Jidáš a černý mesiáš

Letošní rok jsem si řekl, že se podívám na všechny nominované filmy na Oscara a upřímně, měl jsem z tohoto filmu obavy a záměrně jsem si jej nechal na konec. Měl jsem takové tušení, že tento film je v nominacích jen proto, že jsou zde černoši, kteří jsou šikanováni bílými lidmi. A teď tu situaci nechci nějak zlehčovat, nebo být za rasistu - jen mi přijde, že v umění a kultuře by neměla být nějaká pravidla, jaký film může být nominovaný. Typicky, že zde nejsou zastoupeny ženy, a když jsou muži se s nimi baví jen o sexu, nebo že tam není žádná menšina (homosexuál, třetí pohlaví, černoch). Prostě by se měli hodnotit hlavně jeho umělecké kvality, originalita snímku, zpracování, výprava atd. Judas and Black Messias ukazuje jednu zajímavou historickou událost ohledně Černých panterů, která není moc známá pro evropské diváky. A bohužel to ale dělá naprosto nezajímavým a nudným způsobem. Po technické stránce sice není špatný, ale chybí mu nějaké zajímavější vykreslení postav. Třeba není budováno nějaké napětí mezi aktivistou Fredem Haptonem a černochem O´Nealem, který má za úkol ho sledovat a přinášet informace FBI. Zásadní dilemata, která má O´Neal před sebou hodnotí víceméně, tak, že je víceméně přijme a jen si zanadává pro sebe, že to nechce dělat. Navíc Panteři jsou vykresleni jen jednobarevně (jako bojovníci za svá práva), přitom také nebyli úplně svatí (obchod s drogami, potyčky). Film je poměrně nudný, nic moc zásadního se tam neděje a těšil jsem se až bude konec - bylo mi tak nějak jedno, jak to dopadne, jestli na O´Neala agenti přijdou, jestli se sám udá, nebo jestli všechny Pantery zavře do basy nebo zastřelí. Celkově podprůměrný film, který utvrzuje mé přesvědčení o tom, že pokud budou filmová ocenění svázána pravidly, jaký film může dostat cenu a jaký ne, ztrácejí ceny hodně na významu. 4/10 (06.04.2021)

Judáš a čierny mesiáš sa snaží ukázať udalosti asi tak, ako sa stali a postavy ukázať také, aké mali zmýšľanie a povahy. To znamená, že Fred vykrikuje, že najlepšou satisfakciou je zavraždiť všetkých policajtov, že Čierni panteri boli oddaní a trochu naivní socialisti a vlastne si tým pílili pod sebou v kapitalistickom USA konár ešte jednou pílkou navyše. Plemonsova postava sa chtiac nechtiac musí prispôsobiť a hajzlom sa stáva akosi automaticky časom, no a William si proste chráni predovšetkým svoju kožu. Tu myslím platí, že i keď film vie, komu straní, tak keď si ho pozrie akákoľvek ideologická strana, možno sa vo svojej pravde ešte viac utvrdí. Alebo začne premýšľať o veci v širších súvislostiach. Výčitkám ohľadom nudy nerozumiem. Nie je to síce emocionálna bomba, ale funguje to zrejme tak, ako bolo pôvodne v pláne. (12.09.2022)

Judas and the Black Messiah svým stylem v mnohém připomíná seriál The Wire (alias Nejlépe napsaný seroš všech dob), jen je o pár tříd slabší a neobjektivnější. I přestože se jedná o poměrně slušně natočený film, jeho zásadní chyba tkví v tom, že tak nějak divně přeskakuje z jednoho místa na druhé, přičemž na žádném nezůstane dostatečně dlouho na to, aby divákovi umožnil lépe se vžít do svých předních dvou postav. Kaluuya i Stanfield zde sice předvádějí fakt parádní hereckou práci (hlavně teda Kaluuya), ale upřímně si myslím, že by bylo daleko lepší, kdyby se film zaměřil pouze na jednoho z nich. Film se snažil mezi oběma jejich linkami najít nějakou rovnováhu, ale ve výsledku z toho vyšly poměrně všedně obě dvě. A přitom je to škoda, protože téma to je poměrně dost zajímavý z obou úhlů pohledu, i přestože Černí panteři mě obecně trochu srali s tím svým marxismem. Plus napsaný to rozhodně také nebylo špatně. Ten film měl potenciál být daleko lepším, fakt si myslím, že kdyby si tvůrci vybrali pouze jednu z postav, na kterou by se primárně zaměřili, mohlo to dopadnout daleko lépe. Na Oscara to určitě nevidím, ale s určitými výhradami dokážu pochopit, proč to bylo nakonec nominovaný. Lepší 3* (24.03.2021)

Celkom dobré, ale pre človeka, ktorý nie je až tak zainteresovaný do problematiky Čiernych panterov a osoby Freda Hamptona, to bude zrejme dosť náročné na plnohodnotné pochopenie kontextu a konkrétnych udalostí konca 60tych rokov. Ja síce nejaký prehľad o vtedajších historických súvislostiach mám, ale tiež som sa v tom občas strácal a mám pocit, že mi potom ušlo aj nejaké to "čítanie medzi riadkami". Škoda, poznajúc lepšie túto problematiku, asi by som si to užil viac. No odhliadnuc od toho to bolo vcelku dobre natočené, najmä po vizuálnej stránke. Aj keď neviem úplne zhodnotiť objektivitu spracovania, tak budem dúfať, že sa tvorcovia čo najviac držali faktov. Aj keď, v súčasnej dobe eskalácie hnutí typu BLM to vyznieva ako taká skrytá podpora (či to sa len mne zdalo?). 3* (25.04.2021)

Jako již tradičně u životopisných filmů by celou tíhu situace bylo možno lépe ocenit, kdyby herečtí představitelé byli ve věku svých postav (Hamptonovi bylo v době jeho vraždy 21, O'Nealovi 17). Už jen tím, že jsou herci o generaci starší, filmaři vytvářejí obraz reality, která nikdy neexistovala. Jinak jsem Jidáše celou dobu podvědomě i vědomě srovnávala se Sorkinovým Chicagským tribunálem, a nutno říci, že Sorkin na celé čáře prohrává, respektive Shaka King z tohoto srovnání vychází jako vítěz. Sorkin je manipulativní, vědomě zavádějící populista, aka váš klasický stereotypní biopic. King sice taky na některých místech trpí životopizací, například si najme britského herce, aby imitoval výrazný přízvuk svého skutečného předobrazu a potom za to sbíral ceny hráběma (nicméně je ve své roli super, ne že ne), nebo trochu podivně mixuje dohromady povrchnost a odcizenost s intimními momenty, aby vznikl zmatený/nedůsledný character-driven příběh. Pro mě je to signál, že jeho režisérské schopnosti ještě nejsou úplně vytříbené, ale povětšinu času působí jeho snahy o syrovost a odstup (alespoň) upřímně a nechají tak depku z šílenosti celého sběhu událostí nastoupit zcela přirozeně a naplno bez sklonů k emocionálnímu vydírání. (01.10.2022)