I Am Not Okay with This

S01 - Fajn oddychovka, která neurazí, pobaví, ale bohužel se pořádně rozjede až s posledním dílem. Je to příjemný mix Stranger Things a The End of the F***ing World, nicméně na oba zmíněné seriály se to nechytá. Humor mě sedl, postavy nejsou špatné, i přestože by si zasloužily dostat pár facek a v neposlední řadě to má celkově slušné tempo a nenudí to. Doufám, že to dostane další řadu, kde by se to mohlo pořádně rozjet. 7/10 (14.04.2020)

Sophia Lillis je perfektní představitelka pro křehké dívky v nesnázích, se kterou se může ztotožnit skoro každá puberťačka. Není přehnaně krásná, zato je roztomilá, vypadá přemýšlivě a přitom ne namyšleně.....  Seriál nedělá z puberťáků přehlídku manekýnu, ani je nevrhá do podsvětí či drogových doupat. Depresemi se taky nechají deptat jen přiměřeně. Dělají blbosti a rozhlížejí se po světě. To vše seriál ukazuje velmi věrohodně s přídavkem nadpřirozena, které vybuchne v posledním díle. Tudíž je 1. řada jen úvod a bohužel to nevypadá, že by přibyla další. (13.05.2024)

První série - (7/10) : Seriál je fajnová rychlovka, která vás trochu pobaví, ale víc než vzpomínku na vybuchlou hlavu a vynikajícího Wyatta Oleffa si z něj neodnesete. Hlavní hrdinka není moc sympatická. Všechno ostatní už tady bylo.. Ale seriál není sám o sobě špatný.. Jenom je to téma už dost okoukané. Věřím, že se najdou fanoušci, kteří nejsou superschopnostmi si to užijí více než já. Nejlepší epizoda: Nejtemnější tajemství (E07) . (22.05.2020)

Tenhle styl mi vážně nesedl. Pět prvních dílů má vypravěčské tempo tak pomalé, že skoro couvá, a ve dvou zbývajících, kdy se konečně narazí na něco chytlavého a zajímavého, to skončí. Problém pro mě tkví v naprosto nepodstatných kydech po dobu 17 minut a závěrečné jaw-dropping scéně na 2 minuty. Tak je to v každé epizodě a nejenže se tenhle systém rychle okouká, ale o to víc je nezajímavá ta cesta naplněná prázdnými rozhovory. (18.03.2020)

Asi jsem od téhle minisérie čekala příliš, a tak přišlo menší zklamání. Vizuálně to bylo podařené, koukalo se na to vážně hezky, prostředí bylo líbivé a pro mě nesympatickou S. Lillis v roli Syd vyvažoval vtipný W. Oleff (opět) jako Stan, který měl šanci ukázat své herecké výkony v nejlepším světle. Ze začátku jsem se ale prala s myšlenkou, zda to Carrie připomíná úmyslně nebo zcela náhodou, ale po pár dalších odkazech, která se týkala i jiné osmdesátkové tvorby, jsem pochopila, že je to asi úmysl. Trochu jsem se bála, aby se nespoléhalo jen na ten retro feel, ale nakonec byl ten mix žánrů docela zajímavou podívanou. Přesto mi ta podobnost zrovna s Carrie z nějakého důvodu pila krev, stejně jako celá Syd - ač jsem se vážně snažila si ji trochu více oblíbit. Jenže s poslední epizodou přišel šílený závěr, který nakonec potěšil a rozehnal i ty negativní pocity ohledně celého díla, takže jsem nakonec byla spokojená. Nemyslím si, že se jedná o něco převratného, ale jako oddechovku jsem to vlastně dokázala mít ráda. (02.03.2020)