Tommy

Tommy je historicky první rocková opera z pera geniálního kytaristy a skladatele Peteho Townshenda z legendární kapely The Who. Podle mého názoru se Kenu Russellovi povedlo velmi originálním způsobem zobrazit toto velkolepé dílo na plátně, což při složitosti děje nebylo vůbec lehké. Je to příběh o mladíkovi, který nemůže vidět, slyšet a mluvit vlivem traumatického zážitku z dětsví. Tento mladík je doslova vržen do tohoto světa, ve kterém s ním každý jedná jako s loutkou. Když se však stane mistrem pinbalu situace se obrací a dostává se mu slávy a obrovského bohatsví. Poté co se zázrakem dostává z područí slepoty, hluchoty a němoty, se Tommy stanem novodobým mesiášem a idolem všech mladých lidí. Ovšem stejně rychle jak nabil této slávy, tak se lidem omrzí, kvůli tomu, že od Tommy nedostanou to, co podle nich kázal a sliboval. Tommy je tak ponechán nikoliv své dřívější slepotě, hluchotě a němotě, ale pouze sám sobě, protože mu jeho matku a strýčka nespokojený dav mladých lidí zabije. Uniká do klidu divočiny na místo, kde jeho rodiče trávili romantické chvilky. Poselství je zřejmé - poukázat na pop-kulturní rychlokvašky, nechutný byznys a vztah fanoušků k těmto svým idolům, který připomíná návštěvu hodinového hotelu, do kterého se již nikdo nikdy netroufne vrátit a raději jde o dům a prodejnou děvu dál. Co se týče hudebních čísel, tak musím říct, že některé pasáže jsou vynikajicí a jiné zase slabší. Mezi ty vydařenější patří vystoupení uhrančivě krásné Ann-Marget , Acidové královny Tiny Turner, či "Pinbal Wizard" v podání Eltona Johna. Za vrchol však považuji závěrečnou "We're Not Gonna Take It", která v kontextu celého filmu vyzní daleko lépe jak na desce. Bubeník The Who - Keith Moon v roli pedofilního, alkoholického strýčka Ernieho byl superúchylný, výborný výběr. (01.08.2011)

Nechápu, jak mi mohlo tak geniální album Tommy od The Who unikat. Muzika je to výborná, max. hodnocení bez debat. S o 10 let mladší The Wall od Pink Floyd to má celkem podobný koncept. Hlavní hrdina "ztratí" v 2. světové válce otce, prožije těžké dětství, aby se nakonec stal slavným a vytvořil si kolem sebe kult osobnosti s následovníky. Filmová adaptace není špatná, ale na pozdější The Wall nemá. Ale znovu nahraná hudba, kterou zpívají i jiní lidé (Tina Turner, Elton John, Eric Clapton, Jack Nicholson aj.), než hlavní zpěvák tomu přidává na rozmanitosti. (11.04.2010)

|| Scenár: Ken Russel / Predloha: Pete Townshend | Hudba: The WHO | Produkcia: Ken Russel, Robert Stigwood | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: RSO | Rozpočet: 5 miliónov $ | Tržby: 34,251,525 $ || Jeden z tých psychotických spracovaní hudobného materiálu, ktorý si asi nikdy nebudem vedieť užiť naplno. Kto nezažil tú dobu, nemôže súvislosti precítiť naplno, môže akurát tak súcítiť. A to veru nie je nič príjemné. 60% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (29.01.2014)

Nesporne efektné číslo, ktoré rozsieva radosť zo života ako samostatného univerza dosť svojrázne a až priveľmi extravagantne. Čo je aj hlavným dôvodom, prečo sa mi veľmi nepáčil a horúčkovito mi zatriaslo hlavou. Podaktoré surrealistické motívy sú práve skrz hudobné prevedenia a pestrej strihovej skladby možno jej formálnym osviežením a rozveselujú cieľovú skupinu divákov, na môj vkus to ale malo neporovnateľne menší vplyv, než zápory. To je tak, keď máte film, kde sa celý čas nerozpráva, skôr spieva ehmmm.... až škrieka. I keď je úloha hippies ako i filmu zasadená k úplne diferentným meradlám úspechu. (10.05.2016)

Někdy v životě se vám stane, že se zcela náhodou objevíte u situace nebo události, které sice nerozumíte, ale u které je vám hned jasné, že jste byli svědkem čehosi neobvyklého, zvláštního a pro vás nepochopitelného. Dnes se to stalo čirou náhodou mně při přepnutí na kanál AMC, kde začínala ,,rocková opera Tommy''. The Who neposlouchám, nemusím je, ale respektuji je jako jeden ze stavebních kamenů masivní zdi, která se jmenuje rock. Osobně půlku osmdesítek považuji za naprostý úlet stejně jako osmdesátky samotné. Máloco mám z toho období rád a celkově mi ta doba přijde dost psycho. Už jen ta móda a ohozy zpěváků... Jenže nikdy neříkej nikdy. Ještě celkem nedávno jsem nemusel ELO než jsem se k nim propracoval přes Harrisonovu sólovou dráhu no a už jsme tam že? Takže se zdržuji dalších kritik abych sám sobě jednou nebyl pro smích. Celý film jde z písně do písně jejichž chytlavost balancuje na základě toho, jestli má divák rád opravdu halucinogenní hudbu či soft rock. Husdbu a zpěv provází obrazový příběh, který je opravdu něco a mimo kontext doby je to spíše věc pro nějakého psychiatra. Nahlíženo optikou své doby věřím, že film mohl lecos komu sdělit a jistá filozofie o pomíjivosti slávy tam je. Docela by mne zajímalo co na to tehdejší katolická církev. Jen 2 roky před Tommym byl uveden Jesus Christ Superstar ! A v roce 1979 pak přišel další ,,muzikál'' o Pythonů - Život Briana. Jak říkám, hodně zajímavá doba! Zatím ale nemohu jinak než dát za dva kříže zakončené mikrofonem ! * * (06.11.2016)