Bílý pes

Bílá, bílá, bílá, bílá komu by se nelíbila... No tomuhle hafanovi se bílá líbí určitě. Běda ale jak mu ukážete černou nebo spíš černocha. To je totiž rasista každým svým chlupem. Což záhy zjistí i herečka a jeho dočasná panička. Nemá však srdce dát ho do útulku a tak hledá pomoc. A jak odnaučit psa rasistu? No přeci u černocha. Jenže né nadarmo se říká, že starýho psa novým kouskům nenaučíš. A tak je možný, že tenhle boj je už dávno předem prohranej. Za mě neskutečně působivý drámo který jsem hltal od první do poslední minuty. Film kterýmu prostě musím dát plnej počet hvězd. Hudba mistra Morriconeho je jen třešničkou na dortu. PS. Zase se ukázalo, že největší svině jsme o5 mi lidi a němá tvář za nic nemůže. (14.12.2023)

Temné drama o psovi, který není bílý jen zvenku, ale i zevnitř, je působivé dodnes. Hlavním motivem je snaha přecvičit bojového psa, který útočí výhradně na tmavou pleť. Pokud to zprvu naivní Julie postupně vzdává (a řekl bych, že s ní i leckterý divák), pak cvičitel Keys vítá příležitost konečně přijít na způsob, jak podobně vycvičené psy předělat. Jenže psi si veškerá příkoří života až příliš dobře pamatují, a ne nadarmo se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Zajímavý je pohled na vedení tehdejších psích útulků, kde si s nežádoucími jedinci hlavu nelámali - vhození za živa do pece nebyl problém... Kromě výcviku dojde k několika konfliktům, z nichž drsné je napadení řidiče nebo chodce snažícího se ukrýt v kostele. Jistou sílu má i setkání Julie s původním majitelem. Kdysi se mi asi líbilo více, hodnocení ale s klidem ponechám. (23.02.2022)

Překvapivě silné.. Dost mi to připomíná pologeniální můvíčko Orca (killer whale, 1977), jehož kvalit White dog sice nedosahuje, ale ta tragika šílenství zvířete (podkreslená Morriconeho melancholiemi) se pod kůži zaryje podobně působivě.. Problém je snad jen v tom, že jakkoliv krásnej pes prostě není kosatka, aby utáhnul sám celý film. Winfield sice parádně sekunduje, ale ani v černobílém tandemu se nedá úspěšně "zlomit" příběh který je sice zcela prostý, ale aby opravdu působil, musí být odvyprávěn pomalu, monotónně, po kapkách... (14.11.2019)

Ten pes fakt naháňa hrôzu, ale inak film veľmi čo ponúknuť nemá. V druhej polovici sa poodhaľuje téma rasizmu, ktorej zapletenie v príbehu veľmi pomoholo a dodalo mu úplne iný smer aký som čakal. Priemerní herci, klasický rutinný námet okorenený pár dobrými scénami a výborným záverom. 65%. (04.05.2010)

Sofistikovanější než by jeden z čistě béčkového prvoplánově kontroverzního nástřelu „Goro bílý pes makabrózně morduje Afroamíky“ čekal. Fullerovo velké vítězství je, že to funguje v obou zamýšlených rovinách. V první žánrové polovině z „jejího pohledu“ jde o tradičně vystavěný znepokojivý thriller staromilského střihu, který je v mnoha aspektech lepší adaptací Kingova Cuja než filmové Cujo samotné a plně si vystačí s pozvolně budovanou atmosférou, táhlými záběry, tu a tam obnaženou mordou, mrazivým zavrčením a geniálně posmutnělým Morriconeho podkresem. Ve druhé metaforické polovině „z jeho pohledu“ pak jde o mnohovrstevnatou alegorii na rasismus a xenofobii, která je komplexnější, znepokojivější a působivější než leckteré „jakože serióznější“ snímky na totéž téma. Třešničkou na dortu je pak relativizující závěr, který se v dušičce usadí a ne a ne z ní ven. (12.09.2017)