Jen ho nechte, ať se bojí

Scénáristický nápad vytvořit příběh o hudebním skladateli, který píše hity jen v okamžiku, kdy je k smrti vyděšen, je zábavný a netradiční. Obsazení Luďka Soboty a Heleny Vondráčkové do hlavních rolí působí na první dojem dost nesourodě, ale nakonec nevadí, i proto, že Vondráčková je docela slušná herečka a Sobotovu sterilně koktavou nesmělost vyvažuje drsnost a vtipnost tria Nárožný, Šimek, Menšík. Co je však na hranici snesitelnosti, to jsou samotné písně, které hudebník pod nátlakem skládá. To se fakt nedá poslouchat a úsměv pobavený se rychle mění v útrpný. Samohrajková primitivní hudba je navíc doplněna ještě tupějšími texty (nejstrašnější je asi ta, v níž hnije chmel, či co). Scéna, která pobavila: Mydloch (Nárožný) si sype z okna uhlí do svého kabrioletu, poté, co ho strčil cvičící Sobota:-) (10.03.2014)

Když jsem poslouchal kvalitu Sobotou složených filmových písniček, tak musím zásadně protestovat, aby se jakkoli strašil. Právě naopak, je nutno kolem něj našlapovat doslova po špičkách, hlavně ať z něj probůh něco nevypadne! A Helena se už naštěstí taky vypracovala do hodně zralého věku, takže nehrozí, že by někdy zase hrála „príma žábu“ jako v tomhle filmu. (19.02.2018)

Nuceným normalizačním optimismem prostoupená variace na hollywoodské backstage muzikály je vyjma urputně idiotského hereckého projevu Luďka Soboty (jehož vinou selhává romantická podzápletka) nad očekávání snesitelná a dobře šlape. Zejména zásluhou scénáře, nevariujícího stále dokola jeden nápad (takže nejde o pásmo ledabyle poslepovaných videoklipů), a zručné režie Ladislava Rychmana, který měl cit pro rytmus (jestli něco takového existuje). Dokonce i „akční“ scény (hořící dům) jsou přehledné a věrohodné a mají patřičně svižné tempo, což u českých komedií z tohoto období není pravidlem. Sklouznout se po tenkém ledě interpretace, můžeme premisu filmu chápat jako metaforu podmínek, v nichž byli nuceni tvořit umělci žijící za totality, tj. ve strachu. Ačkoli nositeli hrozby, kteří narušují lidumilnou image komunistického režimu, jsou dva kapitalisticky smýšlející podnikavci, pro něž má hotové dílo větší hodnotu než lidské zdraví a pohoda. 55% (27.09.2013)

Název měl být spíše varovným apelem pro případné diváky. Luděk Sobota za časů slávy, ale už tehdy poznal, že jeho slavná role byla rolí jedinou a v nejlepším už jen opakovanou. Jinak totální pásovka sedmdesátých let -> umělecký přínos je nula, sázka na známé tváře a k tomu za zenitem dělající režisér. Touhu natočit skutečně poctivou komedii bych nevylučoval, ale je prázdná. Buď jak buď: Byť průměrná komedie, pro Sobotu v dalších letech už pouhá labutí píseň. (04.03.2006)

Svým způsobem je to dobrá hudební komedie, která ale ovšem stojí na zcela zbytečných a dnes již zábavu spíše kazících klišé typu zamkl jsem se v bytě a musím jít přes sousedku, která má žárlivého manžela. Tyto žárlivé nitky příběh provázející jsou pro tuto komedii naprosto zbytečné a celkový dojem kazí. Nicméně linka se strachem baví dodnes. 65% (28.10.2019)