Hollywood

Na začátku WTF - sice zajímavý, ale hnus, pak hmmm, to by šlo, a nakonec opět WTF, tak asi takhle bych shrnul svoje pocity z tohohle seriálu. Strašně rozporuplný pocit, někteří herci jsou super (spíš ti starší), někteří jsou naprosto hrozní a otravní (většina mladejch), Parsonse už asi bohužel vždy uvidim jako Sheldona - ale ne že by tomu tady pomohl a hrál o tolik jinak než ve své ikonické roli. Celkový dojem rozpačitý - ve skrze mě to bavilo, ale asi s milionem výhrad, takže 3 hvězdy. (Netflix, orig.) (12.06.2020)

Moje překvapivě první pořádná zastávka u workoholika Ryana Murphyho. American Horror story jsem vzdal po jednom díle, kdy jsem tušil, že to nebude úplně pro mě a k Hollywoodu jsem nikterak zvlášť nevzhlížel. Vlastně kdyby to psal pro kabelovku FX, jako některé předchozí kousky, a ne pro Netflix, vůbec bych se k seriálu nedostal. Ale jsem rád, že se tak stalo, jelikož tento seriál považuji za zatím nejlepší novinku letošního roku. Plně chápu, že spousta lidí se nepřenese přes sluníčkovou atmosféru (docela by mě zajímalo, jak asi vypadala původní temná verze), protlačování negroidní rasy a homosexuality. Nic z toho, na rozdíl od neurčitých postav v příběhu, nevidíme poprvé a mě zkrátka tak chytil příběh, že jsem stanovil vysoké tempo, jež mám z nedostatku času i ochoty málokdy. Co se týče obsazení, z něho na papíře pochopitelně ční Samara Weaving a Jim Parsons (v prvním díle ho nečekejte), jež hraje maximálně prokreslenou postavu filmového agenta s možná nejsilnějším dějovým obloukem. K mému překvapení mě ale chytly za srdce takřka všechny postavy, zahranými herci, které jsem před tímto seriálem neznal (nemaj zde někteří ani fotky) nebo dlouho nikde neviděl (Holland Taylor z Dva a půl chlapa) a rozšířil si tak obzory. Zdaleka však nejlepším byl Joe Mantello a o jeho postavě nechci vůbec nic prozrazovat, jenom doufám, že jej zas brzy někde uvidím. Netflix v době koronavirové uvedl bezpočet novinek a Hollywood možná trošku a nespravedlivě zapadl, dejte mu šanci nyní a vydržte alespoň pár dílů...9/10 (09.05.2020)

Hollywood je feel good seriál, který mě hodně bavil. Dylan McDermott, Jeremy Pope a Holland Taylor hrají bezchybně a spolu se zbytkem crew táhnou charismatem barvotiskový děj. Že jde o naivní pohádku vlastně nevadí, koneckonců tím přiznaně odkazují k bezstarostným, lehkonohým filmům poválečné éry (a navíc je příběh zasazený do alternativní historie). Přesto mám s Hollywoodem dva velké problémy. Ze seriálu hrozně čouhá, že je děj především věšákem na ideje tolerance a rovnoprávnosti. A jakkoli jsem svým smýšlením zastáncem téhož, tady je až moc zjevné, že jde tvůrci chtějí v prvé řadě kázat a až v té druhé vyprávět. Druhá výtka směřuje spíše ke struktuře příběhu. V seriálu zcela chybí konflikt a antagonisté, kteří by stáli za řeč. Všechny překážky jsou překonány během několika desítek minut a všechny důležitější postavy, které měly alespoň náznak úmyslů být v opozici vůči snaze hrdinů, jsou velmi rychle konvertovány na světlou stranu síly (Samara Weaving, Jim Parsons, Rob Reiner). Už Aristoteles věděl, že takhle se dobrej příběh nestaví... (18.02.2021)

Rozjede se to krásně. Mladí slílci přiběhnou k branám Hollywoodu, kde je producenti přivítají s otevřenou náručí, ale místo konkurzu rozepnou poklopec a přejdou rovnou k ústní zkoušce. Prvních několik epizod mi prodalo seriál se smyslem pro humor, který obdivuje klasický Hollywood, ale zároveň si uvědomuje jeho tehdy skvěle ututlané skandály a nebojí se o nich mluvit. Bohužel se to časem kamsi vypařilo. Zůstaly sympatické postavy, kterým člověk přál úspěch i přes neustálé chybování. Hlavní roli získal progresivní příběh o tom, co mohlo být, kdyby se ve správný čas na správném místě sešli ti správní liberálně smýšlející filmaři. To zní ještě líp a byl jsem zvědavý, jakými kličkami tvůrci vybudují alternativní minulost. Jenže to vypadá, že kolem páté epizody se scénáristi tak zamilovali do hrdinů, že jim z cesty vyházeli všechny překážky. Na jednu stranu se tím zachoval energický styl seriálu, ale v té chvíli bych se vůbec nebránil nějaké větší krizi, pořádné prohře. Z postav, které začínaly jako sobecké prasata, se ze scény na scénu stanou svědomití mecenáši. Je to až absurdně pohádkové, jakoby všem v L.A. přes noc trojnásobně narostlo srdíčko. Ti záporáci, kteří nezmění týmy, jsou bez větších problémů smeteni ze stolu, nebo na ně příběh úplně zapomene. Haysův kodex je zmíněn, ale nikdo už neřeší, že minimálně jeden z natáčených filmů by pod ním nepustili do kin. Tahle filozofie "all you need is love" měla určitě dobré jádro, ale ve výsledku spíš zjednodušuje problémy, které v té době probíhaly v Hollywoodu a celé Americe. Film vlastně říká, že kdyby si pár utiskovaných nováčků stálo za svým, svět by jim padl k nohám a za půl roku by neměli žádné nepřátele. Že přesvědčit největší zábavní průmysl na světě vlastně není nic těžkého a desítky let trvající společenské tání se dalo přeskočit jediným filmem. Možná ještě problematičtější je pointa příběhu s úchylným agentem. Inu, Weinstein approves. Nic z toho nestačí ke zkažení zábavného seriálu, ve kterém si stále můžete užít kouzelnou atmosféru oplzlého filmového království. Silnější dojem ze závěru ale chybí. Šance říct něco konstruktivního o tehdejším nebo současném Hollywoodu byla promarněna. (29.08.2020)

Jako nevim, tohle už i mně přijde ve výsledku mnohem spíš jako univerzální netflixovskej balíček woke idejí než skutečný seriál. A vlastně ani nevim, jak se to stalo, neboť minimálně v první polovině epizod to brnká i na temnější struny a z některých dějových zákrutů odkrývajících "špínu Hollywoodu" mi bylo až fyzicky špatně. Ale pak se to najednou zlomí, a všechno je sluníčkové? Celkový dojem ze seriálu je u mne najednou mnohem slabší než pocit z jednotlivých epizod při sledování, ten páteční jednodenní binge mě bavil dost. (03.05.2020)