Tommy

The Who jsou bezpochyby jednou z nejdůležitějších rockových formací všech dob a jejich projekt tommy je snad vůbec první opravdu koncepční rockovou deskou-nelehký úkol převést perfektní hudební počin na filmové plátno se zdařil jen z části-mne osobně nevadí ani tak vizuální stránka filmu((která plně odpovídá době ve které film vznikl a je zvláštní že jsem si také vzpomněl na mechanický pomeranč :-))nevadí ani složitý vypravěčský styl plný synbolů a náznaků-to co mne vadí je oproti originálu pokroucený děj ,spřeházené skladby a hlavně občas docela špatné herecké výkony díky nimž to chvílema vypadá jako parodie.jde ale především o menší role-naopak samotní The Who podali výkon který jsem ani nečekal-pomineme li Peta a Johna kteří hrají sami sebe tak Roger v hlavní roli mile překvapil a to že je slepý jsem mu (teda aspon já) uvěřil no a Keith si tu svou roličku fakt dal(takhle to mohl zvládnout jenom on)-i když nesnáším Eltona Johna tak tady mi jako pinball wizard vůbec nevadil(naopak moc mne bavilo dívat se jak dostává od tommyho na prdel )Eric Clapton a jeho kratičká ale pěkná chvilka ,Tina Turner nebo Jack Nikolson-tyhle v 70tých letech velmi uznávané hvězdy jsou jen důkazem toho jak přitažlivá byla myšlenka zfilmovat tommyho--Ve výsledku jde o velmi svéráznou podívanou která je také cennou výpovědí o své době a z jejichž chyb se poučil Alan Parker když se pustil do velmi podobného projektu(moudří vědí)--dávám čtyři protože většinu nedokonalostí smaže posledních 10 extatických minut... (03.02.2007)

|| Scenár: Ken Russel / Predloha: Pete Townshend | Hudba: The WHO | Produkcia: Ken Russel, Robert Stigwood | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: RSO | Rozpočet: 5 miliónov $ | Tržby: 34,251,525 $ || Jeden z tých psychotických spracovaní hudobného materiálu, ktorý si asi nikdy nebudem vedieť užiť naplno. Kto nezažil tú dobu, nemôže súvislosti precítiť naplno, môže akurát tak súcítiť. A to veru nie je nič príjemné. 60% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (29.01.2014)

Tommy je historicky první rocková opera z pera geniálního kytaristy a skladatele Peteho Townshenda z legendární kapely The Who. Podle mého názoru se Kenu Russellovi povedlo velmi originálním způsobem zobrazit toto velkolepé dílo na plátně, což při složitosti děje nebylo vůbec lehké. Je to příběh o mladíkovi, který nemůže vidět, slyšet a mluvit vlivem traumatického zážitku z dětsví. Tento mladík je doslova vržen do tohoto světa, ve kterém s ním každý jedná jako s loutkou. Když se však stane mistrem pinbalu situace se obrací a dostává se mu slávy a obrovského bohatsví. Poté co se zázrakem dostává z područí slepoty, hluchoty a němoty, se Tommy stanem novodobým mesiášem a idolem všech mladých lidí. Ovšem stejně rychle jak nabil této slávy, tak se lidem omrzí, kvůli tomu, že od Tommy nedostanou to, co podle nich kázal a sliboval. Tommy je tak ponechán nikoliv své dřívější slepotě, hluchotě a němotě, ale pouze sám sobě, protože mu jeho matku a strýčka nespokojený dav mladých lidí zabije. Uniká do klidu divočiny na místo, kde jeho rodiče trávili romantické chvilky. Poselství je zřejmé - poukázat na pop-kulturní rychlokvašky, nechutný byznys a vztah fanoušků k těmto svým idolům, který připomíná návštěvu hodinového hotelu, do kterého se již nikdo nikdy netroufne vrátit a raději jde o dům a prodejnou děvu dál. Co se týče hudebních čísel, tak musím říct, že některé pasáže jsou vynikajicí a jiné zase slabší. Mezi ty vydařenější patří vystoupení uhrančivě krásné Ann-Marget , Acidové královny Tiny Turner, či "Pinbal Wizard" v podání Eltona Johna. Za vrchol však považuji závěrečnou "We're Not Gonna Take It", která v kontextu celého filmu vyzní daleko lépe jak na desce. Bubeník The Who - Keith Moon v roli pedofilního, alkoholického strýčka Ernieho byl superúchylný, výborný výběr. (01.08.2011)

Jsem poněkud na rozpacích. 1) Jako film tato směska skvělých i méně skvělých pěveckých a tanečních čísel moc pohromadě nedrží. 2) Ovšem The Who hrají parádně a množství dobových hvězd také není k zahození. 3) Děj snadno neskousnu, i když si stokrát budu opakovat, že jde o společenskou satiru. 4) A ta paralela s Kristem... 5) See me, feel me. Touch me, heal me. (17.12.2015)

Nesporne efektné číslo, ktoré rozsieva radosť zo života ako samostatného univerza dosť svojrázne a až priveľmi extravagantne. Čo je aj hlavným dôvodom, prečo sa mi veľmi nepáčil a horúčkovito mi zatriaslo hlavou. Podaktoré surrealistické motívy sú práve skrz hudobné prevedenia a pestrej strihovej skladby možno jej formálnym osviežením a rozveselujú cieľovú skupinu divákov, na môj vkus to ale malo neporovnateľne menší vplyv, než zápory. To je tak, keď máte film, kde sa celý čas nerozpráva, skôr spieva ehmmm.... až škrieka. I keď je úloha hippies ako i filmu zasadená k úplne diferentným meradlám úspechu. (10.05.2016)