Trhala fialky dynamitom
Režie:
Milan RůžičkaKamera:
Josef PávekHudba:
Milan DvořákHrají:
Helena Růžičková, Jiří Růžička ml., Lubomír Kostelka, Roman Skamene, Jitka Asterová, Fredy Ayisi, Valentina Thielová, Lubomír Lipský st., Hana Čížková (více)Obsahy(1)
Hrdiny ztřeštěné podívané je početná rodina Karafiátových, která se v nastupujících tržních podmínkách rozhodne zanechat dosavadního způsobu obživy (kradení smutečních věnců a jejich přetváření v umně vázané kytice) a začít podnikat. Světlo světa tak spatří svérázná cestovní kancelář Český ráj, postavená na geniálním nápadu nevozit chudé české turisty do zahraničí, ale naopak, bohaté cizince do Čech. Díky svérázné reklamní kampani se skutečně podaří v Paříži obsadit autobus pestrou směsicí Francouzů a vyrazit. Tím však podnikatelské starosti Karafiátových teprve začínají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (375)
Tento film je zrcadlem naší vlastní ubohosti a hlouposti. Ano, proto se nás tak moc osobně dotýká a některé z nás to dokonce pobuřuje a uráží. Tento film jasně ukazuje tvář naší ubohosti a malosti, kterou v nás po mnoho let pěstoval "soudruh". Prostě a jednoduše: "vstupujeme do vyspělé Evropy a máme přitom holé prdele a ještě nám to někdo ukazuje v plné kráse"!! No tohle když nás neurazí, tak co tedy jiného? Že? Buďme tedy nad věcí a zasmějme se své vlastní hlouposti. Dokážeme tím sami sobě, že jsme schopní sebekritiky a že vlastně ten film o nás ani není. /je zajímavé, že film tolik zesměšňující naši naivitu (ne)financoval podnikatel Rudolf Hošna, který údajně, jak víte či nevíte, sám svou ubohost prokázal tím, že naivním hercům a ostatním tvůrcům nezaplatil honoráře a ti byli nuceni domáhat se svých práv soudní cestou - prostě byly toho plné noviny. A vy? ... Vy si udělejte vlastní názor/ ()
Tohle je nechutná slátanina, která nabízí přehršel hloupého vtipu spolu s filmařskou negramotností a prezentací nevkusu. Je zde cítit jakási snaha svést se na úspěchu filmové trilogie Slunce seno. Ale kvalitativně jsme zde o několik úrovní níž. Troška sám před časem prohlásil, že za jedno z největších svých prokletí považuje tento film, protože někteří neznalí lidé mu ho připisují, ačkoli s ním nemá nic společného. A to prosím zaznělo z úst režiséra Kameňáků a Babovřesek. To už je vypovídající samo o sobě. ()
Film, který jako komedie funguje jen , když se tam objeví Roman Skamene, jinak bída. Na tomhle filmu nejvíc ocěňuju to nadšení, že po pádu komoušů se snažili zobrazit/podpořit snahu naší republiky stát začlenit se mezi civilizované západní státy. Dneska už to asi nikdo nepochopí, ale byly doby, kdy přejet česko-německou hranici byl stejný svátek a pocit svobody jako když někdo dneska vyleze na Kilimansžáro, podnikat znamenalo dělat něco naprosto fantaskního jinak než jak se dělalo 40 let. ()
Film Trhala fialky dynamitem je ukázkovým příkladem takzvané české lidové veselohry. Tento žánr za splnění několika základních podmínek slibuje komerční úspěch a v ochranné mantře svobodné demokracie se stal jednou z nejvýraznějších tváří spotřební kultury na český způsob, kdy se buranství může vydávat za lidovost. Helena Růžičková, povzbuzená úspěchem a popularitou Slunce a sena, se chopila příležitosti a se synkem Jiříčkem a režisérem jmenovcem Milanem přivedla na svět svou představu bláznivé a strhující zábavy. A nehledě na zdejší hodnocení, je tento druh české zábavy cílovou skupinou s nadšením přijímán a je dlouhodobě pevnou součástí české konzumní kultury. Za lidovost se vydává omezenost a buranství, ty při každém kontaktu s ostatním odlišným světem vždy zaručují střet, hurónský smích a upřímně míněnou národní hrdost. Klan Růžičků buranství prokládá oduševnělými moudry, jsou to výkřiky do tmy, které mají přinést punc světáctví, otevřenosti a porozumění. Film Trhala fialky dynamitem je příkladnou ukázkou díla autora nepříliš schopného a již dávno rezignujícího na jakoukoli míru vkusu, a přesto v neochvějném přesvědčení o své výjimečnosti v rytmu nejpokleslejší formy pobavení rozdává křik a nešikovně přešlapujícího slona v porcelánu. Zábavě bez náznaku elegance a v křeči vlastního přesvědčení omezené přízemnosti není určena pro mne. Autoři jsou hrobníky umění a kultury! Hlavní postavou české buranské komedie je Helena Karafiátová (Helena Růžičková), těžkotonážní autorita obyčejné moravské rodiny, která se rozhodla vydat vstříc Evropě a novým světlejším zítřkům. A nastává prostor pro životní moudra, topornou zábavu a znásilnění samotného vedení příběhu. Humor žrouta je Jiří Karafiát (Jiří Růžička ml.), Helenčin bratr stále jí a jí. Malý závan šarmu zpočátku přináší Jožin Karafiát (Lubomír Kostelka), funebrák a jízlivý komentátor mumraje veškerého snažení. Mizerný štafetový kolík po něm převezme francouzský profesor Noel Imbort (Lubomír Lipský st.), hledač neuchopitelnosti na útěku před stářím. Ženskou okrasou je sestřenice Běta alias Barbie (Jitka Asterová) k potvrzení přežívajících stereotypů. Výraznější postavou je bratranec Jožka Pons (Roman Skamene), myslící především na osobní prospěch. Představa světovosti tvůrců je José alias Josífek (Fredy Aiysi) a zmítá se v medvědí křeči zběsilého tance. Z dalších rolí: profesorova starostlivá manželka Cecile (Valentina Thielová), žárlivá a stíhající francouzská policistka Pomněnková Marie (Hana Čížková), roztržité sestry Renoirovy (Nina Jiránková a Věra Koktová), svou počestnost hystericky bránící Jeanette Colas (Gabriela Filippi), její frustrovaný manžel Robert (Jiří Kuldan), povýšený seladon Daniel Funes (Rostislav Kuba), malující dědeček (Zdeněk Blažek), nemluvný řidič autobusu Pyžamo (Ivo Pešák), mumlající spoluřidič Turek (Jan Bošina), v póze tragédie uvíznuvší básník (Petr Růžička), bodrý Dežo alias Bangladežo Lakatoš (Otto Lackovič), rádoby mafián René (Tomáš Hanák), či vrchní skaut Velký Medvěd (Václav Kotva). Lidová taškařice je nejoblíbenějším zábavním formátem české spotřební kultury. Nevkusná omezenost může bodovat svou přízemností, přesto by měli být takoví tvůrci lynčování ve jménu vlastenectví a vrozené touhy po dosažení vyšší kvality a hlubších hodnot při rozšiřování vlastních znalostí a vědomostí. Bez náznaku snahy jde jen o podbízení a chrochtání blahem z vlastní omezenosti. Je to rezignace po poznání a nalezení pohodlí a bezpečí v rozbředlých prasečích výkalech rozkrádaného zemědělského družstva. () (méně) (více)
Jeden z nejhorších filmů naší kinematografie a příklad naivního zlatokopectví soukromého producenta. Trapnost v něm obsažená má neskutečnou razanci. Doklad, že ti z filmařské branže, kdo v dávné minulosti pod dojmem zkušeností z první republiky usilovali o znárodnění filmového průmyslu s poukazem na nepatrný rozsah našeho trhu, měli v mnohém pravdu...Celkový dojem - někdy i nula od nuly pojde. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (12)
- Film navštívilo v kinech 736 221 diváků a vydělal 12 220 454 Kč. (Pumiiix)
- V knize "Rozmarná léta českého filmu" je vzpomínáno: "Na place se děly neuvěřitelné věci. Režisér musel do filmu dostat producentovu vilu, takže se dopsala scéna, jak jede autobus, pomalovaný obrázky Libora Vojkůvky, do Brna a ve švenku se kamera na tři vteřiny zastaví pohledem na vile. Potom se musela při natáčení v Paříži do filmu narychlo obsadit producentova milenka, a když tento zjistil, že jí režisér svěřil jen roli němou, zakázal režisérovi přístup na produkční porady. Potom se zjistilo, že podle smlouvy mají Jiří Růžička a Helena Růžičková stejně velké role, tak se rychle dopsala scéna jízdy králů, v níž měl jet Jiří na koni, ale pak se zase zjistilo, že ho žádný kůň neunese..." (NIRO)
- Ve scéně, kdy chce Jožin Karafiát (Jiří Růžička) zaplatit v hotelu za ubytování svých francouzských klientů, řekne pokladní 4 dvoulůžkové a jeden jednolůžkový pokoj. Francouzů však bylo deset. (Investman)
Reklama