Bílý pes

Do prdele, to jsem si krásně poplakal. Sociálně laděný až horrorový thriller o jedné lidské bestii a psí oběti, z něhož mrazí mnohem více, než z mnoha moderních horrorů. Opravdu, takové pocity, jako u tohoto filmu (a nemluvím o dojetí a slzách, ale o napětí, mrazení a tu a tam i strachu - jsem vyléčený kynofobik), bych rád prožíval u alespoň půlky horrorů nového milénia. Mimoto je to prostě krásný film s dobrým nápadem a scénářem, skvělými herci (ať už dvou nebo vícenohými), tradičně podmanivou Morriconeho hudbou a opravdu nádherným psem. (23.08.2014)

Moc krásný film. Na jedné straně tu je tradiční motiv ze 70. a 80. let: zvíře - bestie. Pes však funguje i jako metafora rasismu a nutno podotknout, že s tématem se nepracuje nijak banálně či zploštěle. To dokazuje i závěrečná scéna v kleci se psem, která ve své jednoduchosti vystihuje tolik rozměrů, motivů a pocitů, které se pojí s tématem rasismu, že mi to až sebralo dech. Prostě geniální. Fuller se opět se nijak neštítí násilí, krve a hrůzných scén. Rychlé pohyby kamery, násilné střihy a fascinující podoba toho hrůzného zvířete vše jenom podtrhují. Psí útoky samozřejmě jsou brány dost do důsledku - to jak Fuller nechá psa vraždit asi leckoho překvapí. Vedle toho je film i dost sentimentální. Tato stránka filmu je zas zesilovaná různými dlouhými jízdy kamery a hudbou Ennia Morriconeho. Navzdory tomu, že celý film je nechutně postižený osmdesátými léty, tak vyniká především svojí filmovostí. (21.07.2011)

Sofistikovanější než by jeden z čistě béčkového prvoplánově kontroverzního nástřelu „Goro bílý pes makabrózně morduje Afroamíky“ čekal. Fullerovo velké vítězství je, že to funguje v obou zamýšlených rovinách. V první žánrové polovině z „jejího pohledu“ jde o tradičně vystavěný znepokojivý thriller staromilského střihu, který je v mnoha aspektech lepší adaptací Kingova Cuja než filmové Cujo samotné a plně si vystačí s pozvolně budovanou atmosférou, táhlými záběry, tu a tam obnaženou mordou, mrazivým zavrčením a geniálně posmutnělým Morriconeho podkresem. Ve druhé metaforické polovině „z jeho pohledu“ pak jde o mnohovrstevnatou alegorii na rasismus a xenofobii, která je komplexnější, znepokojivější a působivější než leckteré „jakože serióznější“ snímky na totéž téma. Třešničkou na dortu je pak relativizující závěr, který se v dušičce usadí a ne a ne z ní ven. (12.09.2017)

Operácia sa vydarila, pacient zomrel. Takto paradoxne, ale v konečnom dôsledku dojímavo vyznieva pointa hororového trileru o bielom psovi, ktorý je vycvičený likvidovať černochov. White Dog má hlbšiu myšlienku a etické posolstvo, ale nie postupnú gradáciu. Dej príbehu skôr pripomína ustavičné vlnenie. Úteky a chytanie bieleho psa, chvíle vražedného besnenia a obdobia prevýchovy, nútia k zamysleniu, kto je skutočnou obeťou a kto vinníkom. Navyše sa tento hororový príbeh, bez obligátneho happyendu, odohráva v prostredí drezúry zvierat pre filmový priemysel. Niet čo dodať, naozaj zaujímavé podobenstvo o najlepšom priateľovi človeka. (11.07.2011)

Ako drama je to priemer. Vlastne je to ciste becko. Prilis priamociare, s logickymi preslapmi a herci tiez mohli byt lepsi. Zachranuje to vlastne iba ta tema, dobra rezia a Morriconova hudba. Velmi sa mi to vsak pacilo vo svojom druhom plane. Ta alegoria na rasizmus je skvela. Urobit zo psa nositela ludskej blbosti je uzasny napad. A ta posledna patminutovka to posuva do kategorie paradny film. Ak niekoho napadne urobit ackovy remake ma v tejto dobe isty profit a minimalne 20 Oscarov k tomu. 8/10 (10.08.2018)