Den, kdy jsme umřeli

Charlie Hebdo je samozřejmě téma, které musel ve své době zaregistrovat i naprostý informační ignorant. Co už jsem ale nevěděl, tak co se v následujících měsících stalo v Kodani. Nicméně mě to vůbec nepřekvapuje. Když jsem tenkrát v Kodani byl a zjistil, co všechno se tam dělo i ve spojitosti se samozvanou zemí Kristiánií, byl jsem v šoku. Dneska už mě to ale bohužel nepřekvapuje. Jak kdyby Dánům v Kodani kulminovali všechny existenční problémy, které si svým skandinávským přístupem věci neřešit, způsobili. Jen škoda, že za normálních okolností vydařená filmařská stránka věci tu byla zaměněna za průměrnou filmařinu. Nepřehlednou, bez emocí a chladnou. Prostě divnou. U Dánů to není úplně běžné. O to větší škoda, že podobné téma nebylo zpracováno lépe. Možná by se o tom pak také i více mluvilo. (12.02.2024)

Začátek filmu se nese ve znamení dynamického mixu dokumentárních záběrů z krvavého masakru zaměstnanců redakce časopisu Charlie Hebdo a prostřihů na čtyři muže z odlišného sociálního prostředí. Po úvodních minutách se dojem chaosu změní v komorní atmosféru, kdy sledujeme zmíněné čtyři postavy neodvratně směřující k osudovému střetu. Jak napovídá už název filmu, bude pro některé z nich fatální. Thrillerové atmosféře vychází vstříc především temné tóny hudebního podkresu, který nenápadně (protože ztišeně) působí na divákovy smysly. Madsenův snímek ale nelze chápat jako klasický thriller, je to spíš hold obětem atentátu, který výrazně ovlivnil společenskou debatu v zemi a obrátil pozornost k přistěhovaleckým ghetům, kde se šíří paralelní společnost hodnotově odlišná od tradiční dánské kultury. Následně došlo k přehodnocení dosavadní velkorysé přistěhovalecké politiky. Příznačná je v tomto ohledu scéna, kdy jeden z hrdinů snímku odhalí pokrytectví přítele, který vášnivě obhajuje multikulturalismus, ale ani ho nenapadne posílat své potomky do státní školy s vysokým podílem dětí přistěhovalců, a raději si platí drahou etnicky čistou soukromou školu. Celkový dojem: 75 %. (20.01.2022)

Profesorsky a realisticko-chladnokrvne natočená severská dráma rozvíjajúca teroristický útok v Dánsku, ktorý zdvihol vlnu spolupatričnosti a boja proti antisemitizmu a zvráteným ideológiám. Po tomto snímku určite divák bude plný depresie, ale na druhej strane tu tvorcovia ponúkajú prepletením štyroch nezávislých osôb ukážku toho, aké sú niektoré činy nezmyselné. Mne osobne to dalo veľa a aj napriek tomu, že tu bola istá emočná absencia v tomto filme, ja som bol spokojný. 70 % (16.02.2022)

Obsah či lépe řečeno sdělení zvítězilo nad samotným filmem. Pocta nevím,ty osoby Vám moc k srdci nepřirostou a střídání postav by mělo urychlit posunky ve filmu,ale ani to se moc neděje. Každý divák čeká,ze ty postavy se v jeden moment všechny střetnou,ale ja si tedy moc nevšiml. Hlavně to kromě fakt jedny vyšumí do prázdna, protože 109 minut je přehnaných, když nejvíc si užijete jednoho policajta,co je na tom špatně se zdravím, bere trávu a má rozvrácenou rodinu. Bohužel i to je málo.Dánský drama jako řemen se bohužel nekoná. Jen víte,že se stane teroristický čin, se kterým kupodivu nejvíc prožijite tento film který má jen poukázat na to,ze se stal.Jeden z mnoha, který neměl nejspíš i to před tak reálné obrysy.45% (02.03.2023)

Začátek je možná trochu zdlouhavý a zmatečný, než se divák dostane do děje, ale myslím si, že tenhle film určitě stojí za zhlédnutí, jelikož má co říct. Prostřednictvím reálného příběhu čtyř mužů, jejichž osudy se jednoho dne náhodně střetnou, seversky chladným a věcným způsobem poukazuje na neutěšený stav současné multikulturní společnosti. Na mě to jako celek působí dostatečně důrazně a velmi výstižně. (70%) (07.07.2022)