydělal na natáčení, byly kvalitní a v negativním smyslu neovlivnily jeho mysl, poněvadž režijně je příběh toulavé hudebníka na špatném místě a ve špatném čase skutečně na úrovni a s kamerou Robert rovněž nezachází špatně. Jenomže co je to platné, když je to natočeno podle velice řídkého scénáře, jemuž chybí pořádný rytmus, více nadsázky, více akce a údernějš dialogy - tedy veškeré nosné prvky pozdějšího Desperada, jenž z El Mariachiho převzal jen ten nejhrubější syžet a dále jej rozvedl. Nechci tvrdit, že byste měli úvod do Rodriguezovy režisérské dráhy záměrně opomíjet, jen varuji, abyste náhodou nečekali takového nezávislého Desperada bez Banderase, neboť tyto dva filmy k sobě mají opravdu dál, než by si někdo mohl myslet. (11.04.2008)

Vůbec to neni skvělý film, ale nevím co mě tak okouzlilo. Jestli to, že i při tak málo postavách je to velice krásný film a městečko je krásně depresivní a přitom takové sladké a živé. Jistě, není zde tolik akce jako v dalších "pokračováních", ale taky je to ze začátku 90. let, takže se to musí trochu respektovat. (15.02.2005)

Doslova královskej debut je El Mariachi. To co Robert Rodriguez vykouzlil za šílenost se 7 tisícema dolarů je jednoduše neuvěřitelný. Tolik bizarních situací a kudrlinek ve scénáři, u kterejch jsem se pobavil... Další důkaz, že tuny efektů a velký hvězdy nejsou potřeba k tomu, aby byl natočenej parádní film. A Carlos Gallardo se ukázal býti výbornym tahem. Až mě udivuje, že se později z velkýho plátna tak nějak vytratil - když nepočítám malý cameo v Desperadovi. Já osobně navíc El Mariachiho považuju za nejlepší díl z Rodriguezovy mexický trilogie - ničim nezatíženej, svobodnej, svěží, vtipnej a hlavně legendární příběh o největšim Mexičanovi všech dob, kterej chodí zásadně v černym a s futrálem od kytary v ruce... El Mariachi: "I've always wanted to be a mariachi... like my father, my grandfather... and my great-grandfather. I'm not as good as them yet... but I'm improving. My plan was to follow their footsteps to the end... and die with my guitar in my hand. I played from town to town... gaining different experiences. This city was my next stop. The free coconut at the edge of town... made me feel like this city would bring good luck. But I was completely wrong." (20.11.2012)