Noc oživlých mrtvol

Night of the Living Dead jsem paradoxně viděl z Romerova zombie seriálu jako poslední, a musím teda říci, že svůj debut se mu zatím překonat nepodařilo. Je pravda, že některé momenty už dnes působí trochu směšně, stejně tak jako chování postav, ale svou atmosféru film stále má (půlnoční projekce mu jistě pomohla). Moc se mi líbilo, že hrdinové získávali informace z televizního a rádiového vysílání - připadalo mi to dost reálné a vzpomněl jsem si při tom na povodně z roku 2002, kdy jsme čekali na nejnovější zprávy stejně nedočkavě jako oni. Vyzdvihnout se musí závěr, ten se totiž opravdu povedl (ačkoli má své logické mezery). Horror movie of the Year (30.11.2008)

Šedesátá léta dvacátého století přinesla zásadní tematický posun pro filmové horory. Do té doby totiž žánrové snímky zobrazovaly ohrožení přicházející zvně našeho světa, zpravidla v podobě nadreálných monster typu upírů, vlkodlaků, mimozemšťanů či všemožných zvířecích bestií. V případě, že nositelem zkázy byl výplod člověka jako v případě doktora Frankensteina, bylo vždy jasně konstatované, že strůjcem zla je outsider stranící se společnosti. V roce 1960 přišel zásadní zlom s Psychem Alfreda Hitchcocka, kde vrahem byl na první pohled obyčejný mladý muž s psychickou poruchou. O čtyři roky později snímek The Last Man on Earth (Poslední muž na zemi, 1964) podle románu Richarda Mathesona Já, legenda (I Am Legend, 1954) rozvedl monstrositu obyčejných lidí do apokalyptických rozměrů. Potenciál tohoto směru dovedl do maxima George A. Romero ve svém debutu Noc oživlých mrtvol, který inicioval zlom v ikonografii filmových zombií. Nejen, že oživlé mrtvoly ani náznakem nespojuje s mystikou či okultismem, ale ani se nezatěžuje tradičně nesoudným vysvětlováním jejich původu. Zombie zde totiž slouží nikoli jako laciná atrakce, ale coby katalyzátor vyprávění. Nejzásadnější posun, s nímž Romero přišel, bylo přenesení pozornosti z vnější hrůzy fantaskních zrůd na vnitřní zlo, které se ukrývá v lidech samotných. Romerova nihilistická vize společnosti hroutící se tváří v tvář iracionálnímu ohrožení rezonovala s dobovými náladami v Americe konce šedesátých let. Vleklá válka ve Vietnamu a její dopad na veřejné mínění a polarizaci společnosti v USA se odráží jednak v obsažených mediálních obrazech apokalypsy, ale také v zastřešující nedůvěře vůči státním aparátům. V době uvedení filmu nicméně málo kritiků dokázalo ocenit komplexnost a myšlenkovou výbušnost snímku. Naopak spíše jeho autorům spílali za explicitní násilí a absenci jakýchkoli pozitivních hodnot. Již o pět let dříve ustanovil trashový klasik Herschell Gordon Lewis svým snímkem Krvavá hostina (Blood Feast, 1963) žánr gore filmu a záhy i další tvůrci zkoušeli explicitní krvavé výjevy povýšit na přímočarou atrakci. Nicméně fušerskost a okatá hloupost Lewisových snímků i děl jeho následovníků umožňovaly divákům získat vůči zobrazovaným hrůzám bezpečnou distanci. Tentokrát ale díky dramatickému vyprávění, s důrazem na konflikty mezi lidmi zbavenými racionálních jistot a bezpečí společenské struktury, veškeré zobrazované hrůzy přesně cílí na úzkosti a podvědomé obavy publika. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

První film od tohohle, řekl bych, zakladatele zombies filmů, který za to vidění určitě stojí. Sice jsem se u něj nebál, za to jsem se ale výborně pobavil a ta atmosféra byla geniální. Celý film se totiž odehrává na jednom místě, a já filmy tohohle typu mám hrozně rád. Celý film se táhne děsně pomalu, ale zásadní je každá minuta, nikdo neví, co se může každou chvíli stát, a stát se může opravdu cokoliv. Herci také hráli na plno, i když mě tam neskutečně rozčilovala ta ženská, i když to byl asi účel. Noc oživlých mrtvol je film, který se musí vidět, dobře se na to kouká, svižně to utíká a má to unikátní atmosféru, která nenechá jen tak diváka usnout. Na druhou stranu ta pointa byla až moc prokoukatelná, kdybych neviděl parodii Soumrak mrtvých, možná bych byl v šoku, ale jelikož jsem ten film viděl asi stokrát, tak jsem si všim, jak moc se autoři Soumraku tímhle filmem inspirovali, každopádně oba filmy jsou na tom co se kvality týče hodně vysoko, ale nevím jestli bych se na to znovu podíval, na Soumrak určitě jo, protože u něj se aspoň zasměju, tady ta vážnost překračuje všecky meze, a kdo by se rád znovu podíval na atmosféru načichlou smradem mrtvol, chodící nazelenalé obludky a neskutečně vypsychované postavy, které svojí úlohu berou děsně vážně...? (22.03.2009)

Gooorrre!!! To je moc pěkné masíčko, jen co je pravda. Přesně takhle má vypadat brutální horror, málo keců, rovnou pěkně na věc. Útulný hřbitůvek, bratříček a sestřička přijíždějí plakat na tatínkův hrobeček, když tu... they´re coming to get you, Judi! Pánové i dámy, co divně chodí a mají to už nějaký ten pátek za sebou, si chtějí odpočinout od hrobního pohodlíčka a vyrážejí na špacír mezi živé... "Noc oživlých mrtvol", to je především parádní atmosféra od první vteřiny, výborná kamera, atmosferická hudba a patřičně poamatérštělé herecké výkony, které tomu dávají šmrnc. Prostě kulťák se vším všudy. Přesně ten druh filmu, kterému se říká "žánrotvorný". S odstupem těch let přeci jen místy trochu vlažně plynoucí, ale v každé vteřině expresivní stylizací připomínající éru němého filmu. Čili nejen koukatelné, ale dokonce strhující. Lepší horror brutálního ražení aby člověk pohledal. Tak bacha, aby vás při příští návštěvě krchova nepoboskal nebožtík... (28.03.2004)

Vzhľadom na rok vzniku ide o naozaj kvalitný horor, ktorý položil základy všetkému, čo sme doteraz o zombie videli. Kedže prevažná časť z nás už videla možno aj desiatky zombie hororov, tak táto stará klasika mnohých až tak nenadchne, ale vo svojej dobe muselo ísť o veľkú udalosť.Tá čiernobiela filmu vôbec neškodí, práve naopak. 80%. (04.12.2011)