Maryša

Pro mě hodnotný a mimořádný filmový zážitek, spojující v sobě krásné záběry Moravského Slovácka, Uherského Brodu přesněji Vlčnova, pěkné kroje a písně. Režisér Josef Rovenský (i když je zajímavé že původně měl adaptaci tohoto známého dramatu od bratrů Mrštíků podle scénáře Otakara Vávry, režírovat Emil František Burian, který byl ale těsně před natáčením vyměněn zkušeným Josefem Rovenským). Nevím proč se tomu tak stalo? Ani jestli to byl případně něčí záměr či náhoda? Každopádně sám režisér Josef Rovenský obsadil do hlavních rolí herce, kteří se již dříve uplatnili v jevištním nastudování hry (např. Jaroslav Vojta jako mlynář Vávra, který se vždy do těchto a podobných filmů hodil, jak svou vizáží tak mluvou, dále to byl František Kovářík v roli sedláka Lízala-otec Maryši o něm platí to samé). Pro titulní postavu byla tenkrát vybrána a získána Jiřina Štěpničková, která se o něco málo později stala hlavní představitelkou všemožných mladých selských žen, třebaže její herecký naturel tomuto typu až tak neodpovídal. Jen si vzpomeňme na Vojnarku 36', tragické Boží mlýny 38' nebo Muzikantskou Lidušku 40'. Toto byla skutečná role, která ji proslavila a divákovi se vryla do paměti! Když se řekne Štěpničková automaticky se vybaví Maryša. Také jsem si všiml tehdy začínající čtyřiadvacetileté mladičké Marie Glázrové jako Rozárky-služebné ve mlýně. Už tehdy měla ty své krásné černé mandlové oči a pronikavě upřímný úsměv. Úvodní záběry, kdy se objeví česká krajina, byly tenkrát natočeny na barevný materiál: v českém hraném filmu se tak stalo úplně poprvé. (15.11.2006)

Klasické dílo české literatury převedlï do filmové podoby dva mistři svého řemesla - Otakar Vávra a Josef Rovenský. Ve své době to bylo jedno z vrcholných děl českého filmu a zůstalo jím trvale. V zásadě se drží divadelní předlohy bratří Mrštíků, ale exteriéry a některé vedlejší scény jej dobře oživily. Ukazuje se, jaká škoda vznikla naší kinematografii, že režisér a herec Josef Rovenský zemřel předčasně v tak mladém věku. Na rozdíl od mnoha salónních a jiných odlehčujících filmů té doby jsme se dostali na slováckou vesnici 19. století, kde vládly pořádky, jaké skvěle popisovali naši mistři vesnické prózy i divadla. Hluboce sociální drama má trvalou hodnotu. Vladimír Borský, který si jinde počíná rozpačitě až amatérsky, zde tyto své slabosti v roli Francka zastřel, přidáme-li k tomu vyzrálé herectví Vojtovo a Kováříkovo, přičemž pozadu nezůstali ani další protagonisté, snad jen Maryša v podání Štěpničkové trochu přehrávala, musím dát filmu pět hvězdiček. Snad jen závěrečná pasáž s vraždou (kafe od žida je tu vynecháno), bla zbytečně zdlouhavá. (03.03.2017)

Díla autorů českého kritického realismu se těšila u filmařů vždy velké oblibě. V průběhu třicátých a čtyřicátých let byly postupně zfilmovány romány Raisovy, Klostermannovy, Jiráskovy, Winterovy, Baarovy, Svobodovy i díla Čapka-Choda a Ladislava Stroupežnického. V roce 1935 přikročil režisér Josef Rovenský k adaptaci stále populární hry bratří Mrštíků, k Maryše. Dramatický příběh nešťastné lásky a upřímné nenávisti neztratil ani dnes nic ze své monumentální tragické atmosféry. I dnes ohromuje urputnost a zaslepenost Maryščiných rodičů, kteří svou jedinou dceru vehnali do sňatku se zlým a násilnickým mužem. I dnes dojímá čestná a věrná láska Francka a i dnes mrazí ve scéně Vávrovy smrti. Rovenskému se obdivuhodně podařilo všechny tyto důležité rysy vystihnout s neobyčejnou dávkou syrovosti v intencích moderního filmového jazyka a řemesla. Pro hlavní roli byla vybrána vycházející hvězda pražského divadelního světa Jiřina Štěpničková, která se ne vlastní vinou stala na další léta prototypem tragické venkovské dívky. Citlivě tlumené moderní herectví rezonuje i v kreacích Františka Kováříka, Elly Nollové, Marie Glázrové i obou sourozenců Vojtových. Upravený (smířlivý) konec měl apelovat na ryzost charakteru i nezdolnost a víru pravé lásky, které však tvůrci kritického realismu záměrně potlačili. Že je filmová Maryša dílem skutečně výjimečným potvrzuje i fakt, že se snímek dočkal řady tuzemských i mezinárodních poct. (05.10.2008)

Převedení Maryši je v podstatě konvenční, moravský dialekt zní v ústech některých herců docela vtipně. Jenom bych opravil Karlose80, na barvu se natáčela scéna svatby kvůli barevnosti krojů, taková kopie se dokonce promítala na premiéře (takže by v podstatě šlo o první český film s výrazným podílem barvy), bohužel běžné kopie byly z finančních důvodů černobílé a pokud vím, nikdo pokus o rekonstrukci neprovedl. (30.11.2007)

Cekal jsem zrovna tuhle verzi teda jeste temnejsi. Ale zloduch Vavra je zda spise za takoveho nasilneho troubu, nez za despotickeho vladce mlyna, pred nimz se ma vse trast... Mozna, ze Vojta na to nebyl ten spravny chlapik, nevim. Jinak je pribeh Marysi samozrejme takove pekne drama ala 19 stoleti na moravske (nebo ceske) vesnici. Nejvetsim zjevenim je Kovarik, ktery uz tehdy, v roce 1935 hral stareho chlapa, starostu... :O (08.02.2021)