Pět mrtvých psů

Případ není sám o sobě špatný, ale jiný režisér po bombastičnosti Modrých stínů vůbec nezvládá aspoň se přiblížit vysoko nastavené laťce kvality. Z postav, které jsem si ve dvojce tolik oblíbil, jsou už zase figurky bez vnitřního života, které odříkávají napsané dialogy. Když tak jedna postava v závěru série oznámí odchod, emoční efekt je nulový. Pocit odfláknutosti a uspěchanosti tu visí ve vzduchu. Prostředí je jinak fajn a postava nedotknutelného podnikatele opět připomíná českou realitu. Pokud někdy autor předlohy napíše něco dalšího, určitě se rád mrknu, jen bych byl rád, kdyby to dostal do rukou člověk, co točil Modré stíny a ne rutinér Hřebejk. (26.04.2016)

Z cele Sykorovy trilogie se mi Pet mrtvych psu libilo nejvice. Namet zajimavy, dobre zvolene lokace a par slusnych rezijnich napadu, to uz jsem od Hrebejka ani nikdy necekal... Pobavi i vykresleni nekterych postav, jsou uz sice na hrane karikatury, ale dobry. Dobre napsane dialogy. Skoda uspechanejsiho konce. (30.04.2016)

DoNT3 Rákosníci... Asi bych si dopředu netipoval, že Hřebejkovým příspěvkem do celkem originální série bude především rutina. Té je v Mrtvých psech víc než v Exorcistovi (kořeněném odkazy na Friedkinovu klasiku a dalšími přísadami). Zde potěší rozdělení vyšetřování na dvě větve (kriminálka a obvodní oddělení, kde nově působí konstantně sebedestruktivní Ramba por. Kristýna Horová) a nahlédnutí do hájemství 'milovníků zvířat' ve duchu Dvou lidí v ZOO. Po Taušově formálním i obsahovém výkonu v Modrých stínech nikoliv špatný, prostě jen běžný detektivní televizní zážitek, točící se okolo 'milovníků zvířat' divácky neuspokojil. (26.11.2021)

První díl jsem viděl, po čtvrt hodině druhého jsem přepnul. Případy 1. oddělení alespoň pro mne vykonaly České televizi medvědí službu a nasadily minimálně tuzemským kriminálním seriálům laťku tak vysoko, že jen těžko ji někdo v budoucnu překoná. Tímto seriálem Hřebejk k té laťce ani nevyskočil, jen si stoupl na špičky. (17.04.2016)

PROSÍM, NEČTĚTE, POKUD JSTE NEVIDĚLI: Na počátku byla zvědavost, jak - a zda-li vůbec - se podaří režii hrubě podřízenou atmosféře, jakou byla ta Taušova z Modrých stínů, rozvinout. Nejdřív to vypadalo, že Hřebejk takřka neznatelně naváže, jen jak tentokrát diktují nejen absence 'vysoké politiky', ale i Hřebejkův odlišný tvůrčí naturel, 'vše' zklidní, zcivilní, zevšední - své schopnosti dá do služeb věci, tedy série samotné. Bohužel. Tahle naděje vzala za své ve druhé polovině Psů. Výslovně bych vytkl laxnost, kterou režie i scénář zadusily možnosti, které se před nimy zjevily spolu s rozmláceným, v mlze pohlcenýho kravínem. Jsem přesvědčený, že šlo neslevit z civilnosti a nenafilmovat to takhle ploše. A probůh, co ty dva nešťastně zřetězené monology, které by nešlo obhájit, ani kdyby nestály v šiku jeden za druhým? Nevěřícně jsem zíral už na zpověď venkovského policajta, která mi připomínala špatně sehrané ochotnické představení, při čemž bych neřekl, že šlo o schopnosti herce, jako spíš o slova, která mu byla vnucena do úst a situace, která k tomu byla nedostatečně připravena, ochotnické představení které definitivně přervalo spád děje. Když pak rovnou přestřihneme na Výrovou v roli vypravěčky, která svému zraněnému kolegovi sděluje "how it happened", je zřejmé, že tuzemští tvůrci sáhli po osvědčené metodě v naprosto nepravý okamžik, neboť abych mohl po tomto dramaturgickém manévru sáhnout, aniž by zbyla pachuť nepatřičnosti, musel bych naplnit celou řadu podmínek, z nichž, řekl bych, nebyla naplněna ani jediná - tedy s výjimkou nedostatku stopáže pro alternativu. Škoda... PS: K songu pod úvodními/závěrečnými titulky: To snad ne. (29.04.2016)