VOD (3)
Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (182)
Z hudebního hlediska se koná o naprosto dokonalé dílo. Je mi sice pouze dvacet let, ale považuji se za muzikanta a tahle tvorba, tento písňový trend šedesátých let, v podobě bigbandových aranží a jemných návratů ke swingu má něco do sebe a stoprocentně celé období masově ovlivnil Šlitr, jež je autorem doprovodu, patří mu za to velký potlesk a na míle za sebou nechává současnou populární hudební tvorbu. A přes svůj útlý věk, jaký by se mohl zdát při posuzování tohoto snímku a jeho hudební stránky, plesám nad těmito starými šlágry! Námět Klarinetů je v podstatě originální, celková mylšenka opravdu velice zajímavá. Teď si nejsem jistý, jak to bylo s trezorem, vzheldem k tomu, jak se film místy chová - celkem odvážně z mého pohledu na tu dobu (i když polovina 60. lete byla prý uvolněnější). Ale jako celku tomu ještě malinko chybí.. Ovšemže to však bude vždy klasika klasik a to výborná! ()
"Doma mi vždycky říkali: Že se nestydíš celej den jen tak sedět a nic nedělat! A já, než bych šel něco dělat, tak jsem se radši styděl." Spolu s filmem Až přijde kocour asi nejpřeceňovanější český film šedesátých let. Satirické podhoubí s necitelnou armádou a vůbec nápad, aby se braně měnily v hudební nástroje, slouží spíš jako alibi pro rámcový příběh (Podaří se Brejchové dát dohromady estrádu, nebo jí v tom zlí zupáci zabrání?), podobný Cirkusu v cirkuse. Hodnota toho filmu je spíš dokumentární, zazní v něm prakticky všechny SeMaForské hity, objeví se nejpopulárnější zpěváci té doby, ze všech stran podepření spřízněnými herci. 60% ()
jestli něco nesnáším, tak jsou to estrády, a tohle není nic jiného, bohužel. Párkrát jsem se zasmála, ale na dvě hodiny dost málo. Děj veškerý žádný, pouhá výplň mezi jednotlivými hudebními výstupy, které jsou na svou dobu asi perfektní, ale pro mě archaické a navzdory spoustě energie až moc umělé. Karel Gott už zde dokazuje ve srovnání s ostatními, že je jen fasáda, skrývající prázdný vnitřek. Místy pár zajímavých nápadů, ale většinou jsou jen nahozeny a obvykle vyšumí do ztracena (speciální zásahová jednotka, záškodnický plán bunkristů). Jindy a jinde působivá a silná dvojka S+Š se tu ztrácí mezi ostatními a jejich výstupy jsou daleko za jejich možnostmi (Na co myslíte padaje? Na svou ženu. A vy? Na jeho ženu. Hahaha, fakt vtipné.). Pro zachování rodinného klidu snad ani raději nehvězdičkuji. ()
Několik hudebních skvostů, krásná choreografie tanečních čísel. Hned úvodní píseň je vynikající. Nechápu, proč třikrát Tereza. Tonda Šůrů dostal po delší době větší prostor a podává bravurní výkon. Slabé stránky filmu: Brodský, parta generálů pod vedením Vostřela, ministr války Růžek, Šmída ve vaně. Zednářská symbolika: 29:31; 1:12:53 – převrácený kříž; 40:42 – černobílá šachovnice; 1:15:05 – Lohninský – parodie na skrytou ruku; 1:27:33 – Gott – nějaký druh skryté ruky + ruka na srdci; 1:40:58 – Šlitr – devil horns. Mezi řádky opus na neexistující zeměkouli: „Měli jsme kdysi míč omalovaný pestře… A míč udělal hopla a náhle zmizel. Nastalo vzrušení, rozběhli jsme se krajem. V nejasném tušení, že tu hru nedohrajem. Po míči ani stopy, nikdo z nás nepochopí, kam náhle zmizel… Prolezli jsme všechny světa strouhy a nikdo neví kolik je v nás touhy, ten míč vrátit do hry zpět. Chcem najít každopádně ten míč, co tak zrádně a náhle zmizel. Kde je ten míč? Kde je ten míč? Kde je ten míč…“; 3 x 6: „Jsou to TŘI háčky. Během programu ŠESTkrát propagovat limonádu Super.“ Propaganda gravitace: „Padání začíná přitažlivostí.“ „Písničku jsme věnovali dívce s mohutnou gravitací.“ „Stačilo trošku gravitace a špetka neandertálského rozumu.“ Přísahání: Vostřel: „Přísahej!“ Hrabánek: „Přísahám, že nic nevykecám.“ + bow sign. Hlášky: „Žádnou politiku, všechno v mezích slušnosti.“ „Jsme nezávislá televizní stanice.“ Nej hláška: „Nejdřív si to musím vodškrtnout, poněvadž pak bych na to neviděl.“ ()
Prní půlhodina je tak tragicky bezradná, že u toho snad ani režisér nebyl přítomen. Poté už začnou písničky a už je dobře. Příběh je totiž tak slaboučký, že vlastně ani neexistuje. Naštěstí je tu silné kulturní dědictví velkých kabaretiérů Suchého a Šlitra, jejich nesmrtelné hity film zničehonic rozzáří k nepoznání. Waldemar hýří energií stejně jako Hegerová, Karel Gott je neuvěřitelně šeredný varan, Pilarová šedá myš, Filipovská si střihne "lolitku" z penzionátu. Příjemně překvapil Václav Lohniský, který si svou roli majora fakt vychutnal. Upoutal mne též Antonín Šůra (anděl v Hrátkách s čertem), který coby konferenciér řádí jak černá ruka. Je dobré, že ta rozpustilá nálada všech zúčastněných je opravdová, protože jinak by to byl průser. Film je širokoúhlý a zasloužil by zremastrovat na BD, aby se ty písničky zachovaly v důstojné vizáži i zvuku. Film jsem v minulosti tragicky podcenil a přehlédl. Je to lék na špatnou náladu, čiší z něj radost ze života. Obdivuhodné, jak dokázali na place zvládnout tolik lidí.85% ()
Galerie (17)
Zajímavosti (30)
- Písničku "Kapitáne, kam s tou lodí" měl původně zpívat její autor hudby Jiří Šlitr. Jemu se ale nelíbila, protože byla krátká. Pak jí navrhnul Pavlíně Filipovské, která díky ní měla jako řadová schovanka ve filmu sólo. (Willy Kufalt)
- Zámek Kynžvart, na kterém se točilo, bylo letní sídlo rakouského kancléře Klemense Václava z Metternichu. Zajímavostí je, že byl velkým odpůrcem válek a zbraní, tedy stejně, jako hlavní filmová idea tohoto protiválečného snímku. (sator)
- O práci se svou tehdejší manželkou Janou Brejchovou (televizní režisérka) řekl Vlastimil Brodský (plukovník Korund) později toto: "Pro mě to byla komplikace, myslím, že ani pro mou bývalou manželku to nebyla výhoda. Když jsme začali natáčet, přišel po pár dnech režisér Ján Roháč a velice upřímně nám řekl: 'Takhle blbě hrát jsem vás ještě neviděl.' Herectví je opravdu striptýz duše. Chcete-li být dobrý, musíte čerpat ze všeho, co v sobě máte. Nic nemůžete obejít, ani to negativní a zavrženíhodný, nejde to vynechat. A když hraju vedle své ženy, do které jsem zamilovaný, a přeju si, aby ona byla zamilovaná do mě, jak to mám udělat? Jak mám dobře hrát a brát i z toho, co nechci, aby viděla? To je přece střet zájmů." (NIRO)
Reklama