Naše XI.

Všeobecné fotbalové šílenství a přátelská rivalita mezi hráči i fanoušky. Gentlemani za každých okolností. Velmi roztomilí dětští herci a celkově výborné obsazení dělá film v pohodě sledovatelným i přes lehkou naivitu příběhu a dost rušivé prostřihy němých scén ze zápasů a bouřících fanoušků v kloboucích. tempo, tempo, tempo, tempo.... (02.08.2015)

Konečně větší  filmová role Aloise Dvorského, který je protivným kancelářským účetním, proti svému přesvědčení svým nadřízeným panem továrníkem Bedřichem Veverkou, poslán na fotbalový zápas Sparty. Filmovou dvojici skvěle doplňují Ferenc Futurista, Nataša Gollová, Ladislav Pešek a jiní. Filmu možná trochu škodily rychlé střihy z herců na fotbalový zápas, ale i tak jsem si filmový zážitek vychutnal. (01.04.2023)

Film měl jistě oslavit stříbrné medaile z MS 1934, po němž následovala velká fotbalová euforie. Má značnou dokumentární hodnotu, jsou zde záběry ze zřejmě skutečných utkání na dnes už dávno neexistujícím starém stadiónu Sparty na Letné poblíž dnešního Technického muzea, vystupuje zde i slavný Josef Laufer. V komediální podobě - ne právě nejvydařenější (Pešek byl tehdy ještě spíše pouhý šašek a s Annou Steimarovou jako dvojice trapný) - zde byly ukazovány neřesti, které už tenkrát profesionální kopanou provázely, ačkoliv, jak se zdá, tenkrát ještě nebyli hráči otroky funkcionářů, kteří je kupovali a prodávali s malým ohledem na přání samotného hráče. Novotný tu ještě nedosáhl té vyhranosti, jakou ukázal o pár let později třeba ve Škole základ života, i Gollová se teprve hledala, a tak skutečně profesionální byly výkony Ference Futuristy, Bedřicha Veverky a kupodivu snad v jedné z nejlepších malých rolí Alois Dvorský. Helenka Guttmannová byla roztomilá. (18.09.2015)

Filmy třicátých let vykrádaly náměty z mnoha oblíbených prostředí (nejčastěji tramping a fotbal). Tyto příběhy sice sloužily jako pozadí k rozehrání milostné zápletky, ale přesto je zobrazeno něco málo z atmosféry fotbalových fanoušků, vidíme originál zápasu a zazní zde nejznámější fotbalová prvorepubliková píseň. Jinak velice naivní a v mnoha místech přehnané (týká se zvláště postav Ladislava Peška a Anny Steimarové, něco takového bych opravdu potkat nechtěl). Automobilová havárie Antonína Novotného kombinuje, jak bylo tehdy v módě, melodrama s veselohrou. Výsledná kombinace je příšerná. Dobré epizody Ference Futuristy, Aloise Dvorského a malé Helenky. Nataša Gollová v titulcích poprvé na prvním místě. To je ovšem vše, co pro její kariéru tento opus znamenal. (27.12.2003)

Neutuchající zájem o filmy ze sportovního, neřkuli fotbalového prostředí dosáhl svého vrcholu zejména po nečekaně příznivém ohlasu Poláčkových Mužů v offsidu. Osobnost H. G. Rubella alias Jana Jaroslava Lehovce (1893 – 1966), jak znělo jeho občanské jméno, se ovšem s poláčkovskou genialitou vysloveně míjela, částečně také proto, že Rubell-Lehovec se jakožto ředitel dívčí školy v pražských Vršovicích mohl jen obtížně soustředit na svou literární činnost, a přestože je autorem více jak desítky nejrůznějších děl, román Ta naše jedenáctka, vycházející tehdy na pokračování v populárním Pražském ilustrovaném zpravodaji, byl vybrán spíše pro svůj nepopiratelný komerční potenciál. Binovcův film potom do svého středu přivádí také čtyřiadvacetiletou Natašu Gollovou, která se krátce předtím stala jednou z nejmladších tváří vinohradské scény a postava moderně založené dívky vyznávající upřímnost ve sportu i v citech do jisté míry předznamenává její budoucí úspěšnou komediální dráhu, i když zatím jen v intencích veskrze průměrného scénáře. I v něm ale našla uplatnění plejáda osvědčených komiků v čele s Ferencem Futuristou a Ladislavem Peškem, kteří sem vnášejí žádaný a žádoucí humor, tento lék na všechny bolesti světa. Zásluhu na tom, že tento pozapomenutý film neztratil svůj půvab má nepochybně jeho dnes už cenný historický pel – prostřednictvím několika záběrů jsme vlastně svědky výjimečné exkurze, která nás zavádí na sportovní tribunu, kde vládl legendární reportér Josef Laufer, mezi nejslavnější fotbalová mužstva a také do samého epicentra pražské filmové smetánky, na Barrandovské terasy. A kopaná? Ta se za těch bezmála osmdesát let příliš nezměnila, jen profesionalita a čest se z ní postupně vytratily. Snad ne navěky. (05.10.2008)