I Am Not Okay with This

Tenhle styl mi vážně nesedl. Pět prvních dílů má vypravěčské tempo tak pomalé, že skoro couvá, a ve dvou zbývajících, kdy se konečně narazí na něco chytlavého a zajímavého, to skončí. Problém pro mě tkví v naprosto nepodstatných kydech po dobu 17 minut a závěrečné jaw-dropping scéně na 2 minuty. Tak je to v každé epizodě a nejenže se tenhle systém rychle okouká, ale o to víc je nezajímavá ta cesta naplněná prázdnými rozhovory. (18.03.2020)

Upřímně je jasné, že I am not okay with this není kdovíjak originální. Mixuje několik motivů, především klasický supernatural -coming-of-age motiv, tak blízký Kingově klasice Carrie a lesbickou orientací hlavní hrdinky se zase blíží například Trierově Thelmě. V obou těchto filmech je uvědomování si orientace a sexuality silně propojeno s objevováním a ovládáním nadpřirozených a tím pádem i nebezpečných schopností. Jakési bezčasí a retro feeling série zase poukazuje na bratříčka ze stejné stáje The End of The F***ing world. Sophia Lilis tu je tak jiná než v obou dílech IT, její metamorfóza do role tomboy outsiderky s kynklavou chůzí je tu prostě perfektní. Do toho super soundtrack, dobrý tah vyprávění i rozumná délka. Moc se těším na druhou sérii. (30.03.2020)

První tři díly fajn, ale nijak výjimečná teenage vztahovka, pak se konečně začnou řešit superschopnosti a vplétají se do vybudovaných vztahů a krásně to vypravěčsky šlape. A celá první série je koncipovaná jako expozice k té další, takže sotva se to rozjede, tak to skončí. Hlavní postavy mohly být snadno otravné, ale nejsou a hodně jim dávají herci. Lillis a Oleff jsou skvělí, v To si Oleffa nikdo nevšiml, ale tady je kouzelnej. Tvůrci prvoplánově netlačí kingovskou/osmdesátkovou nostalgii, přesto tam je v odkazech na Carrie nebo Snídaňový klub. (01.03.2020)

Osobně si myslím, že spíš než srovnání se Stranger Things je lepší srovnávat IANOWT s Umbrella Academy, zejména s č.7 jménem Vanya (zmínil bych i Life is Strange, což je ale počítačová hra). Seriál na sledování a poslech rozhodně není špatný, drží se kvalita kinematografie, jakou mělo TEOTFW. Můj problém tkví ve vedlejších postavách, z nichž mi všechny přišly nudné a "prvoplánové", což Syd bohužel nevyváží. Vrcholem (první řady i negativ) byl pro mě ples, kde se jako by v jednu chvíli zcela vypařily všechny dospělé/zodpovědné osoby a žáci nečinně přihlíželi dění, které sice ve výsledku bylo "cool", ale předtím jako kdyby pode mnou někdo škubnul kobercem a já místo rovnováhy zcela přišel o Willing Suspension of Disbelief a tak i o požitek z oné "cool" scény. (29.02.2020)

První večer jsem se koukla na dva díly a nechala jsem to. Moc mě to nebavilo a až moc mi to připomínalo The End Of The F***ing World a trochu toho Stranger Things. Pak jsem se ale podívala na další dva díly a nakonec jsem seriál dokoukala až do konce (jak jinak). Vlastně to bylo ok, ale nic světoborného. To, co ten seriál vážně hodně drželo, bylo duo Lillis a Oleff (a především on, byl skvělý!). Takže vlastně fajn, ale že bych si z toho vyloženě sedla na zadek se říct nedá. (28.02.2020)