Tommy

Tommy je bezpochyby jedna z nejdůležitějších desek rockové historie. The Who s ní v ´69 posunuli a rozšířili hranice žánru, nemluvě o její nestárnoucí a nadčasové kráse. Tedy naprosto vybroušených 5 hvězd. Verze pro filmové plátno z roku ´75, kterou znovu nahráli za přispění mnoha význačných hostů, muzikantů a zpěváků, již tak přelomová nebyla. Chyběl jí pel něčeho nového a překvapivého, chyběla ji sevřenost a ve většině písní scházel i Daltreyho expresivní pěvecký projev, který byl alepsoň pro mě dost zásadní a určující. Přenést Tommyho na plátno chtělo pořádný kus odvahy a obrovskou invenci. To všechno Ken Russell měl, ale možná, že až v míře příliš vrchovaté. Jeho klipovitý, chvílemi psychedelický, důsledně stylizovaný a výrazně výtvarný film nabízí skvělé momenty, kdy člověka až mrazí, ale zároveň taky občas nabídne patos a kýč, na který já jsem přecitlivělý. A tak, ačkoliv mě to mrzí, nemůžu dát víc než tři hvězdičky, ačkoliv by si to Tommy od The Who (jako nahrávka) skutečně zasloužil! (11.04.2010)

Jsem poněkud na rozpacích. 1) Jako film tato směska skvělých i méně skvělých pěveckých a tanečních čísel moc pohromadě nedrží. 2) Ovšem The Who hrají parádně a množství dobových hvězd také není k zahození. 3) Děj snadno neskousnu, i když si stokrát budu opakovat, že jde o společenskou satiru. 4) A ta paralela s Kristem... 5) See me, feel me. Touch me, heal me. (17.12.2015)

Pop-rockový muzikál, který s kritickým nadhledem krituzuje stav společnosti, která se hemží všelijakými idoly. Ale ty v konzumní společnosti často rychle upadají v zapomění a přichází nový hit. Příběh nepostrádá velká překvapení. Tommy Walker (Roger Daltrey, jako malý Barry Winch) je jako malý chlapec svědkem vraždy svého otce (Robert Powell) milencem své matky Frankem Hobbsem (dobrý Oliver Reed). Po tomto zážitku a po psychickém nátlaku své matky Nory (Ann-Margret) se malý Tommy stává hluchoněmým slepcem. Místo lásky se mu dostává jen lítosti a traumatických zážitků zprostředkované Frankem. Tak Tommy naráží na královnu tripů (Tina Turner), uchylného strýčka Ernieho (Keith Moon) a sadistického bratrance Kevina (Paul Nicholas). Stává se pinballovým bohem, milionářem a po náhlém uzdravení, způsobeném dalším šokem, polobohem a spasitelem a vůdcem nové sekty. Z dalších rolí stojí za zmínka pinballový čaroděj (Elton John), kazatel v kostele (Eric Clapton) a specialista při uzdravování Tommyho (Jack Nicholson). Stoupenci Tommyho se ale po prvotním nekritickém obdivu vzbouří a opouští svoji cestu k nirváně. A na všem se dá velkolepě vidělat. Forma zpracování je pro mě hůře stravitelnější, různé metafory a zobrazení jsou zase velkým kladem. (26.03.2011)

Nechápu, jak mi mohlo tak geniální album Tommy od The Who unikat. Muzika je to výborná, max. hodnocení bez debat. S o 10 let mladší The Wall od Pink Floyd to má celkem podobný koncept. Hlavní hrdina "ztratí" v 2. světové válce otce, prožije těžké dětství, aby se nakonec stal slavným a vytvořil si kolem sebe kult osobnosti s následovníky. Filmová adaptace není špatná, ale na pozdější The Wall nemá. Ale znovu nahraná hudba, kterou zpívají i jiní lidé (Tina Turner, Elton John, Eric Clapton, Jack Nicholson aj.), než hlavní zpěvák tomu přidává na rozmanitosti. (11.04.2010)

Poprvé viděno asi někdy kolem roku 1980 na ORF. No, tehdy (v té bigbítové poušti) to byl zážitek. Moc jsem tomu nerozumněl, ale části filmu fungovaly vlastně jako klipy. Přinejmenším u songů I´m Free a Listening To You mnou emoce cloumaly monumentálně. Pak jsem to viděl víckrát a trochu jsem ochladnul. Taky tam režisér nemusel vrážet kdejakou celebritu. Eric Clapton je tady mdlý a Eltona Johna jsem nikdy nemusel a tady je mimo mísu. Jen ta Týna je celkem v pořádku. Ale jen za tu tehdejší nálož energie si tento opus aspoň 4 * zaslouží. (27.02.2011)