Elvis

Baz Luhrmann zkrátka umí dělat okázalou podívanou. A jaké jiné vhodnější téma než zrovna Elvisova kariéra a život? Film je pastva pro oči i pro uši (výborný soundtrack složený nejen z Elvisových písní), navíc se v něm neskutečně předvedl nejen Austin Butler, kterému by člověk toho Elvise sežral i s navijákem, ale samozřejmě (jako už tradičně) i Tom Hanks. Tohle je prostě ten druh show, co stojí za to vidět v kině. Vůbec nevadí, když člověk není vysloveně fanda Elvise - já jsem naopak byla ráda, že jsem se skrze toto filmové "kukátko" něco dozvěděla o jeho životě a složitém vztahu s manažerem plukovníkem Tomem Parkerem. Film samozřejmě nikdy nepřednáší pouze fakta, ale já osobně se ráda skrze filmovou tvorbu seznamuju s něčím pro mě neznámým. Jediné dvě drobnosti, co mi trochu vadily, byly delší stopáž a "útržkovitá" forma (Luhrmannův styl vyprávění mě někdy vyhazoval z děje - protože se často přeskakovalo z jednoho dění na jiné a pocitově mi tam chyběla větší návaznost). Jinak ale špičková hudební okázalost letošního léta. :) (Viděno 31.7.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,3★)~ (01.08.2022)

Skvělý film, ostatně tady se propadák rozhodně nečekal. Už od prvního traileru bylo jasné, že půjde o silnou, emocionální, nábojovou a zábavnou podívanou, která si možná dojde i pro oscary. Austin Butler v roli Elvise skvělý, Tom Hanks k nepoznání, ale taktéž výborný, hudba samozřejmě parádní ( všechny vystoupení jsou super), dialogy mají úroveň a příběh dokázal několikrát překvapit ( Plukovník Tom Parker lol! :). Nechyběly i tradiční trable, které k vycházejícím hvězdám patří- hrozící vězení, ale zároveň mě trochu mrzí, že film nebyl Rko a nebyl prostor na drogy a trochu toho divočení v nočním životě, ale nejspíš jej tvůrci chtěli ukázat jen v tom nejlepším světle. Vytkl bych delší stopáž, ale jinak solidní. 8/10. (27.06.2022)

Elvis urobil jednu vec presne naopak ako to robí väčšina ľudí. Nesnažil sa stať niekým, koho budú masy milovať. Iba z okolia nasával to, čo mu bolo prirodzené. Až raz, vo svojej speváckej a tanečnej „netradičnosti“ predstúpil pred svet. A čuduj sa svete, svet to nielenže akceptoval, do jeho bezprostredného prejavu plného nespútanej energie, čudesných pohybov a originálnych kostýmov, sa šialene zamiloval. Časom sa však samozrejme našli ľudia, ktorým jeho prílišná sloboda nevyhovovala, ale o tom už viac rozpráva posledný film režiséra snímok ako Moulin Rouge!, Australia či The Great Gatsby. V americko-austrálskej životopisnej dráme Elvis (2022) nechýba tradičný Luhrmanov rukopis. Je v nej dravosť, provokácia, hudba, ktorá dvíha zo stoličiek a neuveriteľný Austin Butler, ktorému by som za tento výkon vystrúhala nejedno ocenenie. Má to skvelý strih, kameru, aj svižné tempo, takže aj napriek riskantnej minutáži by som sa kino návštevy neobávala. Pri domácom pozeraní to už môže u niektorých divákov jemne drhnúť. Môj prípad to však rozhodne nebol. Niektorí tvrdia, že filmy Baza Luhrmanna sú povrchné. Myslím, že v jeho príbehoch iba vystupuje mnoho povrchných charakterov a v tom vidím podstatný rozdiel. No i tie nám vždy podsúva pútavým spôsobom. Ako symbol zakázaného ovocia, s trefným vyobrazením ich ľudského démonizmu v podobe nekonečnej chamtivosti a neukojiteľnej túžby po moci. Možno škoda zopár momentov z Elvisovho života, ktoré sa už nepodarilo do deja prepašovať (alebo viac rozvinúť), no i tak ide rozhodne o snímku, ktorá by vám nemala ujsť. Mne osobne Luhrmannov štýl veľmi vyhovuje a tak mu dokážem odpustiť aj nejaké menšie nedostatky. Mám ho jednoducho rada za to, ako sa cítim, keď pozerám jeho filmy. (09.09.2022)

Od Baza Luhrmanna som videl dva filmy (Romeo a Júlia, Veľký Gatsby) a ani jeden z nich ma nebavil. Preto som sa na Elvisa ani moc netešil. A možno je to aj dobre, pretože ma koniec koncov príjemne bavil a prekvapil. Elvisov život moc zmapovaný nemám, ale zopár jeho hitov poznám a s jeho energickou hudbou vo filme to celkom dobre odsypalo aj pri dĺžke, ktorá ma dve a pol hodiny. Príbeh zmapuje takmer celý jeho život, čo je fajn, pretože nestojíme len na jednom mieste, ale vidíme a dostaneme s neho viac. Casting sa dosť podaril Austin Butler zahral podľa mňa svoju životnú rolu. Čo sa týka vizuálnej stránky, tak musím povedať, že tomu nechýba štýl (vyzerá to podobne ako Gatsby), je to pekne natočene (kamera) a aj zostrihané (strih, hudba). Záver mi prišiel trošku na rýchlo odbití, ale ani neviem, ako vlastne by som to chcel ukončiť. Každopádne s týchto hudobných životopisných filmov, ktoré sa zrazu kotia jedna radosť ma bavil aj ďalší v poradí. Nie je to tak dobré ako oscarový Bohemian Rhapsody, no je to o fúz lepšie ako Eltonov Rocketman. 80% - 4* (06.09.2022)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)