Ztracený svět

Ok. Přistupoval jsem k tomu se značnou skepsí, přesvědčen, že půjde o trošku debilní kolotočářskou atrakci postavenou jen na předpotopním stop-motion dinosauřím "pornu". O to překvapenější jsem byl, když začalo být zjevné, že je ten film mnohem vypiplanější a překvapivě komplexní. Celá ta romantická zápletka je břitce ze života (někdo tady píše, že je to pitomé, ale sakra to v tom fakt nevidíte ten cynismus? :D ). Postavy mají mezi sebou fajn chemii. Vtipné špičkování dvou profesorů, frajer a rovnej chlap Sir John Roxton, kterej dokáže odsunout stranou své pošetilé touhy když vidí, že stojí v cestě velkému citu, naprosto kouzelně pitomej blackface, proradnej lidoopí padouch a zuřivej Allosaurus (ano, i ten plastelínovej dinosaurus tady má jistej charaktér). Poslední dějství je pak vlastně praděda kaiju filmů tak jak je dnes známe. Za mě prostě parádní, vtipné a svižné dobrodrůžo. (viděna ta rekonstruovaná, údajně nejkompletnější, 100min verze). (08.06.2023)

Triky aj výprava zrejme boli na svoju dobu ohromujúce a publikum sa možno cítilo v kine ako v siedmom nebi. Lenže hodnotiť film iba takouto observačnou optikou proste nedokážem, pretože sú nemé filmy, ktoré ma emocionálne oveľa viac rozobrali a niekedy boli aj staršie než The Lost World. Vtipná je určite pridaná milostná zápletka, respektíve milostný trojuholník, ktorý stojí na premise, že snúbenica potrebuje od svojho budúceho muža dôkaz jeho hrdinstva, pričom je perfektne vypointovaná. (31.10.2019)

Viděl jsem verzi, která měla 68 minut a díky tomu jsem zřejmě přišel o ono avizované cameo Sira A. C. Doyla. Těšil jsem se, ale zase tolik to nevadí, protože i tak bylo na co se dívat. Ztracený svět je úchvatný hlavně po trikové stránce, protože na to, že byl rok 1925, je to něco famózního. A nijak úsměvně to nepůsobí ani po 85ti letech od svého vzniku. Takto nadšený jsem bohužel už nebyl z příběhu. Ten mě zase tolik nebavil. (21.12.2010)

Kdyby Harry O. Hoyt koncipoval snímek jako pětiminutový přírodopisný dokument o jihoamerické fauně, tak bych možná i udělil jednu dvě hvězdy. Záběry kočkovitých šelem či hadů by se zřejmě nepodařilo prodat rovnou do National Geographic, ale jako nadšený zoolog bych jimi určitě nepohrdl. Režisér se však rozhodl vytvořit dlouhometrážní míchanici bez hlavy a paty, po které zůstane na tváři diváka značně křečovitý úsměv. Scéna s postavou, která čirou náhodou uklouzne na banánové slupce, má velmi daleko i do nepovedené grotesky a dosud marně patrám po jejím smyslu. Lost World se totiž kromě tohoto ústřelu snaží tvářit velmi vážně, k čemuž mají zřejmě pomoci i afektované herecké výkony. Když se však na scéně objevili dinosauři, vyprskl jsem smíchy. K jejich oživení byla použita naprosto triviální stop-motion animace, za níž by se bezpochyby musel stydět i žák prvního ročníku pomocné filmové školy. Chování dinosaurů navíc nedává nejmenší smysl a těžkopádný stegosaurus zde jeví známky větší hbitosti jak obávaný tyrannosaurus. Arthur Conan Doyle se musí v hrobě obracet. Kdo chce uvěřitelné dinosaury, ať se místo této nezáživné blbiny raději podívá na Spielbergův Jurassic Park. Odpad. (14.03.2017)

Maně vzpomínám na všechny filmové adaptace Doylova románu, které jsem viděl, a připadá mi, že tato je nakonec nejvěrnější. A samozřejmě je stylotvorná, vždyť ten motiv, zde na konci filmu použitý, kdy prapotvora demoluje město a rozhání panikařící obyvatelstvo, byl následně použit mnohokráte. Kdekdo z toho filmu opisoval či čerpal inspiraci, i Karel Zeman k své Cestě do pravěku. Záběry ze Ztraceného světa jsou výtvarně skvělé a pranic nevadí ani ta trhaná animace pravěkých monster. Na expresivní herectví  se lehce zvykne, snad s výjimkou Miss White, podloudně do příběhu propašované "romantické" ženské hrdinky, která má zde snad jediný úkol, a to hrůzou třeštit oči. Zato postava prof. Challengera je skvěle obsazená a zahraná, nějak takhle jsem si ho kdysi při četbě představoval. Přes své stáří,  přes tíhnutí k senzačnosti, přes všechny zoologické lapsy, přes občasné dobou zaviněné technické nedokonalosti si ten film zaslouží plný počet hvězdiček, protože je to počátek jedné větve filmových příběhů. (31.05.2021)