Suburra

Kdyby v dnešní době měli točit kmotra, přál bych si aby vypadal nějak takhle. Americké tempo je pryč, tohle je evropský art. Hraje se na dokonalost záběrů, dlouhých podotýkám. Prostředí musí být perfektní. Herci absolutně přesní a příběh a postavy musí do sebe krásně zaklapnout. Na téhle italské specialitě jsem si hodně pochutnal. Nejlepší postavou je pro mě cikánský boss. 90% (28.05.2016)

Sebevědomá evropská žánrovka, která sice nikdy nenabídne tak cool hrdiny ani vybroušený scénář jako klasičtí zámořští konkurenti, ale přesto je příkladem divoce esenciální moderní filmařiny, která nehledí na konvence a servíruje takové audiovizuální hody, že plnohodnotně zaplní každičkou minutku své 130 minutové stopáže. Liboval jsem si v dravém tempu, v otevřených sexuálních scénách nebo poměrně naturalistické a uvěřitelné brutalitě a moc se mi líbila práce s nepůvodní hudbou, která paradoxně dodávala filmu v některých scénách ještě osobitější charakter. Příběh je sice rozprostřen mezi velké množství postav, mezi nimiž navíc není jediná, se kterou by mohl průměrný divák ve stádiu duševního zdraví sympatizovat a fandit jí, ale vyprávění je nesmírně konzistentní a střihač odvedl výbornou práci. Hodně velké překvapení, naše kinematografie má v Evropě nový vzor, kde tvůrčí inspirace neznamená úplné sci-fi - alespoň bych si to tedy snažně přál... 85% (11.01.2016)

Jestli lze o nějakém filmu prohlásit, že má styl a big balls, tak je to bezpochyby Suburra. Italské podání o podsvětí v porovnání s americkým je o něco atraktivnější a dravější. Absolutní dominance ve vizuálu a překvapivě fungujícím soundtracku. Skvělé postavy a skvostná přehlídka několika sociálních struktur od církve přes mafiánské bossy až po rajcovní děvky. K úplné spokojenosti mi chyběl jen větší tah na branku a efektnější finále. Ovšem v rámci žánru a celkového vyobrazení násilí rozhodně nadprůměr. (14.07.2022)

Konečně film pro mě. Každá postava v tomhle snímku je buď větší nebo menší kus zmrda a každej si vybere toho svýho křiváka ať už to bude podplacenej politik, cigánská mafie, plešatej zmrd co chce ovládnout město, kníratej přizdisráč, věčně vyfetovaná nabíječka plešky, otravnej Samuraj nebo někdo další z hromady mocných či méně mocných sráčů. Všem jde jen o sebe a za svým si jdou přes mrtvoly. Nikdo se neštítí ničeho a strany jsou ochotni vyměnit rychleji než frajer šprcku na swingers párty. Když jsem se zase dostala k šukání tak v tomto filmu máme jednu krásnou héérečku, co ukáže všechno a má to vše opravdu moc pěkný. Hned víc chápu, proč ti politici tak stojej o svoje místo na slunci. Každopádně já nejvíc fandila plešatýmu Číslu 8. Koule měl ale mozek už tolik ne. Vytknout nemám co, na konci si to všichni krásně vyříkaj a kníratej přizdisráč příjemně překvapil. Plnej počet a asi mrknu do Itálie, je tam dost lidí se kterýma bych si rozuměla. (25.12.2017)

„Tohle je Řím. Tady je nebezpečné i přecházení přes ulici.“ Vzhledem ke zdejšímu vysokému hodnocení a kladným ohlasům jsem čekal žánrovou pecku. A nutno konstatovat, že jsem se jí také opravdu dočkal. Promakaný vizuál spolu s na první poslech ne úplně hodící se hudbou (brzy však divák přijde na to, že sem naopak sedne moc dobře) vytváří místy až hypnotickou atmosféru. Ta nádherně dokresluje všechno to falešné pozlátko na povrchu a skutečnou prohnilost uvnitř. Reálie hlavního italského města to jen podporují, a ač se zdá Řím velký, všudypřítomné špíně je vlastně moc malý a těsný. Příjemných chvilek si tu divák moc neužije, to spíše mrtvol, intrik a demonstrace moci (ať už domnělé nebo skutečné). A nejhorší (ve smyslu nejlepší) na tom všem je, že to vůbec nepůsobí jako z jiného světa, spíš naopak velmi reálně. Menší problém jsem měl jen s nedořešením některých dějových linek, resp. osudů postav v čele s tou (docela nevyužitou) církevní. Příbuzný seriál Gomora jsem zatím neviděl, ale Suburra mě na ni rozhodně nalákala. (13.07.2016)