Noc oživlých mrtvol

Gooorrre!!! To je moc pěkné masíčko, jen co je pravda. Přesně takhle má vypadat brutální horror, málo keců, rovnou pěkně na věc. Útulný hřbitůvek, bratříček a sestřička přijíždějí plakat na tatínkův hrobeček, když tu... they´re coming to get you, Judi! Pánové i dámy, co divně chodí a mají to už nějaký ten pátek za sebou, si chtějí odpočinout od hrobního pohodlíčka a vyrážejí na špacír mezi živé... "Noc oživlých mrtvol", to je především parádní atmosféra od první vteřiny, výborná kamera, atmosferická hudba a patřičně poamatérštělé herecké výkony, které tomu dávají šmrnc. Prostě kulťák se vším všudy. Přesně ten druh filmu, kterému se říká "žánrotvorný". S odstupem těch let přeci jen místy trochu vlažně plynoucí, ale v každé vteřině expresivní stylizací připomínající éru němého filmu. Čili nejen koukatelné, ale dokonce strhující. Lepší horror brutálního ražení aby člověk pohledal. Tak bacha, aby vás při příští návštěvě krchova nepoboskal nebožtík... (28.03.2004)

Neoddiskutovatelně naprostý kult své doby, který z pohledu dnešního diváka ovšem ztratil to zcela zásadní - potenciál jakkoli vyděsit. Dnes už je to tedy jen taková konverzačka několika magorů, kteří spolu musí nedobrovolně bránit dům před bytostmi, které se příliš neliší od bandy několika desítek alkoholiků, kteří trošku přebrali v hospodě. Není to absolutně děsivé a bohužel dnes už ani kdovíjak zajímavé a zábavné. Snímek vhodný výlučně pro studentské analýzy než pro takové to domácí hororové pokoukáníčko. [25 %] (06.12.2023)

I vystoupil léta Páně 1968 praotec Romero na horu R.I.P. (ani náhodou, mrtvoly!) a k souputníkům pravil: „To je ta země zombie zaslíbená, lidského masa plná, krví oplývající…“ Znepokojivá hudba S.V.Licina (kdo by řekl, jak strašidelné může být pouhé jedoucí auto!) a závěrečný ryze americký hon na krocany (nejdřív střílej, potom se ptej) jsou jediné dva pro mě zajímavé vztyčné body režisérova slavného debutu a i když pominu spoustu do očí bijících lapsusů s kontinuitou scén (střídání venkovního dne a noci při úvodním schování se Barbary do domu je nejmarkantnější), nepřekousl jsem to pomalé tempo a ztrátu dechu v prostřední části tohoto jinak bezesporu základního kamene žánru, který, přiznávám se a proto mě berte s rezervou, pro svou šílenou stereotypnost stejně příliš nevyhledávám. „They're coming to get you, Barbara..“ (29.11.2010)

Tak mňa to zase až tak nezobralo. Chápem, že je to v rámci subžánru niečo nové a niečo, čo možno považovať za základný kameň a v tej dobe to bola určite pecka, ale mne to pripadalo hrozne naivné a ošumelé. Bolo tu síce napätie a solídna atmosféra, ale všetko kazila iracionalita a hlúpe chovanie postáv. Napríklad ten černoch. Najprv strelí pár nábojov do hrudníka zombíka a.... a nič sa nestane. Potom trafí do hlavy a zombík je zlikvidovaný. Ale druhý krát opäť strieľa len do tela zombíkov, vôbec ho na základe predošlej skúsenosti ani len nenapadne, že zlikvidovať sa dajú iba strelou do hlavy. Všetko sa samozrejme musí dozvedieť až z telky. A takých príkladov je viac. Čakal som niečo lepšie, v každom prípade je aspoň jeden veľký rest za mnou. 65/100 (20.11.2014)

Presvedčivosť príbehu vyplýva z absencie humoru. Ak sa Peter Jackson diví, prečo sa toľko hororov berie vážne ("robiť tak Hellraisera, Pinheada by som otrepal o múr, až by sa mu tie ihly zapichli do hlavy celé"), odpoveď je prostá - najúčinnejšie je sebarešpektovanie. Čierny humor je síce fajn, no len čo vstúpi na scénu, podráža nohy tomu, čomu má slúžiť. A "Noc živých mŕtvol" je legendou práve preto, lebo sa rozumne vyhýba jacksonovským "zapichovačkám". Ja netúžim vidieť zombi, ktorá obeti najprv predloží menu vo francúzštine a zacituje z neho. Chcem vidieť to, čo Romero ponúka v prvých cca 13-tich minútach (mimochodom, geniálny tieň, ktorý sa objaví na skle predtým, než Barbara vystúpi z auta akoby dával na známosť, že tu nebudeme mať do činenia len s hrôzou, ale i ozajstnou filmárčinou). Film má kultové parametre i z iného dôvodu. Povedal by som, že medzi "Nosferatu" a "Night" nebol žiadny skutočný horor. Najprv Nosferatu, potom dlho nič, resp. roztomilé opusy štúdií Universal a Hammer a odrazu... Ak si po spomínanej úvodnej 13-minútovke neučešete vlasy, zostanú vám stáť na hlave až dovtedy, kým vás na to neupozorní kolega v práci alebo sluha menom Igor. Hudba, anticipujúca Carpenterove tóny Halloweenu a Hmly (videl som verziu na DVD od firmy Oracle z roku 2002) je príliš skľučujúca než aby sa dalo na film pozerať častejšie, ale to je v podstate kompliment, však. Niektoré zábery evokujúce fašistický alebo vietnamský (b je správne) holocaust by pre určitých ľudí mali byť znamením toho, že horor zrejme nebude tak obsahovo vyprázdnená záležitosť. Vďaka Romerovi tu teda máme tzv. absolútny horor, ktorý odnaučí slušnému zvyku chodiť na pohreby. Éra kvetinových detí tu končí a začína éra detí voňajúcich fialky odspodu. Ak po zhliadnutí tohto filmu nebudete mať nočnú moru, potom ste Jack Rozparovač, George A. Romero alebo zombi. PS: Predtým, než sa rozhodnete pozrieť si farebnú verziu, uvážte, že čiernobiely look sa na konečnom sugestívnom pôsobení diela podieľa cca 40 percentami. Film je totiž aj nezastieranou poctou nemému filmu. (01.04.2005)