Dáma na kolejích

Zajímavé,jaké rozporuhodné hodnocení má tento biják.Mě se Dáma na kolejích líbila už jako dítěti a to jsem nerozuměl manželským vztahům.I po těch letech je to pro mě zábavný a vtipný film se skvělými nezapomenutelnými písničkami(Marie/Mějte rozum.../Ke korunce koruna,atd.),vtipnými texty,skvělou choreografií a samozřejmě s výbornou, v té době ještě né tak slavnou Bohdalkou. (26.10.2008)

Marná snaha, hra se zpěvy. Tahle by asi Cimrman charakterizoval tento, generaci našich maminek a babiček známý, filmový muzikál. Nabízí se srovnání se Starci na chmelu, kteří oplývali lepším námětem, pojetím i hudbou, což jsou věci u tohoto žánru nejzásadnější. Dáma na kolejích není opravdu film, který bych musel vidět dvakrát. Chvílemi film jakoby paroduje muzikál svými až infantilními texty písní a podivnou choreografií. Navíc příběh jako vystřižený z Ordinace v R.z, takže kromě Jiřiny Bohdalové, která málokterou roli pokazí (i když Dáma na kolejích se asi bude řadit někde k jejímu slabšímu průměru) není o co stát. Možná ještě půl hvězdy za snahu tvůrců vybočit z hlavního proudu a natočit něco západnějšího, ale i tak 40%. (08.09.2012)

Film, který v mnohém předběhl svou dobu - muzikál přecházející v rytmikál (scéna na módní přehlídce silně evikuje pozdější tvorbu Recitační skupiny Vpřed), ironie a feministký podtext (který však smete smutně realistický závěr) a výborné herecké výkony. Přesto mi však na patře zůstává určitá hořkost. Snad i pro to, že jinak skvěle hrající, a v té době i velmi dobře vypadající, Jiřina Bohdalová prostě není zpěvačka... (14.08.2019)

"Ovšem při dobré vůli by se nějaké to místečko našlo." Roztomilé retro s tancem a zpěvy, starou krásnou Prahou, úsměvné scény (Radek Brzobohatý přepásaný pouze ručníkem, propleskávací kůra v kosmeťáku), půvabná módá šedesátých let a překvapivě silný hlas Jiřiny Bohdalové (s mírným vibrátem.) Zajímavé komentáře: sportovec (14.04.2014)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)