Spider-Man: Napříč paralelními světy

Jednička byla super, ale po odchodu z IMAXu jsem si tenkrát říkal, jak se těším, až si tu strašně předimenzovanou finální akční scénu pustím na menší televizi. No a u dvojky mě zpětně vlastně kupodivu vůbec nemrzí, že jsem kino vynechal, protože v obýváku přesně krásně vynikly všechny ty megalomanské bitvy. Strašně jsem si to užil od začátku až do konce. [HBOmax] (27.12.2023)

Ten ryzí wow efekt z čelní srážky s něčím nevídaným a revolučním, dominující zážitku z prvního dílu, se zákonitě už nemůže dostavit. Ale to nic nemění na faktu, že druhý animovaný Spider-Man představuje pohlcující audiovizuální explozi, která pořád dokáže divákům na tváři vykouzlit ten slastně nablblý výraz úžasu a fascinace. Zatímco hrané komiksárny ztrácejí dech a zájem publika, druhý "Spider-Verse" je hyper-dynamický - to nejen ve způsobu ztvárnění pohybu a akce v rámci jednotlivých záběrů i celých sekvencí, ale také co do vyprávění i vyjadřování emocí. Sice má masivní stopáž, ale i při jejím zohlednění zůstává impozantním výkonem, co všechno během ní dokáže odvyprávět. A to ne jen ve smyslu peripetií a dialogů, ale také šíře oněch titulních paralelních světů. Zásadní roli v tom hraje samotné médium animace. Zatímco v předchozím filmu animace vyrážela dech především z hlediska expresivity fyzického pohybu, tentokrát vedle toho nabývá narativně ilustrativní a emocionálně impresivní roli. Konkrétně v orientaci napříč různými paralelními světy i jejich obyvateli pomáhá divákům nejen samotná kresebná stylizace, ale právě že i animační ztvárnění, počínaje technickým provedením až po provedení stylových specifik v čase a prostoru (od skicových elementů a akčních čar, přes řešení pohybu a póz, po míru a způsob užití typografických VFX). Animace také umožňuje kondenzovaně a současně velice účinně vyjadřovat a přenášet emoce - opět od řeči těla a výrazové stylizace mimiky (na rozdíl od hraných komiksáren není animovaný Spider-Man nikterak výrazově limitovaný svou maskou) až po práci s barevnou paletou scény i proporční deformací postav. Vedle toho tu máme také důmyslné meta pojednání o konfliktu osobní vůle s rigidním kánonem, které lze z ústředního příběhu nepřekvapivě vztáhnout také na obrazoboreckou pozici kreativitou sršících animovaných "Paralelních světů" oproti hraným marvelárnám hovícím si konformně v zažitých a automaticky přijímaných mantinelech pseudo-realismu a klišé. Ale to je už spíše třešnička na dokonale promyšleném a fenomenálně ztvárněném dortu. Animovaný Spider-Man nás katapultuje do nové dimenze blockbusteru a bude zajímavé sledovat, jestli se vedle animační konkurence, která už se probrala, chytnou za nos i hraní souputníci. (08.07.2023)

Půl bodu srážím za ten konec, tohle přece není žádný seriál, aby bylo přípustné to během důležitého zlomového bodu ve scénáři takhle sprostě utnout, film navíc není jasně označený, třeba jako „Part 1“ takže jsem nevěděl do čeho jdu a cítil jsem se tak nějak ošizený, nebo možná i hůř, asi jako kdyby mě během úžasného večera plného toho nejlepšího sexu (za posledních pár let) partnerka v půlce vyhodila nahého na verandu a s úsměvným "Přijď zase za rok...“ za sebou zabouchla dveře. A nebyl jsem v tom sám, rodiče v kině se nad tímhle zakončením vztekali jak malé děti a ty jejich malé děti zase byly nepokrytě zklamané – bylo toho celé kino, které bylo ale naštěstí ve středu poloprázdně, ovšem i tak jsem to musel poslouchat, což jen prohlubovalo můj vlastní hněv… Ale víc jak půl bodu strhnout nechci, protože tohle byl veskrze úžasný zážitek. Má to něco pro zoomery, boomery, rodiče i děti, zkrátka pořád se něco děje, film je plný povedených hlášek, ale i procítěných emocí, poselství o významu rodiny (které je díky několika úhlům pohledu zase tak nějak pro všechny), a na poli animace Spider-Man doslova přetéká tvůrčí kreativitou. Dále je to plné popkulturních odkazů, odkazů na další Spiderman filmy, ale hlavně je to první film, který dokázal prakticky a bezchybně použít ten nejznámější Spiderman meme template! Kromě toho utnutí v nejlepším nemám prakticky nic, co bych vytknul, skvěle jsem se bavil, celou dobu jsem seděl přikovaný k plátnu a ani jsem nepostřehl, že to celé trvalo skoro dvě a půl hodiny, naopak, kdyby mi někdo teď řekl, že se můžu kouknout na další tříhodinové pokračování, tak tam klidně jsem třeba až do půlnoci. Tohle byl (stejně jako Paralelní světy) zážitek, další ukázka toho, co dokáže animace, nebo třeba toho, jak se má pracovat s barvami, aby dokonale podkreslovaly atmosféru scén. Nebýt toho konce – ale dost už 9,5/10! (07.06.2023)

Neuvěřitelně nahuštěný animovaný komiksový snímek čerpá z uvědomělého nadhledu, internetových memů, popkulturních narážek, dlouhé komiksové historie a z rafinovanosti, s níž tvůrci přistupují k frenetickým akčním scénám a k práci s postavami. Strhující audiovizuální obžerství nacpané nápaditými detaily, které si navzdory ultra-svižnému tempu, hromadě gagů a přehršli dynamické akce zachovává prostřednictvím příběhu dvou mladistvých superhrdinů a jejich rodinného zázemí i seriózní dramatickou rovinu, v níž vynikají naopak tiché emoce a pomalejší dialogové pasáže, jenž stojí na rodinných vztazích a na tématech osudovosti, dospívání a boje proti předurčenosti. (04.01.2024)

„Za umění můžeme považovat i metakomentář k tomu, co považujeme za umění,“ říká Spider-Woman Gwen Stacy při bitce v newyorském Guggenheimově muzeu. Podobně jízlivými a kulometně servírovanými komentáři se snímek jen hemží, což znamená hned několik věcí. Jednak jej není možné naplno stíhat, a to ani pro dospělého diváka, natož pro toho dětského. Frenetičnost zde nabývá nového významu, a to navíc na velké části dvou a půl hodinové stopáže, kvůli čemuž je výsledný dojem trochu úmorný. Zároveň se ale také bezesporu jedná o velmi chytrý film, který si je mnohem lépe než veškerá tvorba MCU vědom svých komiksových základů a hrdě se k nim hlásí. Pomrknutí na fanoušky prostřednictvím easter eggů či rovnou ukázání konkrétních sešitů Spider-Manových dobrodružství se objevuje každou chvíli a snad i díky tomu se tenhle multivesmírový bordel daří jakžtakž ukočírovat. Tempo však přesto leckdy hapruje a vyprávění se občas boří pod vlastní vahou. Ústřední dobrák Miles rozhodně nechce být Amorales, a tak se vzpouzí utilitaristickým proklamacím Miguela, Spider-Mana 2099. Stejně jako se ve filmu mnohé děje, tak by šlo i o mnohém psát, důležité však je pouze to, že v jádru se jedná o poctivě zpracovaný příběh o dospívání, v němž si Miles i Gwen musejí vybojovat své pubertální bitvy. Škoda jen velmi neuspokojivého konce, který namísto monumentální závěrečné třetiny příběhu nabídne pouze cliffhanger. Ale když se s tím smíříte, dostanete jednu z nejnápaditějších komiksovek za dlouhou dobu. (02.06.2023)