Den mrtvých

Stará dobrá Romerovka. Kedysi mohla byť ponímaná ako ultra temný počin, dnes sa už však berie s rezervou. Atmosféra funguje výborne a hlavne po celý čas, no príbehu chýba viac akcie a stretov s nemŕtvymi. Najlepšou postavou tak ostáva doktor Frankenstein a jeho bloody experimenty. Čo sa nedá prehliadnuť je skvelý vizuál. Mŕtvy vyzerajú maximálne desivo a našťastie sa nešetrilo ani pri detailoch, ktoré sú dostatočne uveriteľné. Preto sledovať zombíka bez žalúdka alebo hlavy je sakramentsky "príjemný" zážitok. 70% (31.01.2008)

Režisér a milovník zombie filmu - George A. Romero natočil opäť ďalší film z tejto kategórie. Ako už z názvu vyplýva, tento krát sa bude jednať o apokalyptickú víziu sveta, kde už človek ako ho poznáme nebude dominantný druh, ale rytmus bude udávať oživlá smrť v podobe zombie. Výrazný nepomer zdravých ľudí a zombiekov (samozrejme v drvivý neprospech ľudí), len znásobuje beznádej, s ktorou je potrebné sa vyrovnať, zdvihnúť hlavy a ísť za svojim cieľom. Cesta do žalúdkov zombiekov je čím ďalej tým kratšia. (31.01.2007)

Deň mŕtvych vychádza z rovnakého vzorca ako Noc živých mŕtvol - istý počet ľudí sa pred istým počtom zombie uchýli do úkrytu, prejde fázou vzájomných nezhôd a psychických skratov, aby sa napokon dočkal infernálneho finále. Výsledkom je koncepčne odlišný a kvalitou o poznanie slabší film, ktorého najväčším nedostatkom je hudba. V žánri, ktorý väčšmi než iné stavia práve na mimoriadne intenzívnom pôsobení priamočiaro uchopiteľných vnemov, na zámerne emocionálne prepiatych optických a akustických zmyslových podnetoch je nevhodne zvolená hudba priam smrteľnou ranou. Pre Deň mŕtvych bola skomponovaná exkluzívne debilná muzika pôsobiaca dojmom zvukového podmazu k nejakému dobovému pornu alebo cestopisu. Rušivo pôsobí i veľmi kolísavá kvalita masiek. Divák si želá byť desený monštróznym panoptikom obludných stvorení, sú mu však naservírované i vyložene smiešne a odfláknuté masky (karnevalový make-up). Tam, kde sa k slovu dostal priamo Savini (zrejme), tam už ide o šokujúco desivé, majstrovské diela žánru (pán, ktorý vlezie do záberu súčasne s hlavným titulkom). Ďalej už nie je čo vytknúť. Prvé dve tretiny filmu, ktoré sú údajne zlé preto, že sú málo akčné, dodávajú krváku prívlastok chytrý. Koncepcia zombie ako antropomorfne najautentickejšieho hororového monštra celkom zákonite ráta s divákovou podvedomou autoprojekciou, preto nečudo, že odchyt "vzoriek" a morbídne pokusy doktora Logana majú tak úzkostnú príchuť. Paralelná línia so "socializáciou" zombie je invenčná, napínavá a neskutočne dobre vypointovaná. Part dotyčného nemŕtveho je zahraný tak bravúrne (a veruže tu bolo čo hrať), až mi pripadá ako celkom pravdepodobné, že Romero niekoho splašil z Royal Shakespeare Company :-) Osobitnou kapitolou je úvod a záver filmu. Človek sa najprv diví, prečo Romero na úvod zaradil čosi, čo bolo pravdepodobne zamýšľané ako teaser. Takto koncipovaný úvod však v konečnom dôsledku svojím "neorganickým" vyznením zvýrazňuje nereálnosť záveru, nereálnosť toho, čo sa a priori javí ako happy end. (01.07.2007)

Film, který mě svou závažností, zpracováním a tíživou atmosférou posadil na prdel, aby mě však nemnohé(ale za to vypečené) lekačky vzápětí vyhodily ze židle. Úvodních dvacet minut nemá pravděpodobně v žánru zombies konkurenci, snímek se poté zaměřuje na vztahy přeživší skupiny lidí, kteří jsou pod neustálým tlakem vědění, že se jim nad hlavami trhavě klátí stovky tun páchnoucího nemrtvého masa. Atmosféru filmu vyzdvihuje brilantně zvládnutá práce maskérů - gore efekty považuji za vrchol v tomto žánru filmografie. Z hereckých výkonů si budu pravděpodobně dost dlouho pamatovat egoistického a po vládě toužícího velitele Josepha Pilatoa a také skvělého Shermana Howarda v roli Chlapáka. Jen škoda, že si film svoji určitou odlišnost a jedinečnost neudržel až do konce, kde sa stal klasickou zombie vyvražďovačkou. Přesto ale nejlepší horor s nemrtvými zrůdami, který navíc podtrhuje výborná hudba. 3,5 miliónů dolarů(rozpočet)/5 miliónů dolarů(výdělek v amerických kinech) (02.02.2007)

Jsem téměř nedotčena tímto milým subžánrem a nemám tudíž s čím srovnávat, nemám nic objevného do pranice, ale jelikož se jedná o jeden z mých nejzásadnějších filmových zážitků (alespoň poslední doby), nějakou tu dojmologii si neodpustím. Tak tedy: proč zásadní zážitek? Nemám ve zvyku se u horrorů bát. Mám je rozdělené na mrazivé - snoubící se s thrillerem, sci-fi apod. - a čistě zábavné. U Dne mrtvých jsem se teda taky nebála. Spíš jsem cítila dost hnusnou úzkost. Podobně se mi nedávno vedlo při sledování Zrůd (vím, jde o zcela jiný soudek, ale můj stav se skutečně podobal). Den mrtvých se sice na začátku skrz několik parádních lekaček tvářil docela sympaticky, ale pak jsem byla zaskočena tou zmíněnou úzkostí, psychickou i fyzickou. Horrory bývají tělesné, tenhle opravdu bolí. Když jsem během sledování filmu střídavě konejšila svou malou dušičku a rozzlobený žaludek, nezdálo se, jak mi bude brzy dobře. Snad jsem byla zocelena, snad je závěr až příliš vysvobozující, nevím... Zdejším horrorovým expertům dost věřím, ale s tou inteligencí tohoto filmu bych to tak nepřeháněla. Ale zároveň bych ji ani nečekala, takže v pohodě. Efekty a intenzita prožitku jsou obdivuhodné. Druh toho prožitku je věc jiná, při hodnocení k ní raději nepřihlížím. ...Dodateček: V noci ze 3. na 4. září 2009 jsem Day of the Dead viděla potřetí a konečně i já vím, že mu patří nejvyšší hodnocení. (25.08.2007)