Normální lidi

Írska miniséria, vychádzajú z pera spisovateľky Sally Rooney, v dvanástich relatívne krátkych epizódach sleduje osudy normálnych ľudí. Nielen snáď kvôli názvu, ale aj príbehu, ktorého ústrednými postavami sú Connell (Paul Mescal) a Marianne (Daisy Edgar-Jones) - niekdajší charakterovo úplne odlišní spolužiaci zo strednej školy, ktorí sa to rozhodli dať dohromady, aby ich v nasledujúcich rokoch vzťah citovo zraňoval a rozkladal. Pomerne pozoruhodný pohľad, ktorý práve skrz hlavné postavy odráža životy mnohých ľudí z generácií Y a Z, vzťahové komplikácie, osobné, rodinné a školské problémy, strach, depresie a mnohé iné veci, práve tak typické pre súdobú spoločnosť mladých. Možno povedať, že ide aj o akúsi sociologickú sondu do životov postáv (respektíve ľudí všeobecne), ktorá sa pokúša nájsť odpovede a riešenia ich problémov, pričom tie nepoznajú ani samotné postavy. Utápajú sa tak v chladnom (Írskom) mori nenaplnených vzťahov, ešte chladnejšej (ne)lásky, sexu, sadomasochistických praktík, sebazraňovania, nevyrovnanosti a psychickej labilnosti. Depresie dnešnú spoločnosť zožierajú viac než rakovina. Na príbeh sa zároveň možno pozerať aj dnes už "tradičnou" optikou toho, že hoci sme vďaka sociálnym sieťam k sebe bližšie, než kedykoľvek predtým, sme ako spoločnosť čím ďalej, tým viac od seba vzdialený. Normal People čiastočne nastavujú zrkadlo, ktoré ako normálni ľudia, ktorými sme, nechceme vidieť. Nechceme si pripustiť, že sa ako spoločnosť len zraňujeme, a že nakoniec každý aj tak zomrieme sami. Vývoj jednotlivých postáv je napísaný ako na horskej dráhe - raz s nimi súcitíte, inokedy vás doslova serú. Presne ako normálni ľudia. A presne ako pri normálnych ľuďoch, ani tu sa každému nebude páčiť, ako sa jednotlivé postavy nakoniec vyprofilujú. Marianne mala zostať introvertnou pannou bez kamarátov, goddamnit! Ale aj preto, že sa tak nestalo, seriál sem-tam - vlastne pomerne často - pripomína artové porno. Navodiť tu divákovi vzrušenie nie je cieľom, tým je povedať mu "Pozri sa, toto sa vlastne deje za všetkými dverami domov, bytov, spální, internátnych izieb, prezliekacích kabínok, áut a x ďalších miest", s tým, že "ale hoci sa milujú, v skutočnosti sa vlastne všetci nenávidia - navzájom aj osve". Divácky to nebude pochuti každému, ale aspoň majú Normálni ľudia nenormálne dobrý alternatívny a indie soundtrack. (20.07.2021)

Bolest. Bolestná láska. Bolestná láska dvou nenormálně normálních lidí, která jednou skončí. A je to vlastně v pořádku. Pojem šťastná a vyrovnaná láska byl v povědomí veřejnosti už několik staletí zafixován jako dlouhodobý vztah, narození dětí, bezpodmínečná vzájemná podpora a důvěra – zkrátka všechny atributy stabilní zralosti. Na první pohled ideologické klišé naplňují i Normální lidé. Celá zdánlivě banální zápletka ale tkví ne v hluboké pointě, avšak v rozkošných a bolestných nuancích – drobná nedorozumění, zrady, bezpodmínečná intimita (tělesná i duchovní), pochopení v nepochopení a odcizení. Dle japonské legendy se říká, že červená nit osudu nás dá dohromady se spřízněnou duší. A divák může jen s napětím očekávat, zda se to týká i Marianne a Connella. První láska ale vždy skončí. A ačkoli je to bolestný proces, je rovněž zcela normální. A právě to dělá ze seriálu natolik aktuální počin jako bývali kdysi Skins. Autorku románu bych ostatně přirovnala k Salingerovi mileniálů. Zdejší absolutní holost vztahů, odpoutání se postav od všeho vnějšího a povrchního a sotva postřehnutelné detaily (gesta, pohledy, intonace) mají kolosální význam pro celistvost díla. Normální lidé si dovolili vytáhnout vnitřní kypící monology, všechny hanebné i čisté emoce a tím ukázat, že navzdory proměně scenerie a doby je člověk v jádru překvapivě univerzální a změně epoch se přizpůsobí více, než si myslíme. (08.07.2023)

Britský romantický seriál ze střední školy o vztahu jedné intelektuální "extrémistky" vyčleněné z kolektivu a jednoho sportovce, slabocha - prostě dva outsideři. Na první pohled je skvěle vidět kontrast oproti podobně zaměřenému ikdyž z žánru komedie současnému hitu Sex education, který mi přišel spíš na efekt a neobsahoval ve své namachrovanosti tolik erotických scén jako toto citlivé, pomalu vyprávěné, krok za krokem rozvíjející se dílko. Nejprve jsem byl unešený, že koukám na něco jako psychologický nezávislý film pro jemné duše jako jsem já a už jsem se těšil, že vystřelím pět hvězd, jenže mně po pěti dílech došel dech a trpělivost ( a trochu nespokojenost s vystavěním zápletky ) pomaličku polehoučku sledovat, co se bude dít v příštích minutách. Střední škola, sex, vztahy v inteligentní jedinečné civilní formě, ale všechno nadprůměrné se u mne utopilo na počet dílů. (11.06.2020)

Na Normal People jsem se původně ani neplánoval dívat, ale vzhledem k tomu, že sleduju na BBC jiné seriály, tak mi to tam poslední dobou často nabíhalo jako doporučení. A Daisy Edgar-Jones jsem si oblíbil jako vedlejší postavu v Cold Feet, tak jsem se rozhodl tomu dát šanci a jsem za to vážně rád. O tom, že je to podle nejlepší britské knihy roku 2019 jsem se dozvěděl až potom. Ona je tak trochu namyšlená chytrolínka, ale ve skutečnosti je osaměla a ostatní si ji dobírají. On je populární sportovec, který si sice uvědomuje, že tenhle status není navždy, ale ještě si ho nechce kazit. A jak Marianne a Connell dospívají, tak se samozřejmě vyvíjí a role se začínají měnit. Určitě vám to nabídne pár okamžiků, které jsou jako z vašeho života a pár takových, kdy na hlavní hrdiny nevěřícně koukáte a chcete jim říct, ať už spolu mluví. Je to příjemná záležitost, která vás baví sledovat dál a dál. Hlavní dvojice spolu perfektně funguje a oba herci předvádějí skvělé výkony. Navíc já mám slabost pro ty ostrovní seriály, takže Irsko, Dublin a jejich přízvuk u mě boduje. Líbí se mi, jak je to natočené, jaká tam hraje hudba v podkresu. V podstatě se mi líbí všechno. Tleskám i za závěr, kdy jsou všechny karty vyložené na stůl, ale je vlastně na vás si rozhodnout, jak to tedy dopadne. (09.05.2020)

Zcela výjimečný audiovizuální počin. Je to nejenom silná pocitovka plná výjimečných hereckých výkonů Daisy Edgar-Jones a Paula Mescala, ale také výjimečná práce s kamerou a zvukem obohacená o reálné dialogy, i když je na seriálu jasně poznat, že byl natočen podle literární předlohy (stejnojmenný román Sally Rooney). Při sledování Normal People jsem cítil k tvůrčímu týmu obrovský respekt i proto, že jde fakticky o ženský projekt (včetně citlivě zachycených milostných scén). Jsem přesvědčen, že podobných ženských projektů by mělo vznikat mnohem více. Zcela speciálně děkuji za objev Paula Mescala. Nádherný mladý herec, který Connellovu postavu bravurně vystřihl. Jeho citlivý herecký výkon mi po celou dobu sledování dělal obrovskou radost a zcela právem si zaslouží být odměněn mnoha cenami. (02.07.2020)