Babylon

Nechce se mi dávat 5*, ale musím. Ač zastávám názor, že nahota a orgie tohoto kalibru patří do porna a ne do klasického filmu, základní myšlenka více než tříhodinového (!) "Babylonu" mě natolik zasáhla, že kdybych mu tu poslední hvězdu ne(při)dala, budu si to do smrti vyčítat. Toto hořko-sladké hollywoodské absurdum, jehož finální recap je za mě podobně geniální jako například připlouvající plod v "2001: Vesmírná Odysea",  by mohli s trochou nadsázky závidět i současní Tři králové absurdního žánru (Tarantino, McDonagh, Vaughn). Nehledě na to, že takové shivers jsem měla naposledy u kule rvoucího finále "Requiemu za sen", a to je už ku*va dlouho... Pokud bych měla něco vyzdvihnout, tak to budou hudba a Pitt. (20.01.2023)

"Never have I seen such a maelstrom of bad taste and sheer magic." Dva celovečerní filmy v jednom. Každý o něčem jiném a jinak. Jeden strhující, odvážný, zběsilý, drzý; takový "Mad Max: Fury Road snímků o filmovém průmyslu němé éry". Druhý také velmi dobrý, ale klasický v tématech i pojetí. Je o nostalgii po zašlých časech, nevyhnutelném progresu a lásce k filmu. Oba filmy jsou výtečné, ovšem každý po svém. První je o zaoceánský parník lepší, je totiž ryze Chazellův. Ten druhý, přes veškeré kvality, chtě nechtě působí "pouze" jako uctivá poklona Sunset Blvd., Zpívání v dešti, Bio Ráj a podobným. Nejhorší pro oba filmy však je, že se tváří jako jeden. Což nepomáhá ani jednomu z nich. (28.05.2023)

Další love letter Hollywoodu, na který předtím někdo tři hodiny úmorně kálí, asi aby to bylo dekadentní pro… Vlastně nevím, pro koho. Teenagery? Prarodiče? Lidi, co nikdy neviděli žádný film? Nevěřil jsem, že to řeknu, ale nakonec to má blíž k tomu příšernému Murphyho Hollywoodu na Netflixu, i když by se to chtělo lísat k jinačím velikánům. Nakonec to nejlíp shrnuje nevzrušená sardonická novinářka Jean Smart, co si jen povzdechne "Vždyť já znala Prousta". (05.01.2023)

Babylon je zážitek. Kvůli takovým filmům se zkrátka chodí do kina a nevím, nevím, jestli letos uvidím něco lepšího. Stejně dobrého snad, protože věřím Oppenheimerovi, ale lepšího sotva. Tříhodinová jízda neřestným Hollywoodem dvacátých let v půlhodinovém úvodu zašlape Luhrmanova kýčovitého Gatsbyho do kokainem posypaného parketu a dál se odvíjí stylem takřka tarantinovsky-coenovským, v němž je každá scéna perfektně napsaná i zahraná, neodolatelný černý humor se mísí s napětím a nejrůznějšími bizarními výjevy, to všechno v naprosto zběsilém tempu, které udává Hurwitzova dokonalá hudba. A ti herci a herečky! Margot Robbie nikdy nehrála lépe, Brad Pitt dlouho nedostal takovou krásnou příležitost, neokoukaný Diego Calva s nimi v pohodě drží krok... Já byl v sedmém nebi a nechtělo se mi pryč. A ačkoliv mě filmové ceny jindy nechávají chladným, Babylonu bych přál úplně každou. Tím víc mě ovšem zaráží, že nebyl nominovaný na Oscara ani za nejlepší film, ani za režii, ani za herce nebo herečky... Snad tedy uspěje aspoň hudba, protože Justin Hurwitz je jednoduše génius, výprava a kostýmy. (28.01.2023)

Opulentní výpravný velkofilm, jenž se ohlíží za divoce extatickými i tragicky smutnými příběhy filmových hvězd, jejichž sny a životní jistoty se rozplynuly, když o ně přestal být zájem. Návrat ke dvacátým létům minulého století do období nástupu zvukového filmu tu slouží nejen k vyjádření lásky k filmům jako takovým, ale i k nebývale ostré kritice Hollywoodu jakožto továrně vybudované na útlaku a pošlapávání lidských práv. Hypnotizující snímek střídá žánry podle převládající nálady postav – první třetina je až snově magickým a rozjařeným drogovým raušem, druhá třetina je více komedií a zbytek směřuje zas k dramatu s kriminálními prvky. Byť celkově snímek nemusí působit zcela celistvě a hned od začátku se pohybuje na hraně nabubřelého excesu, tak jeho jednotlivé části jsou ve většině případů režírovány mistrovsky. Po celou dobu jde ale především o stylizovanou a nadnesenou exkurzi do filmového zákulisí, která upomíná na to, že mnohé z filmů, které milujeme a obdivujeme, leckdy vznikaly v moři bezpráví, krve, potu, zvratků a výkalů. (04.01.2024)