Dáma na kolejích

Rychmanovy české muzikály vznikaly současně s francouzskými díly vzešlými ze spolupráce Jacquese Demyho a Michela Legranda, oproti nimž se zvláště Dáma na kolejích jeví jen jako pouhá divadelní férie. Jakkoliv jednotlivé dějové sekvence mají vtip a hudebně tanečním vstupům nelze upřít chytlavost, celek nepůsobí zrovna celistvě. Zatímco ta Legrandova čísla v Demyho snímcích vyprávění originálně dynamizují a propracovávají psychologii zúčastněných, písně v Dámě na kolejích nanejvýš zlidšťují lidově demokratickou uniformitu. Kostýmy, líčení, stylizace ani choreografie nemanifestují vnitřní svobodu, ale jen ospravedlňují individuální zařazení v systému. Příznačně tuto neměnnost dotvrzuje i snový rámec celého příběhu: k revoltě nedošlo a ani se k ní tramvajačka Marie neodhodlá. Tyto paradoxy ovšem současně přispívají k otevřenějšímu vyznění, o něž se ovšem primárně zasluhuje mimořádné herectví Jiřiny Bohdalové. Její hrdinka za pomoci bohatého kostýmního vyzbrojení střídá své tváře, aby se nakonec vrátila k té nejvlastnější, odevzdané a trpné. (11.06.2023)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)

Kromě dost divných písniček mi ten film nepřipadá vyloženě špatný. Je tam spousta správně uhozených nápadů a rozuzlení je chytré. Druhá půlka už se ale dost vleče, pořád se propírá stejný problém a to se omrzí. Musím říct, že je to takové, zajímavé, zvláštní dílko. Doporučuji šmahem neodsuzovat a dávat si pozor na různé nápady a vtípky, ať už vizuální, choreografické, nebo dějové. Stojí za to se s tímto filmem seznámit, byť celkově je opravdu slabší. (20.03.2009)

Dáma na kolejích je mnohem méně muzikál a mnohem více sranda než jsem čekal. Barvami a nadsázkou hýřící film, který v nejhustším stylu parodií Oldřicha Lipského a jiných vykresluje vzpouru pracující ženy proti světu mužů a jejich milenek. Jiřinka Bohdalová má roli napsanou na tělo- umí skvěle zahrát udřenou ženskou i namyšlenou dámičku. Je jedno, že se jedná o svět socialismu a pracujících, je třeba se na to dívat jako na filmové dílo. Stejně jako v případě Starců na chmelu vznikl mimořádný film, který se však nestal legendou asi díky tomu, že je o pracující ženě. Nevadí, já se pobavil výborně, obraz by zasloužil HD, protože ty barvy by si to zasloužily. 85% (23.01.2016)

Úplne najvtipnejšie na tomto filme je to, ako je "puťkovský" napriek tomu, že sa tvári extrémne až militantne emancipujúco. Ale čo sa divím, veď by bolo od tvorcov farebného širokouhlého filmu nezodpovedné, keby ich film ideologicky neupevňoval kľúčovú rolu rodiny ako základnej jednotky spoločnosti. Len si predstavte, že by ten film držal svoje heslá, to by predsa mohlo viesť k zvýšeniu rozvodovosti, ktorá aj bez toho spôsobovala vrásky. (24.11.2009)