Spider-Man: Bez domova

Výborný fanservis v dost otravné story o tom, jak teenager dělá jedno hloupé rozhodnutí za druhým. Ale nenudil jsem se, o tom žádná. Jen mě to víc bavilo jako setkání se starými přáteli než koherentní uzavření jedné velké pavoučí éry. Ostatně, když nejdojemnější moment filmu patří do jiné série, to už o něčem vypovídá. 70 % (16.12.2021)

Zabitá príležitosť. Je to síce krásny fanservise, no viac by som ocenil, keby tie postavy 80% času netrávili tým, že rozprávajú, čo zažili v predchádzajúcich filmoch. Z novej trilógie rozhodne najlepšie, no takisto vidieť, že na predchádzajúce projekty sa to vôbec nechytá a iba sa pripomína o koľko boli lepšie. Hore mi to dvíha veľmi silný záver a vlastne celá pointa. 8/10 (31.01.2022)

Já to říkám pořád, že fanservis se už dávno stal svébytným žánrem, se kterým umí jednoznačně nejlépe pracovat Marvel a tady se z toho stal jeden z těch žánrů nejdůležitějších. A vůbec to nevadí, protože to funguje perfektně a jasně ukazuje, že Marvel rozhodně není po Endgame vyprázdněný a stále dokáže vyrábět zajímavé příběhy, které další díly téhle monstr-série ještě dotáhnou do dokonalosti (co si zde dr. Strange začal, to si dokončí ve své sólovce). Nemá cenu se tu rozepisovat nad jednotlivými částmi filmu, protože všechny jsou když ne skvělé, tak minimálně značně nadprůměrné, nostalgie funguje i u toho, kdo kdo k půlce postav nikdy nic moc necítil a jakkoliv spousta Marvelovek trpí tím, že komediální linka jasně vítězí nad scénami, které jsou smutné a emocionální, zde se díky masivnímu budování Spider-světa v mnoha předchozích dílech daří vyloženě zavlhčit oči do takové míry, že jsem předstíral, že jsem se jen do hřbetu ruky bodl vidličkou, kterou si od teď budu pro podobné případy do kinosálu vždy nosit. (06.03.2022)

Spider-Man: Bez domova je splněný sen, o kterém jsem nikdy netušil, že bych ho vůbec někdy mohl mít. Neskutečný zážitek. Série momentů, která kombinuje vzpomínky na dětství s vlídnou nostalgií. Je zajímavé, kam Marvel za pět let došel. V roce 2017 mi komiksovka Doktora Strange přišla průměrná (kvůli jeho postavě samotné, což se vlastně nezměnilo) a dneska se tu na sklonku roku 2021 rozplývám blahem nad tím, co s postavou Spider-Mana (i se zapříčiněním Doktora Strangeho) v Marvelu dokázali udělat. Mluvit o filmu by bylo jako otevřít knihu spoilerů - hrozná škoda. Kdo si se Spider-Manem prošel dětství jako já, tak pro toho bude tento film zážitkem na celý život. (30.12.2021)

Tak tohle je opravdu pořádná porce zábavy, obzvlášť pro fanoušky Spider-Mana. Marvel úpěnlivě zatajoval, že film je vlastně velkým crossoverem s dalšími Spider-Many, což je něco, co je sice v komiksu běžná věc, jenže v komiksu si nikdy nemůžete vychutnat jiné herce a celkově je to u superhrdinských megafilmů, které mají někdy docela komplikovanou minulost, přeci jen něco trochu jiného. Film se pak nakonec ani nestydí pomrkávat na znalého diváka a být docela meta - jsou zde narážky na staré filmy a hranice, mezi kterými vnímáme herce a jejich postavy, je někdy velice tenká (Garfield je trochu lůzr po dvou filmech, Maguire je náš starý zkušený miláček...). Potěší i návrat padouchů, z nichž Molina a Dafoe si zahrají řádný herecký koncert. V tomhle filmu Spidey řeší problémy s odhalenou identitou, s čímž mu má pomoct Dr. Strange. Nakonec tu máme různé akční eskapády, v nichž se Spidey i Strange chovají někdy dost ujetě a hlavně Spidey dělá až moc chyb... Můžeme si říct, že je to proto, že je tak mladý a nerozvážný, ale je to spíš kvůli tomu, aby jim ten jejich crossover nějak scenáristicky vyšel. A vyjde jim to fakt pěkně, aspoň co se zábavnosti a pěkných scén týče, takže nad tím můžu mávnout rukou. Spider-Man: No Way Home je totiž především nadupaný superhrdinský biják. (9/10) (12.01.2022)