The Crazies

Romero je výtečný filmař, který bohužel uvízl v pasti vlastního kultu. Dnes díky tomu může vesele točit jeden zombie film za druhým, ale bohužel jsou neprávem opomíjeny jeho díla bez zombií nebo na ně jsou kladeny absurdní nároky porovnáváním se zombie filmy. Dokladem budiž "The Crazies", který je formálně mnohem promyšlenější, až avantgardnější a z hlediska obsažených významů výmluvnější a provokativnější než jakýkoli z autorových zombie filmů. Vidět "The Crazies" jen jako akční kritiku armády je poněkud zaslepené. Film vznikl v době, kdy americká společnost za sebou měla řadu mnohoznačných problémů a deziluzivních událostí, a odráží v prvé řadě obecně panující atmosféru strachu a pocit bezmoci. Film je skrz naskrz podřízen centrálnímu motivu šílenství, coby ztráty zažitých jistot a ideálů. V rovině příběhu jsou jím v určitém ohledu postiženy naprosto všechny postavy, které náleží do tří klíčových skupin - obyčejní obyvatelé, vojáci a velení v čele s prezidentem. Každá skupina je ohrožena druhými dvěma, což vede k všeprostupující paranoii. "The Crazies" tak ve výsledku představují mrazivě komplexní metaforu pro americkou společnost po vietnamské válce, lépe řečeno po ukončení její fáze „vietnamizace“. Vojáci v přízračných maskách a oblecích jsou pro obyvatelstvo agresoři, ale současně také civilisté útočí na vojáky. Do toho vstupuje všemocné velení, které pro zachování vlastní pozice lže veřejnosti a obětuje vojáky. I na individuální rovině se ukazují různé podoby šílenství, kterému nikdo neunikne – od nakažených civilistů přes odstrašující neinfomovanou naivitu vojáků či fanatičnost armádního vědce až po snaživého plukovníka, který je do kontaminované oblasti vyslán a posléze z ní zase stažen, aniž by mohl cokoli udělat (jeho dlouze snímané vyzvednutí z města na konci filmu lze navíc vnímat jako zneklidňující předzvěst atomového útoku). Šílenství prostupuje i formu filmu. Střihová skladba a mix zvuku v mnoha sekvencích vytvářejí chaos vzpírající se jakémukoli uchopení (překrývání několika hlasů tlumených plynovými maskami či několika frekvencí rádia), nelze jasně říci, co se přesně v určité scéně stalo (sekvence s oběšencem, zešílení jednoho z vojáků). Vojáci ve Vietnamu byli vystaveni paranoii, neboť nevěděli, kdo je jejich spojenec a kdo je naopak záhy zabije; Romero ukázal, že tento pocit přešel i na americkou půdu. Ve výsledku mohou nenakažení závidět šíleným, neboť ti nevidí hrůzu okolo sebe. (15.11.2009)

Spolu s Night of the Living Dead (1968) zatím můj nejlepší Romero. Nadčasové, drsné, znepokojující a oproti Romerovým dvoum zombie kouskům Dawn Of The Dead a Day Of The Dead nečekaně seriózní. Btw. ten krásný rip s obrazem jako víno (a to jsem neviděl blu-ray, který je taky venku) a konečně s AJ titulky vyšel před pár dny, nejspíš u příležitosti premiéry remaku, tak sosejte. (01.03.2010)

Velmi dobře vymyšlený sociálně-kritický horor. Chaos, paranoia. Jednotlivé skupiny (obyvatelé městečka, řadoví vojáci-maskáči, vedení) bojující proti sobě, často aniž by znali důvod. Vlastně přesný důvod ví jen málokdo. A ještě ke všemu v případě těch "kladných" hrdinů, tedy nakažených obyvatel v městě, nejde úplně lehce říct, jaký jejich čin je racionální, respektive normálně emocionálně impulzivní, a jaký už je projevem jejich nemoci zešílení. Je to chytřejší film, než by se na první pohled mohlo zdát. Člověk se až diví, kolik těch zajímavých linek se v remaku ztratilo. (03.12.2014)

To ze Romero se do vetsiny svych horroru snazi vecpat kritiku spolecnosti je vec obecne znama. V Crazies se pustil do armadni masinerie a to opravdu poradne. Je zajimave, jak moc tenhle ctvrty Romeruv rezijni pocin pripomina NOTLD. Pri havarii letadla se do vodovodu maleho americkeho mestecka dostane nova bakterialni zbran, zpusobujici vselijake zmeny chovani u infikovanych lidi. Zmeny samozrejmne k horsimu, castym symptomem je silenstvi a chut vsechny ve svem okoli povrazdit. Role jsou na zacatku rozdelene pomerne jasne, ale v prubehu filmu se ukazuje, ze nic neni cernobile a vojaci v bilych oblecich a plynovych maskach, slepe poslouchajici jakekoli rozkazy, jsou pro hrdiny casto vetsim nebezpecim, nez nemocni. Pribeh je tedy pomerne zajimavy a nepostrada silne momenty - predevsim uvodni scena je genialni a vyrovna se dovadeni mezi maminkou a dcerkou ve sklepe v NOTLD. Bohuzel, film ma i par masarek. Predevsim zdlouhavost a utahanost nekterych scen obcas spolehlive uspava, vystrihnout par minut by jiste neskodilo. A jak bych par minut vystrihnul, tak bych natahl konec, ktery je klasicky "Romerovsky" nezvladnuty. (07.11.2005)

Doboví diváci museli v The Crazies vidieť jasnú odozvu na šialenstvo vo Vietname a je to cítiť dokonca aj dnes. Film je však obecnejší, nadčasovejší a je originálny v tom, že neponúka vyčíňanie vírom nakazeného obyvateľstva ako metaforu nejakého spoločenského neduhu, ale pýta sa, kde končí "normálnosť" a začína šialenstvo v ľudskom chovaní. Odpoveď na túto otázku je veľmi neutešená, oná hranica je totiž veľmi nejednoznačná. The Crazies by som snáď vytkol iba to, že spočiatku síce vidíme všadeprítomný chaos pri organizovaní karantény, avšak šialenstvo nakazených sa dostáva poriadne k slovu až neskôr. Stojí ale za to. (16.09.2023)