Hollywood

Moje překvapivě první pořádná zastávka u workoholika Ryana Murphyho. American Horror story jsem vzdal po jednom díle, kdy jsem tušil, že to nebude úplně pro mě a k Hollywoodu jsem nikterak zvlášť nevzhlížel. Vlastně kdyby to psal pro kabelovku FX, jako některé předchozí kousky, a ne pro Netflix, vůbec bych se k seriálu nedostal. Ale jsem rád, že se tak stalo, jelikož tento seriál považuji za zatím nejlepší novinku letošního roku. Plně chápu, že spousta lidí se nepřenese přes sluníčkovou atmosféru (docela by mě zajímalo, jak asi vypadala původní temná verze), protlačování negroidní rasy a homosexuality. Nic z toho, na rozdíl od neurčitých postav v příběhu, nevidíme poprvé a mě zkrátka tak chytil příběh, že jsem stanovil vysoké tempo, jež mám z nedostatku času i ochoty málokdy. Co se týče obsazení, z něho na papíře pochopitelně ční Samara Weaving a Jim Parsons (v prvním díle ho nečekejte), jež hraje maximálně prokreslenou postavu filmového agenta s možná nejsilnějším dějovým obloukem. K mému překvapení mě ale chytly za srdce takřka všechny postavy, zahranými herci, které jsem před tímto seriálem neznal (nemaj zde někteří ani fotky) nebo dlouho nikde neviděl (Holland Taylor z Dva a půl chlapa) a rozšířil si tak obzory. Zdaleka však nejlepším byl Joe Mantello a o jeho postavě nechci vůbec nic prozrazovat, jenom doufám, že jej zas brzy někde uvidím. Netflix v době koronavirové uvedl bezpočet novinek a Hollywood možná trošku a nespravedlivě zapadl, dejte mu šanci nyní a vydržte alespoň pár dílů...9/10 (09.05.2020)

Asi by se mi to líbilo víc, kdybych neměla velká očekávání a jen tak na tento seriál narazila. Nicméně jsem čekala nějakou hutnou výpověď o době Hollywoodu 40. let, drama, něco až na dřeň...ale dostalo se mi extravagantní, bulvárově a rádoby skandálně laděné, ve výsledcích ale naivně "pohádkové" agitky na aktuální americká sociální témata (rasismus, náboženství, vyšší věk žen, vedoucí pozice žen, homosexualita, nerovnoprávnost a jejich kombinace...), ale tak jalově podané, že mě to překvapilo. Dle mého neodborného názoru - Feud byl mnohem lepší a propracovanější počin. Vlastně veškerá odlehčenost a pozitivita "Hollywoodu" mě dost iritovala. Stejně jako míchání skutečnosti a výmyslů. Možná šlo o nějakou idealizaci - jak by bylo fajn, kdyby vše takto dopadalo, kdyby se veškeré úsilí - metaforicky řečeno - v Oskary obrátilo. Jestli seriálu křivdím a nějaká podstatná zpráva či hlubší smysl mi uniká? - dost možná, nejsem odborník, jen prostý uživatel, ale tak jak jsem se ohromě těšila, dostalo se mi jen rozčarování. (A to jsem byla připravená být navýsost neobjektivní a chválit tento projekt až do nebe kvůli Patti LuPone, ta mi dělá radost jen tím, že je). (04.05.2020)

Vôbec to nebolo zlé, práve naopak netflix sa snažil. Sedem dielov určite stačilo. Ale čo treba vytknúť je to lgbt kde páchajú všade, aj do starého Hollywoodu. Ďalšia chyba je žáner, proste dráma ma málokedy baví. Taký slušný priemer ale určite. Herci zahrali veľmi dobre. Aj to prostredie z produkcie filmov bolo dobre zvládnuté. 3* (01.07.2020)

7/7 Krásná práce. Díky platformám typu Netlix je dnes možné realizovat něčí vlhké sny. V tomto případě vlhké sny Ryana Murphyho o tom, jak se po válce Hollywood změnil do skutečného Dreamlandu. Už jen proto stojí se na to podívat. Pokud patříte mezi diváky, kteří se na první dobrou budou dobře orientovat v odkazech na skutečný poválečný Hollywood, máte vyhráno. Je to svěží odvážný seriál, který respektuje menšiny a zároveň miluje glamour a hvězdy. (25.05.2020)

Značně problematický obsah v mnoha směrech, respektive autokritika hollywoodského systému nevyhnutelně zasazená do minulosti, protože když se s problémy nerovnosti, rasismu a xenofobie vypořádáme ve zlaté éře, tak v přítomnosti jakoby neexistovaly. V kontrastu s tím samozřejmě okouzlující a hravá stylizace vytvářející úsměvnou pohádku o cestě za oním Snem, který máme s Hollywoodem tak nějak automaticky spojený všichni. Některé momety jsou skvělé (George Cukor party, Hudsonova první kamerovka), nedokážou ale úplně zakrýt pachuť z otřesné práce s cliffhangery a jejich (nulovými) následky a onu atmosféru party progresivních dokonalých individuí, které v boji s odpornými karikaturami právníků jako z devadesátek prosazují boj za rovnoprávnost a osobního génia v jednom z nejvíce standardizovaných byznysů v historii. Metaforou a nadsázkou všechna zjednodušení neobhájíš. Ještěže tady máme fantasticky napsanou, zahranou postavu Dicka Samuelse, jehož citlivě vedený osobní příběh o celoživotním odpírání, které vybublává na povrch, má v sobě více zadostiučinění než celý přeexponovaný oscarový ceremoniál na závěr. 70 % (09.05.2020)