Normální lidi

Na Normal People jsem se původně ani neplánoval dívat, ale vzhledem k tomu, že sleduju na BBC jiné seriály, tak mi to tam poslední dobou často nabíhalo jako doporučení. A Daisy Edgar-Jones jsem si oblíbil jako vedlejší postavu v Cold Feet, tak jsem se rozhodl tomu dát šanci a jsem za to vážně rád. O tom, že je to podle nejlepší britské knihy roku 2019 jsem se dozvěděl až potom. Ona je tak trochu namyšlená chytrolínka, ale ve skutečnosti je osaměla a ostatní si ji dobírají. On je populární sportovec, který si sice uvědomuje, že tenhle status není navždy, ale ještě si ho nechce kazit. A jak Marianne a Connell dospívají, tak se samozřejmě vyvíjí a role se začínají měnit. Určitě vám to nabídne pár okamžiků, které jsou jako z vašeho života a pár takových, kdy na hlavní hrdiny nevěřícně koukáte a chcete jim říct, ať už spolu mluví. Je to příjemná záležitost, která vás baví sledovat dál a dál. Hlavní dvojice spolu perfektně funguje a oba herci předvádějí skvělé výkony. Navíc já mám slabost pro ty ostrovní seriály, takže Irsko, Dublin a jejich přízvuk u mě boduje. Líbí se mi, jak je to natočené, jaká tam hraje hudba v podkresu. V podstatě se mi líbí všechno. Tleskám i za závěr, kdy jsou všechny karty vyložené na stůl, ale je vlastně na vás si rozhodnout, jak to tedy dopadne. (09.05.2020)

Seriál jsem zkusila, protože v jedné recenzi psali, že je pro lidi určité generace. Kterou já rozhodně nejsem. Takže jsem zkusila – a můžu potvrdit: tohle není nic pro mě. Pitvání vztahů do posledního vlákna a poslední buňky mě nudilo k smrti. Bolestínské rozebírání, co tím myslel, co já jsem tím myslela, co si myslel, že já si myslím….  Uf, ne, pro mě děsně nezáživné a nestravitelné. (03.02.2023)

Seriál, který se zařadil do mého binge watching seznamu. Dvanáct dílů po půl hodině dělá krásných 6 hodin sledování, sledování plných emocí. Emoce jako zoufalost, vztek a naděje vám při sledování tohoto díla nebudou cizí a pokud jste fanoušek dramatických milostných příběhů, tak jste právě našli svatý grál. Seriál je naprosto obyčejný, zápletka není vlastně ani nějak originální nebo složitá, a i přes to všechno je energie seriálu neuvěřitelná a každou minutu drží diváka v napětí, protože nikdy nevíte, co přijde dál. Třešničkou na dortu pro mě byl pohled na představitele Conella, kterého hraje mladý a dle mého velmi perspektivní Paul Mescal. (18.01.2021)

nedala jsem celý ani první díl.To zkrátka nejde pozřít.A docela jsem se těšila ,protože Britové vztahovky fakt umí!Scénář byl poměrně kvalitní ale zpracování přímo diletantské.Když se k tomu přidá naprosto neprofesionální kamera,kdy už mi ty detailní záběry na obličeje šly po pár minutách na nervy.Zřejmě jsme tam měli vidět nějaké emoce které měli herci vyjádřit když nemluvili .No ale bohužel,ber na dlani chlup když tam není!.....V desáté epizodě to vzdávám ani mě nezajímá jak to skončí.Utahané až hrůza věčně ubolený on věčně ubulená ona -  to dějová linka .Někteří jásají jak se rozcházejí a vracejí se k sobě ,ale nikomu nevadí že za sebou nechávají nešťastné lidi, jen aby zase spolu skončili v posteli (15.12.2020)

Coming-of-age drama o tom, jak jsou středoškolské vztahy formovány zdáním, jak může být malé sobectví pod tlakem reputace ničivé a jak velkou proměnou mohou na vysoké projít lidé na střední stydliví. Je to pozorný, nepřikrášlený příběh o dospívání a vztahu dvou studentů irské střední školy a později dublinské Trinity College, Marianne (Daisy Edgar-Jones) a Connella (Paul Mescal). Teskná atmosféra vztahu odsouzeného i přes duševní a tělesné souznění k zániku, protože to zkrátka přichází s věkem. Seriál hluboce vystihuje rozdíl mezi lidmi, kteří tápou na střední a vysvitnou na univerzitě, a těmi, pro něž je střední škola vrcholem popularity a života. Herecké podání a vycizelovaný scénář, který se ovšem nepředvádí, jsou všechno jen ne obyčejné a normální. Něžný i drtivý a subtilním způsobem mimořádný seriál. (03.02.2024)