Vánoce u našich

Jelikož tento seriál disponuje poměrně krátkými, půlhodinovými, epizodami, dal se zvládnout na jeden zátah. Hlavní roli tu hraje sympatická Norka, která se tak kolem těch třiceti potýká se skutečností, že moc neví, co se životem. Chlapa nemá, život je jednotvárný, taková trošku Bridget Jones na norský způsob. Mně se ale docela dost líbilo to pěkné norské prostředí, kde exteriéry si tvůrci použili z krásného městečka Roros, fakt, že jezdí v bílé Fábii a navíc ta skvělá vánoční atmosféra. U první série to bylo vysloveně zábavné a u druhé, která se odehrává o rok později, pro změnu už trošku zbytečné. (05.10.2021)

Pro mě byl tenhle miniseriál nejpříjemnějším překvapením z vánočních filmů a seriálů, které jsem zatím letos nově viděla. Bylo to hrozně milé, vtipné ale i dojemné, byly tam klišé i nečekané zvraty. Zkoukla jsem to za 24 hodin i s prací. Jsem ráda, že se můžu těšit na pokračování. V tom, kolikrát se Johanne dostala do situací, kdy nezbývá nic než jen awkward smích, jsem se úplně viděla. (24.11.2020)

Netflixu se zase jednou podařilo podstrčit mi seriál, o kterém jsem ani netušila, že existuje, natož abych si plánovala jeho zhlédnutí. No a protože byl tak chytlavý a svojí reálností a přirozeností mě okamžitě vlákal do děje, nakonec jsem ho dala skoro na jeden zátah. Hlavní herečka byla hodně sympatická, stejně tak soundtrack a norská atmosféra, kterou jsem nasávala plnými doušky. Moc mě to bavilo. A druhá série snad ještě víc, 5* (16.12.2019)

Obě série měly své momenty, kde jsem měl pocit, že už nejsem úplně cílovkou. První řada byla o něco lepší, hlavně vtipnější, druhá o chlup dramatičtější, lehce nastavovaná a občas trochu zbytečně cringe, ale zase hezky zakončená. Hodně to nakonec táhly nahoru ale tři věci: kouzelná Ida Elise Broch, místo zasazení a neodolatelná vánoční atmosféra, která i přese všechnu tu kýčovitou barevnost, působila takovým tím evropsky nepřeplácaným způsobem. (17.12.2022)

Tento mini seriál byl pro mě takovým předvánočním zjevením. Oproti jiným vánočním výtvorům je zde opravdu humor. Ne ztřeštěný, ale ze životních situací. A je prokládaný malými životními pravdami, až poučkami. A největším překvapením je, že tohle celé přišlo z Norska. Tolik k první sérii. Na druhou jsem se tím pádem moc těšil a naplánoval si ji na Silvestr. Jak snadné je něco funkčního podělat. Druhá série, se stejnými lidmi a přímo navazující, přišla o to podstatné - o humor. Hledal jsem a nenašel. A místo toho je v každém dílu nějaká nová deprese. A samozřejmě Johanne v samotném závěru podělá i ten rok trvající výběr životního partnera. Velká škoda toho potenciálu z jedničky. Nacpal bych tvůrcům kosti z vánočního kapra někam. (01.01.2021)