Ztracený svět

Co může divákovi nabídnout Ztracený svět z roku 1925 kromě slastného pocitu, že sleduje první filmové zpracování slavného románu Barbara Conana Doyla? Je to jasné, jsou to přeci k sežrání roztomiloučké vizuální efekty, které si vůbec nezadají s osm let mladším King Kongem ( od stejných trikařů) a dokonce se ani pranic nemusí stydět vedle filmů, jejichž datum výroby napovídá, že vznikly i o 50 let později ( "Ne, Krakene, já to tak nemyslel! Ááááááá! "Buchš, splaš, duc, duc, chramst"). O moc víc tenhle film nenabízí, rozhodně tedy ne v rámci rozvíjení charakterů, které snímek odbývá značně svižně. I když je fakt, že v seriálu z roku 1999 jsem si takového Roxtona užil až až, takže teď jsem se raději díval na toho papundeklového brontosaura a slintal. Obdivuji tvůrce, že s něčím takovým počítali. Plánoval jsem sice dát méně, ale ta boží závěrečná pětiminutovka mě dostala. (05.06.2007)

(Viděl jsem hodinovou verzi.) Příběh, jak to často u podobných filmů bývá, nestojí za nic, ale ty triky! Dinosauři jsou zde tak roztomilí, že prostě musím dát nadprůměr. Možná je trochu povrchní hodnotit film podle toho, jaký má vizuál, ale takovým věcem jako je souboj tyranosaura s brontosaurem lze jen těžko odolat! Je to stejný případ jako u King Konga z 33´. Během let nastala v kinematografii paradoxní situace - zatímco na moderní filmy o obřích příšerách mě příliš nebaví se koukat (a soudě podle zdejšího hodnocení je nás asi víc takových), na ty staré ano, přestože jsou mnohem nedokonalejší. (05.09.2012)

Tři staří páprdové, jeden záletník a jedna sexy slečna Paula White (ano jako ta porno herečka) se vydávají do džungle, kde všudy přítomní nasraní teropodi žerou pterodaktyly z oblohy a házej blátosaury ze skal. Triky byly na dobu vzniku skvělé, protože i ještě v roce 1960 lepili ostny na nebohé ještěrky. Strašidelný byl i ten podivný opičák a korunu tomu dal ten černý nosič, kterýho hrál běloch namazanej černidlem na boty. (14.11.2013)

Viděl jsem verzi, která měla 68 minut a díky tomu jsem zřejmě přišel o ono avizované cameo Sira A. C. Doyla. Těšil jsem se, ale zase tolik to nevadí, protože i tak bylo na co se dívat. Ztracený svět je úchvatný hlavně po trikové stránce, protože na to, že byl rok 1925, je to něco famózního. A nijak úsměvně to nepůsobí ani po 85ti letech od svého vzniku. Takto nadšený jsem bohužel už nebyl z příběhu. Ten mě zase tolik nebavil. (21.12.2010)

Klasické dílo, jehož tvůrcům vděčí filmový svět za mnohé. Ve srovnání s (o osm let mladším) King Kongem je Ztracený svět sice úsměvnější, ale nebýt ho, možná jsme se příběhu o té velké opici ani nedočkali. Budoucí Kongovi animátoři si tady navíc jaksepatří osahali stop-motion animaci (souboje ještěrů vypadají stále velice dobře) a když to vezmu kolem a kolem a dovolím si jedno ne tak úplně férové srovnání, oživili tady mnohem více dinosaurů než Steven Spielberg a jeho parta v Jurském parku. A ten závěr s brontosaurem ve městě? Nevídané. V roce 1925 musel být svět v šoku. (04.03.2012)