Druhý svého jména (S01E03)

Ani kvůli závěrečné bitvě (která měla podivný průběh) nemohu ignorovat, jak moc zbytečně ukecaná tato epizoda byla. Přitom smysluplné a chytré dialogy, bych ocenil víc, než tu zmiňovanou rubanici. Jenže ...neustálé fňukání krále, že ho dcera neposlouchá, další a další důkazy o tom, že je nerozhodný a měkký, pořád stejně přinasraná póza Rhaenery, jako kdyby neuplynuly od narození konkurence dva roky. Žádný vývoj, žádné z postav. Dokonce se nevyvinuly ani pletichy. Tato epizoda byla zatím jednoznačně nejbezobsažnější. Někdy tím tvůrci připravují půdu pro klíčové události, takže nebudu zbytečně tvrdý, přestože jsem vlastně i zklamáný. Krabí tlama měl potenciál zajímavého protivníka. Samotný Daemon, mi totiž jako antagonista nestačí. PS: v takovém nudném podání, je ta stopáž přepálená. (05.09.2022)

Ten časový skok mi do epizody neseděl. Tolik příležitostí na pletichaření a vnitřní souboje se šmahem ruky ztratilo. Zbytek mě neoslovil. Viserys byl v této části nejsilnějším článkem. Nejedná se o hloupého vládce, chápe všechny svízele i tomu pletichaření nějakým způsobem rozumí. Je však nerozhodný, navíc v pozici, kde je třeba uštědřit tvrdý a razantní krok. Je to škoda, zejména pro něj. Vyústění s Crabfeederem mě zklamalo. Dalo se z toho vytěžit daleko víc. Celkově šlo o průměrnější epizodu. (05.09.2022)

Sérial už zaujal první ep, ale až teprve ve třetí nabralo grády. Kromě začátku a konce se zde díváme na rodinou/politickou směs kde se Rhaenyra, Králova dědička, nechce vdát za Lannistera. Zatím co král zapíjí svého prvorozeného syna (spíše svojí neposlušnou dceru). Epizoda se zaměří na Krále Viseryse a jeho vztah k jeho dceře, což bych řekl že dělá už tři díly v kuse, což je docela otravné. Chemie mezi Cristonem Colem a Rhaenerys Targaryen byla úžasná. Poslední scéna kde vidíme úžasná herecký výkon Matta Smitha jako Daemona byl úžasný. Seriál je zatím na dobré cestě být lepším, než GoT. (05.09.2022)

3/4 epizody je o trapném rodiném dramatu a neschopném králi. Konec je pak nevěrohodnou (směšnou), nepříliš dobře zrežírovanou bitvou, kde Matt Smith proběhne bojiště, aniž by ho trefil šíp, přičemž ještě stihne posekat 20 nepřátel, načež je zasažen, zachráněn a pak sám vejde do jeskyního komplexu nepřátel, kde off screen nějakym zázrakem najde vůdce nepřátel, zabije ho, aniž by byl více zraněn a závěrem jen vyjde ven s jeho naporcovanym tělem. Zní to ale lépe, než to vypadalo. Pokud by to vypadalo dobře, tak by se to však stále nehodilo k této látce, kde postavy nemají být nesmrtelní poloboji, kteří v bitvě sekaj nepřátele po desítkách a střely se jim vyhýbají. U akce bych se neměl nudit. Tentokrát jsem se však nenudil pouze u ní, ale rovnou u celého dílu. (05.09.2022)

Je to děs, co vám budu...teď to není recenze tohoto dílu, ale celého seriálu. Ale vraťme se ke GoT, tam nám bylo v první epizodě naservírováno 20 (dvacet)!!! postav a vy jste byli v klidu, protože jste přesně věděli kdo je kdo, kdo bude váš oblíbenec a tak nějak i to, kdo bude zmrd. A dalších 3 až 8 sérií jste v tomto duchu žili. Nikdo vám je ve 2. epizodě nepodřezal nebo nepřeobsadil. K tomu přibyli draci, jeden superpadouch (nebo víc), ale celý děj měl nějaký vývoj. Ano, pak někomu vadily moc tmavé scény a krutý konec. No jo, ale to vše asi až po 7 sériích naprosto brutální jízdy, kdy jste se podívali i někam jinam než do některé z komnat Red Keep! To vše Rod Draka postrádá a vlastně nemám důvod jej za něco vyzdvihnout. Za mě bída! (21.10.2022)