I Am Not Okay with This

První tři díly fajn, ale nijak výjimečná teenage vztahovka, pak se konečně začnou řešit superschopnosti a vplétají se do vybudovaných vztahů a krásně to vypravěčsky šlape. A celá první série je koncipovaná jako expozice k té další, takže sotva se to rozjede, tak to skončí. Hlavní postavy mohly být snadno otravné, ale nejsou a hodně jim dávají herci. Lillis a Oleff jsou skvělí, v To si Oleffa nikdo nevšiml, ale tady je kouzelnej. Tvůrci prvoplánově netlačí kingovskou/osmdesátkovou nostalgii, přesto tam je v odkazech na Carrie nebo Snídaňový klub. (01.03.2020)

Zatiaľ len štyri hviezdy, ale to len z toho dôvodu, že záver totálne navnadil na druhú sériu, ktorá ak pôjde v týchto šlapajach, tak to bude plná palba. Seriál je inak taký experimentík. Niektorí píšu, že vykráda Stranger Things. Majú pravdu tak napoly. Atmosférou, štýlom rozprávania, skladbou aj dĺžkou častí je to úplne niečo iného. Čo si to zo Stranger Things možno trošku požičalo, tak to je mesto, ktoré ako keby zaspalo v čase, takže napriek tomu, že sa to odohráva v súčasnosti, nebyť zmienky o mobiloch, tak to človek ani nezaregistruje, ďalej sú tam rovnako štylizované hlavné postavy, ktoré ako keby do dnešnej doby ani moc nepatrili a za tretie, hudobný podmaz, ktorý je dosť retro. Ale to sú všetko len technické podobnosti. Stranger Things je úplne o inom, toto úplne o inom a nerád by som, keby to niekto zrovnával povrchne. Niekoho možno odradí, že si v jednej časti porovnávajú jebáky a všetko je to okorenené slovami "Múj denníčku", ale... ALE to je len súčasť novej formy rozprávania, ktorá od prvých troch-štyroch relatívne pokojných častí povedie do finále, pri ktorom sa nebudete vedieť dočkať druhej série, za to ručím. Pretože ako toto dokázalo vygradovať v posledných dvoch-troch častiach, to som dlho nevidel. To je napríklad aj veľký rozdiel pre tých, ktorý to prirovnávajú k Stranger Things. Každá séria bola relatívne ukončená pochmúrnym happy endom a potom v poslednej minúte prišiel twist lákajúci na ďalšiu sériu. Tu to zostalo totálne otvorené a v tom najlepšom urobili strih, ako to kedysi bolo pri kúskovaní pána prsteňov. Jednoducho pozeráte a zrazu koniec a vy si poviete, čo ti je.e starý? Tak toto musím pozrieť, keď vyjde pokračovanie. A toto je to najdôležitejšie, týmto autori splnili to, čo sa od nich očakávalo. P.S. Miniatúrna stopáž pod úrovňou sitcomov nedokáže nudiť, takže seriál je zhliadnuteľný pre každého, ktoré prekusne tie úvodné "jebáky" :) P.S.2 v obsadení na ČSFD píšu aj Finna Wolfharda, ale nejako som ho tam nepostrehol, jedine v nejakej mini úlohe, ktorú som prehliadol, ale nie je ani na imdb, takže to bude asi blud. :) (27.02.2020)

Sophia Lillis je perfektní představitelka pro křehké dívky v nesnázích, se kterou se může ztotožnit skoro každá puberťačka. Není přehnaně krásná, zato je roztomilá, vypadá přemýšlivě a přitom ne namyšleně.....  Seriál nedělá z puberťáků přehlídku manekýnu, ani je nevrhá do podsvětí či drogových doupat. Depresemi se taky nechají deptat jen přiměřeně. Dělají blbosti a rozhlížejí se po světě. To vše seriál ukazuje velmi věrohodně s přídavkem nadpřirozena, které vybuchne v posledním díle. Tudíž je 1. řada jen úvod a bohužel to nevypadá, že by přibyla další. (13.05.2024)

Slečna co vypadá jako mladá zrzavější verze Kateřiny Neumannové a trpí záchvaty úzkosti a vzteku, díky nimž zjistí, že má nadpřirozené schopnosti ... říkáte si to bude, ale blbost... jenže Vás čeká přesný opak. Super věc od Netflixu, která kráčí ve stopách The End of the f***ing world ( od stejného autora). Chci druhou sérii a to co nejdřív .... 8/10 (26.02.2020)

Na jednu stranu super vystižené momenty dospívání, hledání sama sebe a navigování minovým polem střední školy a rodiny. Jenže současně "IANOWT" představuje až esenciálně schematický seriál vzniklý podle algoritmických výsledků. Netflix přesně ví, co lidi chtějí, a vůbec mu není blbé to okázale dávat najevo do té míry, až s tím diváky fackuje do ksichtů. Všechno od postav a stylizace po konflikty i způsoby vyprávění a vrstvení jednotlivých dílů jede podle odškrtávacího seznamu. Není v tom ani špetka kreativity či osobitosti, jen naplňování šablony, kterou Netflixu vyplivly algoritmy o diváckých preferencích a návycích. Je absurdní a současně nevyhnutelně výmluvné, jak Netflix svou dlouhodobě propagačně hlásanou progresivnost a tvůrčí svobodu transformoval do zcela schematizovaných a odosobněných škatulek, které bezchybně cílí na dokonale vyprofilované divácké niky. "IANOWT" mohlo být výtečným originálním seriálem, ale to by algoritmy nesměly vyhodnotit, že diváci milují 80s retro a "Stranger Things" víc než třeba "Ghost World". Takže onen současný příběh z indie komiksu je co nejvíc natlačený do 80s aluzí a stylizace, jejichž vrchol představuje vyloženě samoúčelná epizoda kopírující "Breakfast Club", která ale navzdory provolávaným přednostem údajné quality TV nesahá originálu s jeho komplexně vyprofilovanými figurami ani po kotníky. Zůstává jen manýra, která degraduje tu spoustu výtečně odpozorovaných úzkostí dospívání. "IANOWT" je esencí toho, co mám rád. Jenž ona esence nevychází z empatie a kreativity, jako tomu bylo v případě jeho filmových vzorů v čele s Johnem Hughesem, nýbrž ze statistik a analýz proporcí oblíbených děl. Kultura opustila své reprodukční cykly remaků a retra, které měly pořád něco osobitého a sympatického, a postoupila do éry algoritmického inženýrství, jež produkuje dokonale líbivé replikanty. Je na čase zavést pojem uncanny valley do kultury. (02.04.2020)