Creepshow

Příjemná antologie pěti hororových povídek, která sice nijak nevystupuje ze stínu svých seriálových kolegů, o to se ovšem ani nepokouší, a tak zajímavě, bez větších zádrhelů plyne. A jak jsou klasicky některé příběhy lepší a některé horší, vše napravuje opravdu zajímavá komiksová režie. Tedy komiksová...rád bych si přečetl nějaký hlubší rozbor filmu, protože si nejsem jist, zda jeho komiksový vzhled byl vyvolán pouhými komiksovými ingrediencemi do filmu vloženými (film se občas ocitne v rámečku, jakoby se obracejí stránky, párkrát se objeví bublinky s textem) a nebo jeho celkovou výpravou. Drobnosti v závorce zmíněné mne totiž mohly tak zblbnout, že jsem ve všech barvách, ve všech rekvizitách, v převážně staticky nasnímaných scénách komiks hledal, aniž by tam byl. A která povídka se mi líbíla nejvíce? Jasně třetí. Leslie Nielsen v roli vraha, v jehož charakteristice by se mohla najít podobnost s Jigsawem, byl opravdu perfektní. A jeho vodníci se mu vyrovnali. Nejen jejich masky v podání klasika Toma Saviniho jsou velmi povedené a napomáhají v budování fajn atmosféry, kde i zapnutí sprchy může kapku vyděsit. Nesmím opomenout ani moc fajn hudbu. (17.08.2007)

Rovnou píšu, že ty 3* dávám jen kvůli poslední povídce, jinak bych dal o jednu méně. Film mi připadá jako šitý hodně horkou jehlou a doufám teda, že byl dělanej s vědomím, že je to hlavně spíše pro to mladší publikum, protože to z něj srší takřka z každé minuty. První povídka má sice dobrej černej humor ("Dostal jsem svůj dort"), ale přijde mi jako nedokončená, nedokázala vygradovat tu atmosféru, kterou si zpočátku dost dobře budovala. Druhá povídka je v podstatě sci-fi o ničem, ale King, kterej v ní hraje hlavní postavu si s buranským sedlákem fakt pohrál a strašně mě bavil. Třetí povídka mě konečně zaujala, děsivá od okamžiku, kdy se objeví Leslie Nielsen, který je známej spíše z komediálních/parodických rolí ztřeštěných idiotů, ale tady válí. Atmosféra houstne, houstne, houstne - dokud se párek milenců (byť s dobrýma maskama) nevrátí a neshodí celou povídku. U čtvrté povídky jsem se poměrně často smál - monstrum tam vůbec nemuselo být, a hlavně nemuselo být tak zjevně a jasně ukázáno (přerostlý critters???), bez něj by to možná za něco stálo, nápad nebyl špatnej.... Až poslední povídka čistotou posedlého egoistického zbohatlíka bojujícího s otravným hmyzem stojí za to. Za pozornost zcela jistě stojí animované sekvence spojující jednotlivé povídky a dobrý (místy černý) humor. Jinak jsou ale všechny povídky, jejich průběh a hlavně konce hodně předvídatelné. Z rukou hororových klasiků jakými King a Romero bezesporu jsou, mohlo teda vzejít něco mnohem lepšího. Oba na to mají. (22.01.2009)

Asi jsem viděl něco jiného než ostatní. Možná, že to bylo vtipné, ale já ty vtipy nepochopil, možná to bylo strašidelný, ale ani to mi nepřišlo. Obrovské zklaméní. Čekal jsem povedenou horor/komedii s Nielsenem, ale ten mi taky nesedl do role. Prostě jsem tomu nepřišel na chuť. Asi už jsem z úplně jiné generace, která to nemůže pochopit. (20.12.2010)

Legenda, kultovka, absolutní srcovka! Pro mě nejlepší povídkový hororový dýchánek! Zalovil jsem ve svém deníčku z roku 1991 a našel jsem datum 28.3.1991 s poznámkou: " Na videu dával film Vůně cibule a Creepshov horory - Tatínkovy narozeniny, Spanilá smrt lorda Hemilla, Něco se přes nás převalí, Kisna a Oni po nás lezou. " Tak zněl tehdy jednohlasný dabingový překlad tohoto klenotu, který jsme s bráchou a matkou sledovali v ložnici na malé černobílé televizi a nejvíc jsme byli hotoví z Opičáka ze čtvrté povídky. V té době jeden chlápek měl napojený video na celej panelákovej systém a každá domácnost si mohla naladit jeho kanál a tak jsem měl možnost skoro den co den zhlédnout snad všechny filmy, které tenkrát kolovaly na VHS. Jo to byla doba, kdo nezažil, nemůže pochopit. (09.06.2011)

„Tušili jste, že horror může být taková legrace?“ Povídkový snímek od zakladatele zombie-žánru George A. Romera, který tu spojil síly se Stephenem Kingem, je plný hereckých es, jejich rozpadávajících se mrtvol a morbidního humoru. Romero se nebál experimentů a zdařile převedl do svého filmu komiksové vyprávění: jednotlivé epizody jsou uváděny animovanými intermezzy, vypjaté scény jsou zvýrazněny kreslenými rámečky či barevným tónováním a obraz se občas dokonce rozdělí do charakteristických komiksových obrázků. Creepshow tato výtvarná stylizace do podoby komiksu určitě jen prospěla a tím se výrazně liší od ostatních povídkových hororů. Dvouhodinová stopáž je pro hororový žánr často drastická, ale díky tomu, že jsou příběhy od sebe tématicky rozlišeny, ztráta pozornosti nebo - nedejbože - nuda nemají prostě šanci. (06.02.2011)