Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Recenze (141)
Jedna lokace, pět herců, třicet pět minut = i po padesáti letech stále svěží komedie. Stejně jako ostatní oceňuji ten kopec zábavy (při dialogu o kloboucích jsem se smál nepřetržitě), ale tohle nadměrné využití minima prostoru mě prostě fascinuje. Werich, Sovák a Zázvorková jsou nezapomenutelní a i když Brodský vlastně jen doráží do branky, své místo tu má také, podobně jako Werichová. A myslím, že víc není třeba dodávat, asi jen to, že si nedovedu představit něco takového dnes, kdy devět z deseti tvůrců není schopno vymyslet jediný dobrý vtip. ()
Ani 4 uznalí herci nezmůžou nic proti vskutku debilnímu scénáři. Zdejší chvalozpěvy místních uživatelů si dokážu vysvětlit leda tak, že jsou poprdění z našich hereckých velikánů. Nepřirozené, uhozené a hlavně nevtipné scénky. A herecká genialita? Možná - ale to by pánové (a dámy) museli hrát po láhvi Alpy Lesany, nikoliv na sucho. Suchopárek. ()
Krátká komedie, která přesahuje komedie velké. Jan Werich ukazuje svůj nejdokonalejší herecký um i genialitu ve scénáři, na kterém se i podílel (a který nedodržoval) a hlavně svých osobitých replikách ("vezměte si ty své parafernálie", nadívaný klobouk, atd.). Nesmíme samozřejmě zapomenout na ostatní výtečné herce: Jiřího Sováka, Stellu Zázvorkovou, Janu Werichovou a samozřejmě policistu ala Vlastimil Brodský. Po konci tohoto příběhu jsem si jen povzdechl: "Kde jsou ty časy, kdy humor měl takovou úroveň?" 95% ()
Jeden dva tři čtyři pět.¬ "Uspořená libra" je dobový klenotek, který své opodstatnění ztratil v roce 1989. Jan Werich opilce nehraje na výtečnou, jednou je opravdu opilý, za chvíli jako by na to zapomněl (Jiří Sovák ho v této aktovce viditelně předčí; nejlépe z celé pětice hraje však Jana Werichová-Kvapilová; avšak Vlastimil Brodský působí v úloze namlouvajícího trapně nepřesvědčivě pro svůj věk i vzhled). Aktovka se táhne jako nudle, tím ztrácí na humornosti pohybujíce se k úmornosti. Rozuzlení je mírně trapné, nic, co by aspoň na konec zachránilo hru před nejvýše průměrností. Sean O'Casey byl sice úspěšným dramatikem, nicméně Uspořená libra nepatří rozhodně nezi jeho silná díla.¬ Přes výše uvedená fakta rozhodl hlas lidu spolu s hlasy kritiků filmových jinak. Jako by šlo o nového Hamleta. Nebo o novou Tróju, virtuálně vykopanou. Než však budu shozen s hradeb, uslyší mí trýznitelé výkřik, kletbu, která je bude provázeti po zbytek jejich marných a špatných životů:¬ >>Naserte si, knechti!!<< ()
Herecký koncert klasiků starší generace českých hereckých velikánů. Těžko říct, jestli při vedení takových hereckých osobností lze cokoliv výrazněji režisérsky ovlivnit, nebo jestli tyto lidi lze samostatně a osobitě režírovat vůbec. Působí to, jako by Werich, Sovák, Stella Zázvorková a spol. vyplňovali celý prostor a své kolegy z filmového štábu vyšachovali z podílu na inscenaci. Je jisté, že potenciál tito lidé načerpali ze svých košatých divadelních zkušeností; vůbec celé výrazové pojetí této "jednoaktovky" je v podstatě divadelní. Všichni herci se zpravidla vyskytují v záběrech dohromady a jsou nuceni nonstop zodpovědně produkovat atmosféru probíhajícího příběhu. Nemluvě o tom, že mnohé repliky a konverzační obraty, které zde zazněly, nejen dokládají dobovou komunikační zvyklost, ale odpoví na otázky, odkud že se to bere ten klasický rodinný humor, který slýcháváme od svých fotrů (a mladší i dědečků)... ()
Galerie (2)
Zajímavosti (11)
- Jiří Sovák (Jerry) vzpomínal: "Werich, to můžu zodpovědně říct, se mnou točil rád. On improvizoval - a mně to vyhovovalo. Liboval si: 'Je to dobrý, ten kluk furt odpovídá.' Byl rozkošný nejen v tom, že s gustem hrál, ale ohromně se i bavil, dokázal odejít ze hry, dát se do smíchu. Očička mu přitom svítila ... Jak říkáme my komedianti: odboural se. Miloval, když jsem přišel s něčím jiným, s nějakou koninou, miloval improvizaci. Tak vznikla v Uspořené libře debata o klobouku. Abych vůbec něco povídal, napadlo mě: 'Čí je tenhle klobouk? To není můj klobouk!' A on odpověděl: 'To není tvůj klobouk?' Hned na to naskočil. A hnal to dál: 'To není tvůj klobouk! To nemůže bejt tvůj klobouk, to je klobouk toho, jak jsme se hádali, jestli je plešatej pod tím kloboukem. Von byl plešatej a von se potom s náma pral...!' A už jsme oba v tomto duchu jeli dál. To měl Werich moc rád, a proto jsem mu vyhovoval." (NIRO)
- Na převedení snímku v roce 2016 do vysokého rozlišení spolupracovala Česká televize s Národním filmovým archivem a Ateliéry Bonton Zlín. Odborníkům se povedlo napravit poškození zvukové stopy, které vzniklo už při natáčení. Několikavteřinovou scénu přemluvil za svého otce Jiřího Sováka jeho syn Jiří Schmitzer. (sator)
- Protože se Werichovi Sovákův klobouk líbil víc, před natáčením proběhla výměna a Werich si jej ponechal. Následně tuto záměnu využili během improvizací při natáčení a vznikla díky ní i scéna s "nadívaným kloboukem". (Nach)
Reklama