Rod Draka - Série 2

Jsem velmi spokojený. Tvůrci znamenitě navázali na první sérii. Přesto než tady začnu velebit tuhle show, kterou si královsky užívám, tak nejdříve napíšu něco k negativům. Ta největší výtka jde k umělému natahování. Tvůrci adaptují pouze jednu knihu, která má necelých 700 stran. HBO potvrdilo, že seriál bude mít 4 série. Tvůrci tedy nechtějí spěchat a dávají si načas. Budují jednotlivé konflikty, postavy a jejich motivy. Kvůli tomuhle utrpěla jedna postava na velkém poklesu a diváci z toho nejsou dvakrát nadšení. Tou onou postavou je Daemon, který byl jednou, ne-li dokonce nejlepší postavou v první sérii. Jeho dějová linka v Harrenově je nudnější a zbytečně zdlouhavá. Moc dobře jsem chápal, proč tohle tvůrci dělají a na konci jeho linka měla hloubku, ale bohužel tahle postava pokaždé když byla na scéně byla nejméně zajímavá. Některé další věci jako dialogy nebo tempo je pomalejší a dává si to načas. Po konci první série, kdy jsme již očekávali více akce a méně politikaření nakonec jsme dostali další budování. Toho je, ale již konec jak prozradil showrunner Ryan J. Condal, který řekl, že ve třetí série nás čeká totální válka. Jinak upřímně nemám tady moc co dál kritizovat. Nejsilnější věcí celého seriálu je vizuální a technická stránka. Draci jsou fantasticky zpracovaní a epizoda 7 jménem Rudá setba má pasáž s nejmenovaným drakem u které jsem měl poprvé za celou dobu od dob Hry o trůny strach a respekt z draka. Kinematograficky je to opět nádherný. Miluju jak si tvůrci dávají záležet na některých záběrech, které jsou nápaditý a ten kontrast s některými postavami…jo tohle si musí užívat každý divák. A nejenom tohle, ale detaily na postavy, když například má Daemon u jednoho rozhovoru s jinou postavou sevřenou pěst a na druhé ruce má otevřenou dlaň, kdy to krásně podtrhuje jeho myšlenky a pocity. Je to něco, co si na tomhle seriálu všímám od samotného počátku a tyhle detaily si užívám sledovat. Rod Draka není díky tomuto obyčejná show, ale show, která má srdce a tvůrci si s tím dávají záležet.  Herecky je to opět vynikající. Jen je pravda, že tady nikdo z obsazení úplně nevyčnívá. Což ale není nic špatného. Pokud bych měl někoho vypíchnout, tak to bude určitě Ewan Mitchell jako Aemond a také Rhys Ifans jako Otto Hightower. Jinak tady není nikdo, kdo by mi vadil. To rozhodně ne. Všichni jsou ve svých rolí přesvědčivý a perfektní. Druhá série možná je pro některý zklamáním a chybí zde konzistentní tempo, kvalita některých epizod je slabší a poté přijde vynikající epizoda, která to hned pozvedne. Což se pro mě u první série nedělo. Tam mám pocit, že to bylo výborně vybalancovaný. No a poslední věc než ještě pár slov napíšu, tak bych chtěl opět pochválit skutečného krále Západozemí. Skladatel Ramin Djawadi. Ten je neodmyslitelnou součástí Západozemí od dob Hry o trůny a nedokážu si bez jeho hudby představit, že budu sledovat jednotlivé seriály z tohoto světa. U poslední scény druhé série předvedl další svoje mistrovské dílo, soundtrack All Must Choose si teď jedu každý den a je to vskutku parádní věc. Rod Draka S02 je velmi dobrou podívanou jen má svoje mouchy. Přesto jsem s tím velmi spokojený a jsem vlastně rád, že si s tím dávají tvůrci načas. Protože až přijde na tu akci a momenty, kdy budou postavy umírat, tak o to více to budeme prožívat…teda minimálně já. Takže za dva roky zase na viděnou. No a než dorazí třetí série budeme si moct užít další spin-off seriál z tohoto světa. A Knight of the Seven Kingdoms má dorazit příští rok. Tak si to čekání na třetí sérii Rodu Draka budeme moci zkrátit alespoň tímto. 8/10 (07.08.2024) (méně) (více)

Od seriálových sérií (i jednotlivých epizod) nelze očekávat zcela uspokojivý zážitek, protože to jsou kapitoly většího, dosud neuzavřeného příběhu. Ovšem delší (a rozkouskovanější) formáty mají i své výhody. Motivy, vztahy a dějové linie lze díky delšímu prostoru důsledněji prokreslit, více diváka zainteresovat a nakonec za tu investici i lépe vyplatit. U Hry o Trůny to nevyšlo, jak víme, ale tou dobou jsme do toho už byli tak ponoření, že bychom se nemohli připravit o ty pocity zmaru nad nenaplněným potenciálem. Rod Draka s druhou sérií pokračuje ve vyprávění určité časové události (tance draků) z fiktivní kroniky vlády rodu Targaryenů v Západozemí, která je psána ústy fiktivních mistrů zapisovatelů, kteří však nejsou vždy dokonale zasvěceni a různé body historie si interpretují různě. Tvůrci seriálu se přirozeně zvolili tradiční vyprávění a tedy i volí jistou interpretaci událostí. R. R. Martinův přístup sice může probouzet fantazii a lze tímto úsporným přístupem efektivně pojmou delší časovej úsek, takže scénáristi dostali návod sic dokončený, nikoli však toliko podrobný, což nese jisté výzvy. Po dokoukání druhé série jsem už poměrně zaujatý a chci víc, takže dosavadní výsledek považuji za úspěšný, ačkoliv to rozhodně má daleko k dokonalosti: Určité dialogy a momenty příběhu nesepínají tak zdařile, jak bych si přál. Někdy příběh přešlapuje na místě:             Nájemná vražda v 1. epizodě působí poněkud naivně a je podstatně hůře odvyprávěná než v předloze, kde je ji v pár řádcích podařilo vylíčit podstatně působivěji. --- Po dobu 3 nebo 4 dílů zde Daemon nic nedělá, jak se zdá. Alespoň to tak tedy v podánn tvůrců vypadá. Vypadá to, jakoby moc nevěděli, co s tou postavou dělat a tak ji odsunuli mimo hlavní kolej a nechali ji přešlapovat na místě. Dovedu si představit, že Martin v kronice jen nechal, že Daemon obsadil zchátralí Harrenov a snažil se získat přízeň a armády zdejších lordů. Je tedy vytyčen jasný směr, kterým jíti, ale scénáristi jakoby nebyli schopni vymyslet ono politikaření. Chápu, že příběh by tím naboptnal, protože už takhle různé strany politikaří mezi sebou (zelení s černými, zelení mezi s sebou...) Jenže vzhledem k tomu, že to jde na streamy, nikoli do televize s jasně vymezeným časem, tak není důvod, aby epizody nemohly mít o 15, 30 nebo klidně 50 minut delší stopáž, když si to příběh žádá. Typuji, že právě antihrdina Deamon je tou nejoblíběnější postavou a je škoda mařit takhle potenciál, který ta postava má. Její dosavadní atraktivita vyplývala z toho, že není jisté jestli je dobrý nebo zlý - jestli mu záleží jen na sobě nebo nikoli. Tento vnitřní konflikt se zde reklektuje právě během pobytu na Harrenově, na němž prý straší a kde se Daemonovi zjevuje čarodějnice, která ho nechává nahlížet sám do sebe. Jak ale říkám - scénáristé nebyli schopni napsat zde Daemonovi pořádný příběh (jak ten vnější s lordy, tak ten vnitřní), načež to příliš působí, jakoby si s nním nevěděli rady a přešlapovali na místě. Nutno ovšem dodat, že Deamonova atraktivita vyplývá i z toho, jak se nese - z té jeho big dick energy; Všimněme si, že Daemonův drak má dlouhý krk, takže když na něm sedí rozkročmo, vypadá to, jakoby se mu mezi nohama tyčil velký žahavý čůrák (viz scéna ve 2. epizodě v níž opouští Dračí kámen). Draci jsou tedy taková velká péra. Respektive to jsou zbraně hromadného ničení, které dávají pocítit důležitost velkého, majestátně se tyčícího a nebezpečného genitálu. Však víme, jak je to s mocí, vzrušením a sexem. Jakmile se tedy setkají dva, kteří mají velké péro, tak jejich nabubřelé ego vede k vzájemnému poměřování, které v této show stejně jako ve skutečnosti vede typicky ke smrti mnohým. Scénáristické nedostatky se samozřejmě netýkají jen Daemona, ale právě u něj to tentokrát bylo poměrně nejpalčivé. Samozřejmě, že bych si to přál celkově ještě prokreslenější a funkčnější, ale nemohu říct, že bych se v tom ztrácel, takže to furt dostatečně drží. Události se navíc zase hnuly víc kupředu a rozhodně očekávám další kapitolu. V té první jsme viděli, jak se Targaryeni po smrti krále Viseryse roztříštily na dvě mocichtivé strany. V této druhé kapitole Tance Draků/Rodu Draka se zjišťuje, jak lze nastalou řešit, jak sehnat síly pro nadcházející válku, která ovšem ještě pořádně nevypukla. Drama přitom pramení z toho, jak se mocenské pozice aktérů proměňují a charaktery vyvíjí, což prostě je hrotrůnovské. --- Dalšími nedostatky je herectví: Zdá se mi, že herci jsou poněkud umělí - buď příliš tlačí na pilu nebo jsou poněkud strnulí. Možná vidí své postavy moc jednoduše a tak hrají určitou pózu, aniž by se do nich snažili subtilně protlačit více ambivalentnosti. Ty konflikty tam ale přesto jsou. Jenom se toliko progresivně nezračí v těch výkonech napříč epizodami. Snad mají herci problém postavu důsledněji uchopit a tak se spíše zaměřují na vyznění té které scény. Důsledkem je, že se třeba Aemond chová velmi bezohledně, sobecky a pyšně - vyjma tedy asi dvou scénn, kde se chloubí do klubíčka v posteli prostitutky a v dialogu s ní ukazuje, že má i něžnější stránku. Ta ovšem mizí, jakmile tato scéna koncí. Scénárista, jakoby to tam vložil (i když s tím nepracuje tak důsledně), ale herec už tento konflikt nenese ve svém hereckém výkonu napříč epizodami. Snad je tedy již jasné, co myslím tou kontinuitou, subtilností a postupností. Aemond je zase vyobrazován jako lehkomyslnej blbeček a nekompetentní vladař, ačkoliv se tato postava stane králem (v budoucnu), který se navzdory nepříznivým časům stane dobrým vladařem (podobně jako jeho otec). Jasně, lze říci, že jeho pozdější úspěchy budou vystavěny na jeho předchozích selháních, ale přál bych si, aby herec do té role již teď protlačil více těchto příslibů budoucnosti. Avšak i v poslední epizodě, kdy mu Larys Strong líčí, co by ještě mohla přinést budoucnost, tak v hercově výkonu není patrno, že by myslel na víc než jen na sebe. (05.08.2024) (méně) (více)