Trhala fialky dynamitom
Režie:
Milan RůžičkaKamera:
Josef PávekHudba:
Milan DvořákHrají:
Helena Růžičková, Jiří Růžička ml., Lubomír Kostelka, Roman Skamene, Jitka Asterová, Fredy Ayisi, Valentina Thielová, Lubomír Lipský st., Hana Čížková (více)Obsahy(1)
Hrdiny ztřeštěné podívané je početná rodina Karafiátových, která se v nastupujících tržních podmínkách rozhodne zanechat dosavadního způsobu obživy (kradení smutečních věnců a jejich přetváření v umně vázané kytice) a začít podnikat. Světlo světa tak spatří svérázná cestovní kancelář Český ráj, postavená na geniálním nápadu nevozit chudé české turisty do zahraničí, ale naopak, bohaté cizince do Čech. Díky svérázné reklamní kampani se skutečně podaří v Paříži obsadit autobus pestrou směsicí Francouzů a vyrazit. Tím však podnikatelské starosti Karafiátových teprve začínají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (375)
Fialkami jsem naprosto fascinován. Technicky je to profesionálně odvedené a bez ironie, děj je tak šílený a nepředvídatelný, že jsem opravdu s napětím očekával, jak podnikatelský průser rodiny Karafiátů dopadne, tomu říkám boj proti stereotypu. Film obsahuje nesčetné množství moudrých prohlášení, většinou napsaných pro Helenu Růžičkovou, snad první úžasný fekální vtip v porevolučním českém filmu - "křtění" pomalované kadibudky za skandování davu a tak zvrácený humor-nehumor, že milovník alternativy jej sleduje velmi pohodlně. Je to jeden z nejhorších porevolučních filmů? To určitě ne. Jsou filmy dobré a špatné a... divné - a tam řadím Fialky. Možná spíš poslouží jako poměrně úpřímné svědectví o počátcích podnikání v Čechách, tehdejších rozdílech se Západem a o tom, jak to tu fungovalo a podvádělo se. Přál bych si, aby Trhala fialky dynamitem 2 pojednávalo o tom, jak Karafiátovi nevinně zkusí podnikat s lehkými topnými oleji... ()
Trhala fialky dynamitem je pro mě osobně stravitelnější než příšerný Slunce, seno, erotika. Je vlastně docela škoda, že se tahle střešněná pitomá komedie nedočkala pokračování. Je to sice šíleně hloupý a trapný, ale pro mě je to takový trochu guilty pleasure. Jen ta cuchta, co skončila s básníkem, by si zasloužila vylískat! ()
Když máte stupidní scénář, nevykouzlíte z něj dobrý film ani s takovými herci, jako jsou v tomto "díle". Těmi samozřejmě nemyslím Romana Skamene a Jitku Asterovou, kteří příliš mnoho hereckého umu nepobrali. Pro připomenutí počátků devadesátých let u nás celkem zajímavé, ale moje hvězdičky jsou v podstatě jen za scénu z náměstí v Rakovníku. Hádejte proč? :-) Konec filmu je vyloženě trapný a byl jsem rád, když už opravdu nastal. ()
Film, který jako komedie funguje jen , když se tam objeví Roman Skamene, jinak bída. Na tomhle filmu nejvíc ocěňuju to nadšení, že po pádu komoušů se snažili zobrazit/podpořit snahu naší republiky stát začlenit se mezi civilizované západní státy. Dneska už to asi nikdo nepochopí, ale byly doby, kdy přejet česko-německou hranici byl stejný svátek a pocit svobody jako když někdo dneska vyleze na Kilimansžáro, podnikat znamenalo dělat něco naprosto fantaskního jinak než jak se dělalo 40 let. ()
Tento film mě překvapil hned dvakrát. Poprvé v kině, kde jsem se vcelku dost bavil, aniž bych to očekával, a podruhé v televizi po pár letech, kdy jsem se zasmál jednou (když Roman Skamene frajersky naskakuje do auta) a 90% filmu jsem se nudil (aniž bych to očekával). To jen potvrzuje, že hodnotit "umělecké" dílo po jednom zhlédnutí (poslechu) je velmi, velmi ošemetné. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (12)
- Mezi Pařížany, kteří pozorují pomalovaný starý autobus a prezentaci Karafiátovic cestovní kanceláře, je i naivní malíř a cestovatel Libor Vojkůvka, autor malůvek na autobuse. (Ganglion)
- Helena Růžičková několikrát přiznala, že film trpí jistými nedokonalostmi, což bylo způsobeno několika důvody, které předcházely samotnému natáčení, či vystupovaly na povrch v jeho průběhu. Herečka se nikdy netajila tím, že by chtěla Čechům v nelehkých porevolučních dobách přinést komedii, která by navázala na předchozí úspěchy československé kinematografie na tomto poli. Proto se svým synem napsala příběh o obyčejné rodině, která vstupuje do rodící se tržní ekonomiky, prostřednictvím cestovní kanceláře. Tento příběh měl celkem odlišnou podobu, než jaká byla nakonec ve filmu. Financování se ujal kontroverzní podnikatel Rudolf Hošna, který si jako podmínku financování kladl, aby Fialky byly prvním porevolučním moravským filmem. To bylo velmi problematické, protože ve stejné době (léto 1992) natáčela na Moravě režisérka Věra Chytilová film Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992). Hošna trval na tom, aby Fialky vstoupily do kin dřív, takže celé natáčení bylo poznamenáno velkým spěchem. K režii byl vybrán Milan Růžička, což také nebyla příliš šťastná volba, protože, ač ne nijak špatný režisér, měl s režií filmové komedie velmi malé zkušenosti. Růžičková to okomentovala slovy: „Dokonce mu i takový mistr jako pan Lipský dodával ještě další fóry a on na to nijak nereflektoval“. Film se nakonec dostal do kin dva týdny před Dědictvím, ale kvalitativně byl jinde, což Růžičkovy velmi mrzelo. (cundak)
- V knize "Rozmarná léta českého filmu" je vzpomínáno: "Na place se děly neuvěřitelné věci. Režisér musel do filmu dostat producentovu vilu, takže se dopsala scéna, jak jede autobus, pomalovaný obrázky Libora Vojkůvky, do Brna a ve švenku se kamera na tři vteřiny zastaví pohledem na vile. Potom se musela při natáčení v Paříži do filmu narychlo obsadit producentova milenka, a když tento zjistil, že jí režisér svěřil jen roli němou, zakázal režisérovi přístup na produkční porady. Potom se zjistilo, že podle smlouvy mají Jiří Růžička a Helena Růžičková stejně velké role, tak se rychle dopsala scéna jízdy králů, v níž měl jet Jiří na koni, ale pak se zase zjistilo, že ho žádný kůň neunese..." (NIRO)
Reklama