Devs

Garland je z toho cítiť na sto honov, komu vyhovuje jeho štýl bude pravdepodobne spokojný, čiže vizuál, design aj zaujímavá hudba sú ním totálne presiaknuté. Celý team hercov pomerne neznáme tváre (inak už to možno padlo navôkol, ale veľká časť hercov je imho dosť nesympatická, kásting až tak asi úplne nevyšiel), napriek tomu kvalitné sci-fko. Ten nápad (na ktorom vývojári zabijáckej hightech firmy pracujú), ktorý sa vynie dielmi je dosť príťažlivý, relatívne aj originálny. Celé je to taký sci-fi detektívny príbeh. Záver seriálu - nebolo to úplne originálne, ale nepokazilo to dojem z Devs ako celku. Za štyri Amaye, ehm, štyri hviezdy. ;) (21.03.2022)

Alex Garland se vším všudy. Jedinečná atmosféra, velký důraz na design a barvy a postavy, které až umělým světem proplouvají. Z pohledu příběhu a jednotlivých postav spíše průměrná podívaná, která ale dovoluje pracovat s predikčním modelem v praxi a maximálním důrazem na vnímání fyzikálních zákonů, která je v závěru zbourána (?!?). Alex Garland mohl jednoznačně zkrátit své dílo a bylo by tím přístupnější, ale neobsahovalo tu unikátní atmosféru. DeVs se současně řadí mezi další aktuální seriály, které pracují nejenom s predikcí zahnanou do extrémů, ale také nebezpečným pohledem na technologie a až kyberpunkový záměr kritizovat korporát. PS: ta dívka nad lesem je stejně creepy... (06.05.2020)

Vyučený artový hysterik Garland vytáhl z krabice polomrtvou prašivou Schrödingerovu kočku a vykrmil ji Uranem 235. Načež nade vši pochybnost zjistil, že by to štěpení stejně nerozchodila, čili byla jednoznačně v superpozici mršiny už v momentě, kdy ji ten singulární kokot začal cpát tím obohaceným Whiskasem. Tímto jednoznačně prokázal, že Plancek byl jen termodyslektický nedouk a ve skutečnosti je základní kvantovou veličinou tak zvaná Garlandova konstanta, definující poměr mezi hybností pravé ruky a vlnovou délkou egokokotismu. Vyjádřeno vzorcem g = λda / Ψcho * πčus, to celé na druhou. Dozajista opojen tímto nebývalým legovědeckým úspěchem, opět uplácal silou celé své odbornosti v katechismu a historii patlalů přiblblý, kvantově religiózní popkornový pseudoblábol pro převzdělané instáčové přikyvovače a následovače o tom, co by se mohlo přihodit, kdyby se traumatizovaný Ježíš stal ředitelem Intelu. A v jeho dualitě se zacyklil natolik, až zapomněl, že má vakuum nejen v hlavě, ale také ve stěnách svého sajbrbaráku. No dobře, je to jakože sci-fi, takže si ten kvantový klerik muže cucat z prstu sebevětší pičoviny. Nicméně i sci-fi se dá udělat poutavě a zábavně, a ne tak, že z osmi hodin hrací doby dvě čumíte na zlatou kostku, která světélkuje a dělá vžuuum, další tři na vykuleného, do blba hledícího mastňáka, pronášejícího přehluboké, transcendentálně narkomanské bonbonmoty typu „Determinismus je divný, ale také krásný. Když vlastníš všechna data, vlastníš podstatu dat.“, dvě hodiny na televizi s dojebanou anténou, vysílající zrnící Golgotu, a pouhou hodinu je to jakože ten napínač, kdy mastňák unyle podusí slizkého Rusáka a dva nesympatické ťamany, protože mu brání v křesťansko – demagogické derelativizaci jeho antikoncepčního selhání. Při té prudě se mi celý čas honila hlavou dnes již klasická wykydpedická simplifikace objasnění Teorie relativity zedníkům, uklízečkám, řidičům hovnocuců a obráběčům kovů, kterou se Aleks při své tolik sofistikované tvorbě nepochybně bezvýhradně řídí: „Představ si, že mi strčíš nos do prdele. Já mám nos v prdeli, ty máš nos v prdeli. Kdo z nás je na tom relativně lépe?“ V jiné realitě, kde jsem přitroublý náctiletý pičus nebo nudofil s hornickým učňákem, teď možná nadšeně jásám nad nebývalou hloubkou a zábavností té megachitré fizikálňý kosmologyje a blaženě si mnu urychlovač částic. Ovšem v téhle to dokonale otráven posílám do černé díry. Tedy vlastně do piče, aby náhodou nedošlo k nějaké interdimenzionální diferenci, zhroucení kvantové vlny a nežádoucí transpozici identit. (08.05.2020)

SPOILERy! Od Garlanda môžem všetko a vždy, či už točí, alebo píše, ale tu mi prvýkrát príde, že má rezervy v jednom aj druhom. Po štyroch častiach mám pocit, že Garland má problém uzatvárať jednotlivé epizódy. Konkrétne tretia a štvrtá mali našlapnuté na plný počet a v závere proste vyšumeli. To čo predchádzalo koncu bolo skrátka omnoho pôsobivejšie, ako koniec samotný. A hlavne je to nedomyslené. Sedíte na najprevratnejšom vynáleze v dejinách a nedojde vám, že špión si zálohuje dáta na cloud. Rekrutujete na medzinárodnú špionáž a necháte sa sledovať týpkom, ktorý stojí vedľa vás. Ututlávate vraždu a necháte si zamestnankyňu samú u seba v kancli, pri nezaheslovanom počítači a ani tam nemáte kameru. A to ste šéf bezpečnosti najvyspelejšej vývojárskej firmy na svete! ... Ok, výčitky ohľadom logiky neskôr asi padajú. Tá hra, tak jak je vymyslená, dokáže ospravedlniť všetko. To nie je alibizmus, to je pointa. Výčitka k réžii padá vlastne tiež. Isté sklamanie sa asi v závere dostaví, a to je tá druhá strana mince, keď sa hráte s touto témou; že vám možno prejde takmer všetko, ale tiež je od vás očakávané niečo skoro nadpozemské. Strašne som chcel dať aspoň jednej časti plné hodnotenie, tak nech je to E07. 80% Ad Sonoya Mizuno: Mne tam sadla, aj keď obsadiť, alebo lepšie: napísať takúto postavu - hlavnú postavu je minimálne netradičné. Je skoro až androgýnna a pritom veľmi krehká a ženská, s výnimkou jednej scény (búračka, ale aj odtiaľ utekala rovno k frajerovi) odkázaná na záchranu okolitými mužmi. Bez šance byť kultovou postavou, proste normálna, obyčajná baba. Sympatické. Herecky má ale medzery. Emocionálne vypäté scény zvláda, občas z tých zvukov mal o ňu človek až strach (má veľmi príjemný hlas, btw), problém nastáva sem-tam pri dialógovkách a keď má hrať čisto očami dvojnásobne. Celkovo som ale rozhodne rád, že sa rozhodli pre jej obsadenie. Už len preto, jak je to vďaka nej celé “iné.” Ad Alison Pill: Tá zahrala toho robota úplne bez chyby. Ešte teraz mám husinu. (26.05.2020)

De(u)vs je seriál, na který už jsem hodně dlouho čekal. Originální, vynalézavý, zároveň místy stěží uchopitelný. Je v něm toho obsaženo tolik, že snad ani nejde dost dobře zaškatulkovat, což je pro mě jen a jen dobře. Mám rád takové věci a výzvy a Alex Garlard mi tohle umožnil, za což má u mě veliký dík. I přes lehce rozmělněný konec nakonec mířím úplně nejvýš, hlavně za ten nápad a kulervoucí první polovinu. A hlavní hrdinku, tu si budu pamatovat až do konce života…. (17.04.2020)