Suburra

Kdyby v dnešní době měli točit kmotra, přál bych si aby vypadal nějak takhle. Americké tempo je pryč, tohle je evropský art. Hraje se na dokonalost záběrů, dlouhých podotýkám. Prostředí musí být perfektní. Herci absolutně přesní a příběh a postavy musí do sebe krásně zaklapnout. Na téhle italské specialitě jsem si hodně pochutnal. Nejlepší postavou je pro mě cikánský boss. 90% (28.05.2016)

Přesně tohle mám na evropské kinematografii nejraději. Občas totiž vyprodukuje snímek, o kterém slyšíte jen letmo či uvidíte trailer na kanále, kam jste jenom náhodně přepnuli, přičemž Vás ve finále "semele" a zanechá v němém úžasu více než kdejaký holywoodský spektákl. Suburra je přesně tímhle případem, jelikož režisér Stefano Sollima na ploše čítající 135 minut rozehrává několik zdánlivě nesouvisejících epizod, které postupem času zapadnou dohromady jako přesně vysoustružený kus nádherně odvedené strojírenské práce. Po celou dobu stopáže jsem byl ohromen stylem, jakým režisér pracuje s reáliemi Říma, herci, lidskými osudy, a tím, jak se nakonec propletou dohromady ve skvěle napsaném příběhu. Celý tento výjev obestírá skvěle zvolený soundtrack, který mi rezonuje v uších ještě teď. Upřímně, ještě než jsem si film pustil, byl docela skeptický ke zdejším hodnocením, nicméně teď, pár minut po projekci musím uznat, že Suburra je filmem, který mi svým syrovým a nekompromisním přístupem k dané látce zcela vyrazil dech. Jsem moc rád, že jsem dal na radu (Lektor!), potažmo i na zdejší hodnocení a film si pustil. A pustit byste si ho měli i Vy, mohu ho totiž s čistým svědomím vřele doporučit. (01.02.2016)

Ani nevím jak a přišel konec, tak to bylo strhující a napětím nervy drásající. Něco jako ruská ruleta - hlavní atrakce na drsné Sicílii, posunuté tak trochu na sever až někam k norským fjordům...Přestože oblíbený žánr, nemohu jít z důvodu až patologicky působícího zla výš, i když si to vysoká kvalita a prestiž provedení (ne)zasloužily. (11.03.2016)

Jestli lze o nějakém filmu prohlásit, že má styl a big balls, tak je to bezpochyby Suburra. Italské podání o podsvětí v porovnání s americkým je o něco atraktivnější a dravější. Absolutní dominance ve vizuálu a překvapivě fungujícím soundtracku. Skvělé postavy a skvostná přehlídka několika sociálních struktur od církve přes mafiánské bossy až po rajcovní děvky. K úplné spokojenosti mi chyběl jen větší tah na branku a efektnější finále. Ovšem v rámci žánru a celkového vyobrazení násilí rozhodně nadprůměr. (14.07.2022)

Sebevědomá evropská žánrovka, která sice nikdy nenabídne tak cool hrdiny ani vybroušený scénář jako klasičtí zámořští konkurenti, ale přesto je příkladem divoce esenciální moderní filmařiny, která nehledí na konvence a servíruje takové audiovizuální hody, že plnohodnotně zaplní každičkou minutku své 130 minutové stopáže. Liboval jsem si v dravém tempu, v otevřených sexuálních scénách nebo poměrně naturalistické a uvěřitelné brutalitě a moc se mi líbila práce s nepůvodní hudbou, která paradoxně dodávala filmu v některých scénách ještě osobitější charakter. Příběh je sice rozprostřen mezi velké množství postav, mezi nimiž navíc není jediná, se kterou by mohl průměrný divák ve stádiu duševního zdraví sympatizovat a fandit jí, ale vyprávění je nesmírně konzistentní a střihač odvedl výbornou práci. Hodně velké překvapení, naše kinematografie má v Evropě nový vzor, kde tvůrčí inspirace neznamená úplné sci-fi - alespoň bych si to tedy snažně přál... 85% (11.01.2016)