Dáma na kolejích

Film, který v mnohém předběhl svou dobu - muzikál přecházející v rytmikál (scéna na módní přehlídce silně evikuje pozdější tvorbu Recitační skupiny Vpřed), ironie a feministký podtext (který však smete smutně realistický závěr) a výborné herecké výkony. Přesto mi však na patře zůstává určitá hořkost. Snad i pro to, že jinak skvěle hrající, a v té době i velmi dobře vypadající, Jiřina Bohdalová prostě není zpěvačka... (14.08.2019)

Veľmi pekný filmík, na svoju dobu. Bohdalka úžasná ako vždy. Vtedy asi ešte netušila že o pár rokov sa s Brzobohatým stretnú v geniálnom filme UCHO. Neskutočne krásna Praha šesťdesiatych rokov! A farebná, ja som na nej mohol oči nechať ... Krása :-) Škoda že teraz je Praha taká fádna, hlučná, smradľavá, plná áut a turistov. :-( Ach, kam sa to všetko podelo? (15.04.2014)

Oproti Starcům, mi tenhle feministický muzikál (dejme tomu i přes svoji pokrokovost socialistické ženy) k srdci nepřirostl. Je pravda, že Bohdalka zde ukázala, že je univerzální a lze ji použít i na vážnější role než na přiblblé paninky do komedií. Je to muzikál a tak by člověk čekal, že si písně národ zamiluje stejně jako ty z chmelové brigády... No zde to nějak nezafungovalo. Vlastním dokonce originál CD, které bylo kdysi jako dárek přibalováno do nějakého časopisu věnovaného filmům a přiznám se, že jsem jej slyšel tak 3x a vlastně dnes ani nevím kde je založeno... Pár písní proslavila reklama (např. Femina) ale zbytek se vám vytratí z hlavy včetně melodií. Na rok 66 velmi slabé. (20.11.2013)

Zajímavé,jaké rozporuhodné hodnocení má tento biják.Mě se Dáma na kolejích líbila už jako dítěti a to jsem nerozuměl manželským vztahům.I po těch letech je to pro mě zábavný a vtipný film se skvělými nezapomenutelnými písničkami(Marie/Mějte rozum.../Ke korunce koruna,atd.),vtipnými texty,skvělou choreografií a samozřejmě s výbornou, v té době ještě né tak slavnou Bohdalkou. (26.10.2008)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)