Maestro

Viděla jsem něco málo z Bernsteinova skvělého hudebního cyklu Young People's Concerts, kde vystupuje nejenom jako samotný dirigent, ale zároveň je průvodcem i tvůrcem tohoto pořadu. Jeho persóna působí na diváky nejenom svým neuvěřitelným hudebním talentem, ale především svým živelným nadšením pro hudbu jako takovou. Přesně toto se povedlo přenést i do filmu Maestro. Ten ukazuje jak jeho zápal pro hudbu a její „předávání“ lidem, tak celkově jeho společenskou fasádu, kterou dává na odiv. Zároveň však v kontrastu s tím film poodkrývá i Bernsteinovu vnitřní rozervanost a stinnější stránku jeho osobnosti a dává tak hlouběji nahlédnout do života této pozoruhodné osobnosti. Nakonec je to však právě hudba a jeho profese, které ho očividně celou dobu drží nad vodou. A oproti tomu, zdá se, že je to spíš jeho žena Felicia Montealegre, kdo byl ve svém životě ztracený a vnitřně nespokojený. Celkově šlo o emotivní a poutavou sondu do osudového vztahu těchto dvou lidí a jejich lásky i rozporů na pozadí Bernsteinova bouřlivého společenského a hudebně profesního života. Bradley Cooper hrál jako o život a ztělesnil Bernstaina takovým způsobem, že je skoro k nerozeznání od toho skutečného. Skvělý výkon. Celkově mě také mile překvapila hloubka vyprávění – film má mnoho zajímavých vhledů a hlubších postřehů vyvěrajících z niterného emocionálního života a vnímání dvou hlavních postav. Nezkoumala jsem sice nakolik přesně to odráží skutečnost, ale rozhodně to něco vypovídá o inteligenci a přemýšlivém založení těchto dvou osobností. Chápu, že některým divákům by spíš něž zahloubané vyprávění plné rozporů (navíc s důrazem na homosexualitu, která i v dnešní době může být někomu trnem v oku) vyhovoval přímočařejší a klasičtější životopisný příběh s jasnějším „obloukem“, ale já jsem vlastně ráda, že se Bradley Cooper rozhodl jít touto odvážnější a poněkud kontroverznější cestou. Je osvěžující vidět i takové životopisné filmy. ~(4,2★)~ (23.01.2024)

Bradley Cooper Oscara moc chce. Ale nedostane ho. Ještě pár let. Potřebuje dozrát, získat větší odstup. Maestro je v mnohém výborný film, až na to, že ho divák prakticky nezajímá a spíše je do sebe zahleděný a v mnoha bodech ztrácí na obsahu. Navíc když čtu popisek filmu, tak slovo "strhující" je opravdu hodně vzdálené realitě. Ano, dirigování je působivé, Cooperova přeměna velmi výstižná, ale zbytek filmu jako by neexistoval a některé postavy přicházejí a odcházejí, aniž by je divák potřeboval znát. Chybí tomu to srdce, ta opravdovost. (01.02.2024)

Na tenhle film jsem se těšila skoro 5 let. Leonard Bernstein byl velikán klasické hudby i muzikálové hudby a jeho nesmrtelnost mimo jeho skladatelství a dirigenství tkví i v tom, že byl velkým a veleúspěšným popularizátorem klasické hudby. Na jeho "výchovňáky" chodili lidé napříč generacemi, včetně těch nejmenších, ty pak byly zaznamenány na filmový pás a patří k pokladům dodnes. Bradley Cooper je Leonardovi neskutečně podobný a jeho řeč těla je strašně přesvědčivá, je potěšující koukat se na to, že ve filmu o hudebním skladateli hlavní hrdina opravdu hraje na klavír to, co my slyšíme, a že perfektně diriguje, to je balzám. Ale já se těšila, že ve dvouhodinové poctě tomuto velikánovi uvidím průřez jeho životem, že se dozvím, jak studoval, o jeho začátcích, o tom, jak tvořil třeba West Side Story, prostě něco nového a zajímavého. Místo toho jsem se dvě hodiny dívala na to, že byl slavný hlavně svými homosexuálními vztahy. Ano je mi známo, že byl bisexuál, ale to opravdu není to hlavní, co by v tom filmu mělo neustále být připomínáno, lidé takového talentu a vyjímečnosti bývají často výstřední, ale dnes to není lidem podáváno jako zvláštnost, ale jako něco, co je třeba dát do popředí zájmu, to je to, co se dnes nosí, vyzdvihovat tyto detaily. To je "netflixovská" ideologie. Film mě strašně zklamal, jelikož z celé velikosti Bernsteinovy osobnosti vidíme jen člověka, který se zmítá mezi láskou k ženě, s kterou si rozumí po duševní stránce, láskou k dětem a potřebou tělesného vztahu k mladým studentům mužského pohlaví. Trochu málo na tak zajímavý život. Zůstává tedy jen krásná hudba a skvělý výkon Coopera jako herce, po režijní stránce hodně zklamal a slavní producenti taktéž. Smutný pohled na dnešní USA. (04.01.2024)

Nepochybuji že pro Bradleyho Coopera šlo o osobní projekt, ale i když se na Maestra hezký divá a Copper s Mulligan jsou v hlavních rolích velmi dobří, přišel mi ve finále dost plochý a nevýrazný. Běžně nemám problém s jinak pojatými životopisy, ale tenhle na můj vkus až moc křičí po cenách (kterých se pravděpodobně dočká) a jeho přidaná hodnota je prakticky nulová…60% (24.12.2023)

„Já chci Oscara! …. Já chci konečně ku*va už toho Oscara!“. ___ Ano, kamera výborná, hudba čarokrásná (ale za tu Cooper nemůže), zestaršující masky fantastické. Ale málo platný, chvílemi jsem si připadal jak na pimprlovém divadle, kde se hlavní aktér  tak moc snaží, že si ani neuvědomuje, že ta, co měla být až druhá v pořadí, ho drtivé přehrává. Ano, Carey Mulligan si dala Bradleyho velkou boxerkou herecky K.O. po pár minutách, protože ona na rozdíl od něho působila autenticky, přirozeně a nepotřebovala k tomu tip top prostetika. A marně jsem se snažil celou dobu určit, o čem to vlastně mělo být. Aby to bylo o géniovi v objetí múz, který byl zároveň tak trochu kokot, na to je to příliš vágní a neurčité, kde se postavy jen tak míhají, přicházejí a odcházejí a nic z toho neplyne. A jestli to mělo být o magické síle hudby, tak snad jenom ve scéně z katedrály, jinak se na mě ujištění, proč byl Bernstein tak velký skladatel, ani vlastně za celou dobu nepřeneslo. Ale možná to tak Cooper chtěl, podle úvodního titulku, že „…umělecké dílo neodpovídá na otázky, ale vyvolává je…“, a já mu jenom křivdím, že. Ale sorry Bradley, občas mám právo i na trocha povrchního diváckého očekávání :o) (07.02.2024)