Vojna a mír II: Nataša Rostovová

Jednoho krásného sobotního odpoledne jsem ze sledování Anny Kareniny přeskočila na sledování Bondarčukovy série „Vojna a mír". Ne, nebylo to z ušlechtilých důvodů (tedy, že by autorem obou byl Lev Nikolajevič Tolstoj, jak jsem se vás i sama sebe snažila přesvědčit ve svém deníčkovém příspěvku) ale kvůli něčemu (či spíše někomu) úplně jinému, co kolega misterz před časem ve svém komentáři k Polanského Plesu upírů nazval „prízemný dôvod“. No tak jo, přiznávám, že jsem povrchní nána a že by film s Lanovojem mohl být i o hodně horší, než místy nudná Bondarčukova sága…(a ano, tady Natašu, na rozdíl od dvou zbylých zpracování, chápu, i když ji omlouvá její věk, mě neomlouvá vůbec nic)… Když jsem se tak do této obsáhlé desetihodinové adaptace ještě obsáhlejší ságy nadšeně pustila, vůbec jsem netušila, že mě sledování za necelé dva týdny čeká znovu, tentokrát v tv a v HD kvalitě. Nebudu komentovat každý díl zvlášť, jelikož opravdu netuším, jak bych komentovala ten třetí, pojednávající téměř celý o bitvě u Borodina (ze tří hvězd ho na čtyři „vytáhl“ až závěr), a jelikož bez debaty dávám vždy přednost míru před válkou, dávám přednost i tomuhle před těmi ostatními. Možná bych tuto část dokázala ohodnotit pěti, každé další zhlédnutí se mi líbí více a více (zde jsem si např. „užila“ pohled vlka na svět lidí, ač jsem prve myslela, že je to stříbrná liška; tsss, biologie mi nikdy nešla…). Jak jsem si v prvním díle o knížeti Andrejovi už nějakou dobu před koncem přála, aby se tam už konečně objevil ten dub, tady jsem zas až tak úpět nemusela, a zvykla jsem si i na pohledy do tanečního sálu přes otevřené dveře či pohostinnost ruského venkova. Leč i v tomto díle bych někdy přivítala zdržení a vysvětlení a jindy zase tempo furioso. Obvykle, bohužel, zcela jinak než pan režisér. Komentář možná po dosledování série v HD upravím, možná rozdělím na více částí. Uvidíme, uvidíme… (24.03.2015)

Tentokrát se děj plně soustřeďuje na osudy kolem Nataši. Na frontu vůbec nezavítáme. Přesto Bondarčuk hned úvodní scénou na bále dává zapomenout na zlé jazyky (tím myslím sebe sama) myslící si, že jeho síla tkví v exteriérech s (deseti)tisícovým komparsem a nikoli v interiérových drobnohledech do života tehdejší šlechty. Minimálně o třídu lepší a nespočtukrát soudržnější než na poprvé. Vypiplané hrátky s kamerou nevymizely. Naopak jich ještě přibylo (vlčí pohled!). Chtělo by to pouze ubrat na lacině působících duševních monolozích. Proč stále chodit s křížkem po funuse a vyslovovat to, co je stejně očividné? (29.09.2008)

Ljudmila Saveljeva ako Nataša Rostovová je hlavnou postavou druhej časti monumentálneho Vojny a mieru,ktorá sa bezhlavo zamiluje do Andreja Bolkonskij,ktorý bol hlavnou postavou prvej časti,váhajú,kedy sa zobrať,nakoniec sa rozhodnú rok vyčkať,len Nataša je pekne roztopašná,príťažlivá,tak sa stane,že jej srdce sa prikloní na druhú stranu zatiaľ,čo je Andrej preč...Vlastne,dá sa povedať,že po nej pokukuje takmer každý...Jedného dňa sa zoznámi s Anatolom,ktorý jej zamotá hlavu...Táto herečka sa mi páčila,vo svojej role je presvedčivá,strháva na seba pozornosť... V prvej časti ako som spomínal Sergej ma uchvátil bitkou pri Slavkove z roku 1805,t.j klasickou bitkou troch cisárov,kde si zgustol extrémnym stvárnením v podobe množstva komparzistov,budúca bitka pri Borodine bude až v tretej časti,tak takto v strede sa dostáva na Natašu a jej herecký koncert,ktorý by som ja osobne poctil nomináciou,lebo je vierohodný a prežíva zo začiatku šťastie,neskôr nešťastie,smútok,sklamanie,trápenie,nevyrovnanosť a pod. Celkovo Sergej uberá na monumentálnosti,ktorá sa až tak nevytráca,film je bohatý na kostýmy,výpravu,či herecké výkony...Okrem spomínanej Ljudmily tu dominuje Vjačeslav Tichonov ako Andrej Bolkonskij,ktorý tu nemá toľko priestoru ako v prvej časti... Poviem to zjednodušene,bavilo ma to o drobátko viac ako jednotka,ale aj tak sa chystá ešte nejaké to prekvapenie... (07.09.2014)

Po vojne v prvej časti, prišiel v druhej mier a záležitosti vzťahov. Film nie je zbytočne preťahovaný, je umelecky spravený s úžasnou kamerou a efektami, dialógmi, proste je to starší klenot. Vidíte, aké jednoduché je spraviť perfektný film aj bez tisícov komparzistov. Ale vážne, aj tento film bol megalomanský a určite nebolo jednoduché ho natočiť, no dej bol pre mňa zrozumiteľnejší a nebol taký chaotický ako sa mi zdal v prvom diely. Iste určité tajomstvo, záhadnosť a nevyspytateľnosť treba, aby sme docielili hĺbky, akú mali v sebe napríklad Tarkovského filmy, no niekedy stačí veci pomenovať priamo. Toto bola opäť skvelá ukážka ruskej kultúry. (08.06.2013)

2 časť je viac rodinná melodráma. Nie je taká strhujúca ako prvá časť, ale svojím spôsobom to stále celkom dobre funguje, s dobrým vizuálom a väčšinou pútavými výkonmi, ktoré upútajú pozornosť divákov. Táto časť má jeden z najlepších momentov adaptácie. Musím uznať, že ples je jednou z vizuálnych vychytávok celej adaptácie, svojím rozsahom vyráža dych, je nádherne choreografický a nádherne romantický. 7/10 (16.12.2023)