Candyman

Vskutku sugestívna snímka, ktorá z detinskej historky o Candymanovi robí kompetentný horor aj sociálnu kritiku v jednom - obe zložky sa navzájom dokresľujú, v prípade hororu aj prehlbujú, tým pádom vzniká veľmi inteligentný a taktiež desivý "slasher" pripomínajúci svojím základným motívom Cravenovu NOČNÚ MORU. Ukážkové cedenie tuhej atmosféry z negerského geta s postavou vraha odkazujúcou k "blaxploitation žánru" nemá chybu a zaobstaráva si kus originality. Seriózny horor s nahusteným impulzívnym scenárom a stálym tlakom na diváka, vizuálne aj hudobne prvotriedny film s riadnou dávkou razantnej údernosti aj snovej bizarnosti. (24.03.2013)

Dost doslovně pojatá nietzsechovská teze o zírání do propasti, která má schopnosti stát se tím, o čem vypráví. Ale třeba se pletu a vy byste po dokoukání do toho zrcadla pětkrát Candyman řekli. Tenhle film tristně zapadl do kategorie pozdně osmdesátkových slasherů a trochu si za to může sám v momentech, kdy si není schopnej odpustit jednoduché variování klasických lekaček, jakkoli brutalita posouvá film lehce za hranici obvyklého slasherového pohodlí. Zaslouží si však daleko vyšší pozici, protože nejde o nic menšího než obecný popis mýtu, jeho geneze, univerzálnosti, naší schopnosti se do něj projektovat a hlavně jeho neuchopitelnosti v důsledku nedůvěryhodnosti veškerých jeho zdrojů. Mýtus je zde něco nepříjemně abstraktního, co však působí ještě nepříjemnější, zato dost konkrétní bolest a smrt. A Candyman je mýtus obzvláště vypečený, protože zatímco ačkoli jako každý jiný je vděčný za svoji existenci lidem, kteří v něj věří, tak s těmi, kteří se mu vysmívají zamete tak, že si opráší pověst zase na pár dlouhých let. Zkuste se téhle neprůstřelné klauzuli vyhnout.____Každopádně pokud tu noc, kdy jste viděli Candymana, vás probudí zvuk, který zní jako zaklepání na dveře, vy bydlíte sami v malém bytě uprostřed města, začne se vám chtít na záchod, který laškovný architekt navrhl přesně zády k zrcadlu, ke kterému se musíte chtě nechtě otočit a když to všechno zmáknete, vracíte se do místnosti, kde jste automaticky dříve nechali přehozený kabát přes opěradlo vysoké židle... no můžete se rovnou přichystat na to, že se s ranním úsvitem seznámíte osobně. Kamarád říkal... (01.06.2020)

Stačí před zrcadlem vyslovit pětkrát Candyman a zjeví se prokletý černý chlapík ulepený od medu a s hákem. Nebaví se a hned vás nekompromisně prošpikuje. Námět i následné režijní zpracování uspokojivé a občas dokonce i působivé, ale takových hororů o zlikvidovaném muži, který se po letech mstí jako přízrak, je celé kvantum a mně ta ohranost už naplno nenadchla. Ještě bych zmínil, že film měl slabé tempo. Kdo nemá moc nakoukané horory, bude hodnotit smířlivěji, protože nebude mít možnost srovnání jako já. Když třeba vezmu dnešní horory, tak tenhle lepí medem a je z něj cítit nemoderní staroba. Já jsem na současné horory než na klasiku a tenhle se už mezi ní počítá. A nezůstalo jen u jednoho dílu. 60% (07.07.2013)

90. léta znamenají pro horror bídu s nouzí. A Candyman byl dvouokým králem mezi slepci. Předloze (novela Clivea Barkera Zapovězené) rozhodně ostudu nedělá. Bere si z ní pouze základní motiv betonové sídlištní džungle, plné graffiti, novodobých urban legends, odcizení a kriminality. Hodně originální horror. Jeho poslední třetina možná už není tak povedená, jako to, co jí předchází, ale tvrzení, že král je nahý, je v tomto případě pouze důkazem krátkozrakosti. (04.11.2006)

A napadlo někoho, že bodná/řezná rána hákem vypadá jinak než nožem? Ale co, takové detaily se v hororech neřeší - hlavní je, aby všechno fungovalo tak, jak má. Tady to funguje a do té doby, než bylo ukázáno monstrum, jsem se docela klepala strachy a plánovala si, jak strávím dnešní noc v maminčině posteli :)) (19.04.2007)