Normální lidi

Výjimečná záležitost v tom, jak dokáže hned od počátku vtáhnout, vzbudit emoce, jak je ten příběh Marianne a Connella silný i křehký zároveň, se spoustou melancholie, hloubky, krásy i tragična. Normálnosti v nenormálnosti, velmi osobních rozhovorů o úplně obyčejných věcech, jedinečných v tom, že je mezi sebou vedou dva lidé, kteří mají to štěstí, že se našli a chápou se (většinou). A vy ty dva (ne)normální lidi můžete v jejich myšlenkách, chování, váhání, nejistotách rovněž chápat nebo taky nechápat a užívat a/či prožívat si to. Výborně zvolený je ústřední pár - dva talentovaní osobití herci, kteří se ještě ke všemu dobře hodí jeden k druhému. A i když je to celé zejména o těch dvou, dostane se vám řady silných scén, do kterých jsou zapojeny i další důležité a dobře zahrané postavy (např. rozhovor Connella s matkou v autě po jeho oznámení, koho vezme na maturitní ples, patří k pasážím, které si budu intenzivně pamatovat ještě hodně dlouho). Velice vkusné a přitom často opravdu vzrušující jsou erotické scény. Vydařený soundtrack krásně podtrhující atmosféru. Můžete si také velmi užít jazyk, pokud máte jako já raději "ostrovní" podoby angličtiny než angličtinu americkou. Čtyři a ne pět hvězd dávám Normálním lidem proto, že po prvních pro mě až kouzelných dílech jsem začala mít postupně pocit, že se některá schémata příliš opakují, že se Marianne a Connell až trochu masochisticky a zbytečně brání tomu být (spolu) šťastní, což se pak svým způsobem dokonalo i v závěru, který mě tak úplně neuspokojil. Jinak ale tenhle seriál považuji za mimořádnou záležitost a doporučuji. 80 %. (10.06.2023)

Coming-of-age drama o tom, jak jsou středoškolské vztahy formovány zdáním, jak může být malé sobectví pod tlakem reputace ničivé a jak velkou proměnou mohou na vysoké projít lidé na střední stydliví. Je to pozorný, nepřikrášlený příběh o dospívání a vztahu dvou studentů irské střední školy a později dublinské Trinity College, Marianne (Daisy Edgar-Jones) a Connella (Paul Mescal). Teskná atmosféra vztahu odsouzeného i přes duševní a tělesné souznění k zániku, protože to zkrátka přichází s věkem. Seriál hluboce vystihuje rozdíl mezi lidmi, kteří tápou na střední a vysvitnou na univerzitě, a těmi, pro něž je střední škola vrcholem popularity a života. Herecké podání a vycizelovaný scénář, který se ovšem nepředvádí, jsou všechno jen ne obyčejné a normální. Něžný i drtivý a subtilním způsobem mimořádný seriál. (03.02.2024)

Jestli emocionální život Irů funguje tak jako u této dvojice, pak se divím, že ještě nevymřeli. 1) Mlhavé dialogy jakoby naznačovaly rozostřené vnímání. Jevy nejsou pojmenovány, jen se krouží okolo, jako by autoři a autorky zkoušeli uchopit horkou pánev holýma rukama._____ 2) Zpočátku zajímavá love story se postupně mění v utahanou hru dvou introvertů. Jejich ztrápené obličeje, věru, normální lidi, jak je chápu, nepředstavují. Neustálé sebezpytování se dá snést pár minut, snad i hodinu, ale celý seriál?_____ 3) Myslím, že v jednu chvíli jsem k tobě začala něco cítit, říká Marianne svému partnerovi těsně po podařené souloži. Bing ho!_____ 4) Prý je to skvělé vylíčení toho, jak svět vnímají mileniálové. Hm...co horšího o nich lze říci?_____ 5) Pro 24letého podsaditého Ira Paula Mescala (hlavní postava, student Conell) to byl debut v hlavní roli seriálu. Zaujal mě i pěkný 23letý Ir Fionn O´Shea (student VŠ Jamie)._____ 6) Knihu jsem nečetl._____ 7) Výstižný koment: slatkakuca***. (01.05.2021)

Chápu zdejší vysoké hodnocení, chápu opojení zdejší obyčejností, která v hromadě diváků dokázala vzbudit dávno zahrabané city a emoce. Já šel ale do tohoto kraťoučkého seriálu poměrně naslepo a s podivnými charaktery obou stran páru jsem se málokdy dokázal ztotožnit. Ne že bych si nikdy neprošel alespoň obdobnými trablemi, nějak se mi ale téhle dvojce nechtěly věřit snahy o herecké výkony. Formou celovečeráku by pro mě bylo tohle téma vděčnější. [viděno na HBO GO] (30.09.2021)

Bolest. Bolestná láska. Bolestná láska dvou nenormálně normálních lidí, která jednou skončí. A je to vlastně v pořádku. Pojem šťastná a vyrovnaná láska byl v povědomí veřejnosti už několik staletí zafixován jako dlouhodobý vztah, narození dětí, bezpodmínečná vzájemná podpora a důvěra – zkrátka všechny atributy stabilní zralosti. Na první pohled ideologické klišé naplňují i Normální lidé. Celá zdánlivě banální zápletka ale tkví ne v hluboké pointě, avšak v rozkošných a bolestných nuancích – drobná nedorozumění, zrady, bezpodmínečná intimita (tělesná i duchovní), pochopení v nepochopení a odcizení. Dle japonské legendy se říká, že červená nit osudu nás dá dohromady se spřízněnou duší. A divák může jen s napětím očekávat, zda se to týká i Marianne a Connella. První láska ale vždy skončí. A ačkoli je to bolestný proces, je rovněž zcela normální. A právě to dělá ze seriálu natolik aktuální počin jako bývali kdysi Skins. Autorku románu bych ostatně přirovnala k Salingerovi mileniálů. Zdejší absolutní holost vztahů, odpoutání se postav od všeho vnějšího a povrchního a sotva postřehnutelné detaily (gesta, pohledy, intonace) mají kolosální význam pro celistvost díla. Normální lidé si dovolili vytáhnout vnitřní kypící monology, všechny hanebné i čisté emoce a tím ukázat, že navzdory proměně scenerie a doby je člověk v jádru překvapivě univerzální a změně epoch se přizpůsobí více, než si myslíme. (08.07.2023)