Nehynoucí láska

Ikdyž je to plne patosu,umělosti a hraní si na umělce(Rose asi hodně miluje Amadeea),nelze mě pomoci je to moje káva.Ten film mě nadchl a jediné co mě kazí chuť je představitelka oné osudové ženy a místy přehnané záběry na její trpící tvář(hlavně ve scéně kdy je u umírajícího Ludvíka Van).To co mě však dostalo na mnoha místech je spojení obrazů a mistrovi hudby(a je mi šumák,že vykrádá Formana a Kubricka-odčeho by tu taky byla jejich genialita-kdyby jí nekopírovali průměrní).Zkrátka Nehynoucí láska je zapomenutý film s Oldmanem v rol,která mu sedné víc,než terorista,feťák či vrah jenž si hraje na víc než je a pokud to budete akceptovat,film vám ton vrátí a pokud,tak si pusťte Amádea. A na závěr si pamatuju,a to jsem byl malý kluk,jak byli všichni hrdí,že se tu u Nás v Čechách točí velký americký film a dnes mě nevytrhne,když potkám na výletě do Prahy Conneryho,ale to je už taky prakticky dávno. (01.03.2007)

Hodnocení pod 3 hvězdy nechápu, ale ok. S mojí slabostí pro Oldmana a Beethovena je jasné, že mé hodnocení je asi nekritické, ale čert to vem. Po opětovném shlédnutí (a v rámci silně melancholické nálady) zvyšuji ze 4 na 5. "...Kdybychom mohli být spolu, necítili bychom žádnou bolest. Kde jsem já, tam jsi i ty..." (08.02.2016)

Při vší úctě ke Gary Oldmanovi a Isabelle Rossellini, tenhle film si i přes jejich výkon více než 2 hvězdičky nezaslouží. Obě dvě jsou ovšem hlavně za ukázky z nesmrtelných Beethovenových děl, a taky trochu za Oldmanův výkon. Pro mě by se tenhle film mohl klidně jmenovat Nehynoucí nuda, jelikož jsem se opravdu cítil docela znuděně po většinu času, jejž jsem věnoval sledování této biografie. Jediný poznatek, který mi utkvěl v hlavě po skončení filmu, byl ten, že Beethoven byl skutečně geniální skladatel. Ale to jsem věděl už předtím. (16.09.2002)

Jednoznačným kladem filmu je Oldman v titulní roli a samozřejmě Beethovenova hudba, která i průměrným scénám dodává gigantický náboj. Přes několik nesporně působivých vizuálních momentů je však film oproti mistrovském Amadeovi pouze stereotypním brnkáním na strunu milostného příběhu, které má svým zvukem odhalit kus mistrova nitra, ale bohužel vyznívá jaksi do ztracena. Rozhodně to není špatný film, ale velikosti látky nedorůstá... (26.03.2004)

"Mohu žít jen s tebou nebo vůbec ne…." Teorií, kdo byla ona Beethovenova nesmrtelná milenka, je jistě celá řada. Možnost, že by jí mohla být matka Beethovenova synovce Karla, s níž se po smrti svého bratra Kaspara soudil o jeho poručnictví, je hodně smělá. Přesto musím říct, že závěrečná pasáž filmu, v ním si dotyčná čte onen slavný milostný dopis, je hodně působivá. Ale nadchla mě už i předchozí filmařská kreace s malým Beethovenem plovoucím na hladině pod hvězdným nebem, která doprovází závěrečné finále z 9 symfonie s Odou na radost. Malý Beethoven trpící pod nadvládou svého tyranského otce se pod hvězdnou oblohou konečně může cítí svoboden, ten starý a hluchý jen tiše stojí na koncertním podiu při premiéře jeho nejslavnějšího díla, a ani si nevšimne potlesku, kterým je jeho velkolepé dílo odměněno. Opravdu působivé. "Kletba se prolomila..." PS: Jako správný Čech musím ocenit, že se ve snímku objeví celá řada krásných našich lokací včetně třeba Stavovského divadla, které v filmu představuje vídeňské divadlo Theater am Kärtnerthor, kde měla 9. symfonie ve skutečnosti premiéru. (28.12.2020)