Babylon

Rok 2022 priniesol až dve fantastické snímky v podobe ľúbostných listov režisérov, v ktorých vyznávajú lásku k filmu ako takému. Jeden z nich je nominovaný na Oscara za Najlepší film (Fabelmanovci) a ten druhý mi na tomto zozname chýba. Babylon Damiena Chazella si veľké plátno naozaj pýta a disponuje niekoľkými tak ikonickými zábermi, že si ich z mysle ľahko nevymažete. Za siedmimi horami, za siedmimi dolami, kde sa chľast sypal a kokaín sa lial...ocitáme sa v Hollywoode, v 20. rokoch 20. storočia. Na veľkolepej party s orgiami, sliepkami, ale aj slonom uprostred parketu, na ktorom sa oduševnene tancuje na energickú hudbu. Príbeh Babylonu je nám podávaný cez tri hlavné postavy - úspešného a charizmatického herca Jacka Conrada (Brad Pitt), mladého usilovného asistenta Mannyho Torresa (Diego Calva) a neznámej krásky Nellie (Margot Robbie), ktorá sa zo dňa na deň stáva veľkou hereckou hviezdou. Práve Margot v Babylone strieda najviac rôznych polôh, ale všetky jej zbaštíte na 100%. Koľko sĺz si od nej Hollywood vypýta, toľko vyprodukuje. Na počkanie. Bravúrne je prakticky celé herecké obsadenie a Chazell verne, no súčasne aj nesmierne vtipne zachytáva obdobie prechodu z nemého filmu ku zvukovému (frustrujúco opakovane sa točiaca zvuková scéna je vážne perfektná). Predstavuje nám film ako neustále sa vyvíjajúce a nekompromisné médium, ktoré sústavne vyžaduje niečo iné. A toho, kto sa včas neprispôsobí, kruto zomlie. No je to prirodzená daň, s ktorou za okúsenie pozlátka a zažitie chvíľkovej slasti, akosi každý zákonite ráta. Mňa, na rozdiel od niektorých iných, neskutočne bavila aj mafiánska linka s Tobeym Maquierom. Tobye v Babylone síce veľký priestor nedostáva, ale z jeho psychopatickej postavy sálal skutočný strach a po tých podzemných chodbičkách by som sa s ním naozaj nechcela prechádzať. Atmosfericky som sa v mysli ocitla tak trochu pri Kubrickovom Eyes Wide Shut. Babylon je luxusný, nechutný, dojemný, drsný, vtipný a vzrušujúci film. Je to turbulentná jazda Hollywoodom, počas ktorej vchádzaš na párty ako nikto, ale ak dokážeš využiť šancu, ráno z nej odchádzaš ako star. Je to dokonale zachytená továrňa na sny, ale súčasne i klam a ilúzia, ktorá sa ľahko zvrhne na nočnú moru. Z Babylonu chrlí nesmierna dávka lásky a súčasne aj melanchólia. Tú trojhodinovú stopáž tu síce chvíľami cítiť, ale myslím, že každý pravý cinefil s ňou výrazný problém mať aj tak nebude. Finálna montáž bola tak fascinujúca, až sa mi chcelo plakať. V Babylone môžeš zažiť všetko. Tak ako aj vo filme. Len musíš byť pripravený. (06.03.2023)

Musel jsem se po Babylonu trošku uklidnit. Přijet z kina domů, vydechnout, usnout, nechat si zdát nějaké hezké filmové sny (což se opravdu splnilo), ráno se vzbudit, udělat procházku zamrzlou krajinou do práce, nadechnout se a uvědomit si, čeho jsem byl vlastně svědkem. Babylon je úctyhodný film. Vypráví příběh z doby němé éry v Hollywoodu formou tří různých postav a jejich příběhů, kde ve všech třech ohledech tu herci hrají jak z partesu. Konkrétně Brad Pitt, Margot Robbie a Diego Calva. A zatímco první dva tu hrají na hranici emotivních možností, tak Diego Calva minimálně coby nováček neskutečně překvapuje. Tyto tři různé příběhy se pak různě prolínají a procházejí jednou filmovou érou, která má své místo pod Sluncem. Už v úvodním asi půl hodiny dlouhém prologu je vše řečeno. Kamera postupně prochází místnostmi domu, ve kterém se koná jedna z mnoha akcí majitele filmového studia. To co se ale na scéně dělo byla dějová dekadence nejhrubšího zrna. Můžete jenom litovat, že v tu chvíli máte jen dvě oči, protože ani jimi nedokážete zabrat vše, co se na plátně děje. Po finále samotného úvodu a naběhnutí nápisu Babylon přichází konečně samotný děj. Ten v kulisách dobového Hollywoodu odkazuje na různé osobnosti doby a divák vchází z jedné scény do druhé, kde každá další přináší něco nového, nepoznaného. V celém průběhu pak film podporuje fantastický hudební podkres, který si místy vykrádá La La Land, ale mně to vůbec nevadilo a vtip, který ve mně místy vyvolával až záchvaty. Ve druhé třetině pak děj výrazně potemňuje a finále je reálný filmový orgasmus. Bylo krásné být svědkem premiéry tohoto filmu. Asi ve mně Babylon bude dlouho rezonovat… (19.01.2023)

Nechce se mi dávat 5*, ale musím. Ač zastávám názor, že nahota a orgie tohoto kalibru patří do porna a ne do klasického filmu, základní myšlenka více než tříhodinového (!) "Babylonu" mě natolik zasáhla, že kdybych mu tu poslední hvězdu ne(při)dala, budu si to do smrti vyčítat. Toto hořko-sladké hollywoodské absurdum, jehož finální recap je za mě podobně geniální jako například připlouvající plod v "2001: Vesmírná Odysea",  by mohli s trochou nadsázky závidět i současní Tři králové absurdního žánru (Tarantino, McDonagh, Vaughn). Nehledě na to, že takové shivers jsem měla naposledy u kule rvoucího finále "Requiemu za sen", a to je už ku*va dlouho... Pokud bych měla něco vyzdvihnout, tak to budou hudba a Pitt. (20.01.2023)

"Never have I seen such a maelstrom of bad taste and sheer magic." Dva celovečerní filmy v jednom. Každý o něčem jiném a jinak. Jeden strhující, odvážný, zběsilý, drzý; takový "Mad Max: Fury Road snímků o filmovém průmyslu němé éry". Druhý také velmi dobrý, ale klasický v tématech i pojetí. Je o nostalgii po zašlých časech, nevyhnutelném progresu a lásce k filmu. Oba filmy jsou výtečné, ovšem každý po svém. První je o zaoceánský parník lepší, je totiž ryze Chazellův. Ten druhý, přes veškeré kvality, chtě nechtě působí "pouze" jako uctivá poklona Sunset Blvd., Zpívání v dešti, Bio Ráj a podobným. Nejhorší pro oba filmy však je, že se tváří jako jeden. Což nepomáhá ani jednomu z nich. (28.05.2023)

Místy explozivní, ale obvykle zbytečně teatrální, hektické a extrémně dlouhé. Chazelle je tam poznat díky hudebním vsuvkám, které jsou pomyslné mini-vrcholy filmu. Óda na starý Hollywood, která má své pozitivní momenty především po technické stránce. Fantastickou kamerou začínaje, impozantní výpravou a dobrou hudbou konče. Sledovat ale tuhle nakoksovanou divočinu 190 minut vyžaduje opravdu velkou dávku trpělivosti. Většina dialogových pasáží osciluje někde mezi výběrem z hroznů Tarantina a Scorseseho, ani jednomu se to však nedorovná. Odvážný, nevšední, ale těžko stravitelný film. (11.03.2023)