Nehynoucí láska

"Mohu žít jen s tebou nebo vůbec ne…." Teorií, kdo byla ona Beethovenova nesmrtelná milenka, je jistě celá řada. Možnost, že by jí mohla být matka Beethovenova synovce Karla, s níž se po smrti svého bratra Kaspara soudil o jeho poručnictví, je hodně smělá. Přesto musím říct, že závěrečná pasáž filmu, v ním si dotyčná čte onen slavný milostný dopis, je hodně působivá. Ale nadchla mě už i předchozí filmařská kreace s malým Beethovenem plovoucím na hladině pod hvězdným nebem, která doprovází závěrečné finále z 9 symfonie s Odou na radost. Malý Beethoven trpící pod nadvládou svého tyranského otce se pod hvězdnou oblohou konečně může cítí svoboden, ten starý a hluchý jen tiše stojí na koncertním podiu při premiéře jeho nejslavnějšího díla, a ani si nevšimne potlesku, kterým je jeho velkolepé dílo odměněno. Opravdu působivé. "Kletba se prolomila..." PS: Jako správný Čech musím ocenit, že se ve snímku objeví celá řada krásných našich lokací včetně třeba Stavovského divadla, které v filmu představuje vídeňské divadlo Theater am Kärtnerthor, kde měla 9. symfonie ve skutečnosti premiéru. (28.12.2020)

Gary je zahrál nesmrtelného Ludwiga přesně tak, jak jsem si ho představoval - výjimečný, šílený,geniální, tvrdohlavý, prostě jedním slovem božský se svoji hudbou. Mnohem lepší než pohádkové bajkaření ve Formanově Amadeovi. Proč? Tvorba Beethovena nám v Nehynoucí lásce odráží vnitřní rozpoložení a charakter, naopak v první půlce Amadea je jen pěknou kulisou, doprovodem. (08.03.2009)

„V uších už jen ticho, přiznej si to, pýcho.“ Málo platné, genialitu Amadea to nemá. Formanův Mozart mě uchvátil, coby živočišný extrovert, jehož komponování i preludování bylo divoce vychechtané a konflikt se Salierim strhující a divácky vděčný. Roseův Beethoven je nám podáván jako nudný introvert, který hudbu skládá jen jakoby omylem, ve volných chvílích, při absenci nějaké (jakékoli) lepší zábavy. Navíc ústředním bodem příběhu je jakýsi Schindlerův seznam, což mě zneklidnilo. Snad jsem ženě nepustil špatný film?! Uf, jen shoda jmen. Až za hrob věrný přítel Schindler má seznam Beethovenových lásek a pátrá, která z nich bude dědit. Což mě moc nezajímalo, neb v závěti jsem zahrnut nebyl. OKÉNKO GENIALITY: [][] Co se z Nehynoucí lásky dozvíme o Beethovenovi nového? /♪ ♫ Na kterém koncertě se profláklo, že je hluchý jako pařez. /♪ ♫ Jak často a v kterých ložnicích se maestrovi rozjel zip u kalhot. /♪ ♫ O existenci dosud neznámého díla, sonáty „Coucou dans le nid.“ Údajně inspirované záhadou se syno-synovcem coby kukačkou v bratrově hnízdě. [][] Ovšem Gary Oldman zde exceluje, např. v Beethovenově intimní chvilce s hlavou na klavíru. Kvůli němu zvedám taktovku o hvězdu výš. „Plaudite, amici, comoedia finita est.“ (14.06.2023)

Takže, film sa mi páčil najmä vďaka Beethovenovej hudbe a výkonu Garyho Oldmana. Presne tak si predstavujem Beethovena, tak ako ho zahral Gary Oldman. Film ma bavil, smutná lovestory musí zasiahnuť srdce každého romantika. Ak by som mala porovnávať s Formanovým Amadeom, Amadeus bol predsa len o niečo lepší pretože tam mal tú iskru, ten väčší podpis skladateľa než nesie v sebe tento film. V Amadeovi nechal Forman vyniknúť Mozarta ako práveho šialeného génia, tu pri Beethovenovi Bernard Rose trochu zahatil jeho genialitu, aj napriek tomu že obaja i Beethoven i Mozart boli velkí geniálny blázni. (21.08.2012)

Příjemná biografie génia, jehož hudba byla ve své době považovaná i za nemravnou. Srovnání s Amadeem se film nevyhne a v tomto ohledu musí nutně prohrát, Amadeus je geniální film, Nehynoucí láska jen film o géniovi. Ale má všechno, co má mít, a ještě něco navíc - Garyho Oldmana, který je tak přesvědčivý, že celý děj utáhne sám. A k tomu krásné záběry z Jaroměřic, Buchlovic, Milotic a dalších českých zámků. A na závěr jenom poznámečku ke scéně hned v úvodu, kde se před Beethovenem svléká jedna šlechtična v parku - kdo kdy dostával holku z klasicistních šatů přelomu 18. a 19. století, dá mi za pravdu, že tak jednoduše, jak si to stáhla ta herečka, v reálu opravdu nejde :-) (22.08.2012)